3 fotky 
Inscenace A voda stoupá v Divadle Rokoko překypuje patetickými konverzacemi. Zdůrazňuje zároveň nesmyslnost, se kterou se lidé zaobírají nedůležitými problémy. Velké potíže přitom odkládají stranou.
Při potopě se smetánka ukázala v pravém světle. Zdroj: MDP
Blíží se potopa. Rozvášněné rozhovory ale nenaruší. O svůj život se sice každý ze společenské smetánky strachuje, ani na okamžik se však nikdo z nich nevzdá ničeho, co je v tu chvíli opravdu upřímně trápí. A voda stoupá bez většího povšimnutí až na kritickou hranici…
Jednoduchý a zároveň zapletený příběh nechává spousty prostoru pro osobitou dramatizaci i prožité herecké výkony. Představitelé se mnohdy nebojí zajít až do přehnaného přehrávání, výsledku tím ale nijak neuškodí.
V druhé polovině by účinkující deštníkem jistě nepohrdli.
Atmosféru, kterou bychom jen těžko hledali v jiném představení, dodávají hře všechny podstatné oblasti zároveň. Výtvarné řešení scény a kostýmů v některých částech velmi přesně vystihuje kýčovitě snobský vkus, v jiných drží přeplácanost v rozumné míře. Drobným detailem, který napomáhal náladě i během přestávky, byl jemný hukot tekoucí vody.
Teatrální výstupy každého z účinkujících působily prvoplánově. Psychologická jednoduchost dopomohla celému příběhu, který se tím více mohl zabývat rozlišností jednotlivých charakterů a nesmyslností situací.
S jeho názory souhlasí, jen kdyby byl o něco mladší…
Představení jako by se místy přibližovalo absurdnímu dramatu. Diváka vtáhne do dosud nenavštíveného světa a okouzlí ho svojí nevšedností. Příliš hluboké dojmy v něm nejspíš nezanechá. I tak ale rozhodně potěší.
A voda stoupá, Divadlo Rokoko, autor: Peter Ustinov, režie: Ondřej Zajíc, hrají: Pavel Juřica, Zdeněk Dolanský, Zbigniew Kalina, Jiří Klem, Máša Málková, Henrieta Hornáčková, Radim Kalvoda, Stanislav Lehký a Františka Brzobohatá
Hodnocení: 70 %
