Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Recenze: Přežít svůj život. Jan Švankmajer v říši snů

Tereza Janíková

Tereza Janíková

3. 11. 2010

Světla v sále zhasnou a na plátně se objevuje nikoliv jeden z hrdinů nového Švankmajerova filmu, ale režisér sám. Vlastně ani to ne. Pouze jeho rozpohybované (a rozmluvené) fotografie. Papírový Švankmajer začíná vysvětlovat, že film není hraný, protože nebylo dostatek financí, a ačkoli se jedná o psychoanalytickou komedii, není skoro vůbec vtipný. Celé tohle roztomilé entrée člověka vtlačí do sedačky, pobaví, naladí a hlavně naprosto zmate – co si pro nás tentokrát Švankmajer vymyslel?

Evžen (Václav Helšus) občas neví, co je sen a co skutečnost, Zdroj: distributor filmu

„Sen je druhý život.“ Tento citát, který ve filmu zazní a který je jakýmsi jeho mottem, patří prokletému básníkovi Gérardu de Nervalovi. Jan Švankmajer (Šílení) se obdivem k prokletým básníkům, na jejichž tvorbu se nahlíželo jako na minimálně zvláštní, netají. Ne náhodou se slovo zvláštní často používá i v souvislosti s díly jednoho z našich nejzajímavějších režisérů.

Švankmajerovy filmy jsou známé netradičním zpracováním – ať už jde o surrealistické motivy nebo vytříbenou vizuální stránku. Tentokrát šel ještě dál a většinu svého filmu natočil papírkovou (večerníčkovou, jak sám říká) technikou. Příběh o prolínání snů a reality, o tápání v přítomnosti a nacházení vlastní minulosti ale není žádným temným, tíživým výtvorem. Je tu specifická poetika i humor. Ale pozor, pořád jde o mnohovrstevnatý, osobitý a tak trochu psycho příběh.

Když Evžen potkal Evu

Nebo Elišku? Emilku? Elizabetu? Klára Issová (Grandhotel) hraje krásnou neznámou, která se hlavnímu hrdinovi Evženovi (Václav Helšus) začíná zjevovat ve snech. Ráda chodí v sytě červeném kabátku a neustále mění své jméno. V realitě vede Evžen fádní život. Už víc jak dvacet let se každý den probouzí vedle své manželky (Zuzana Kronerová), která mu každý den připomíná, aby vsadil Sportipo (protože „někdo těch devadesát miliónů přece vždycky vyhraje“). Každý den usedá ve své kanceláři za počítač a každý den se vrací domů šedivými pražskými ulicemi. Sen je útěk. Není divu, že mu Evžen propadá čím dál víc.

Klára Issová jako krásná neznámá s měnícím se jménem

Čím dál míň mu ale rozumí (pouhý únik se zdá čím dál méně pravděpodobným vysvětlením), a proto začne chodit na pravidelná sezení k psychoanalytičce. MUDr. Holubová (Daniela Bakerová) je prototypem filmových psycholožek. Charakterizují ji dioptrické brýle s přísnými obroučky, (velmi) otevřený vztah k sexu a stavění nevědomí skoro na božskou úroveň (samozřejmě spolu s pány Freudem a Jungem, jejichž portréty visí na stěně a při každém doktorčině závěru souhlasně pokyvují nebo naopak vrtí hlavou, vzájemně se sami sobě posmívají a dokonce se nakopávají).

Panoptikum postav doplňuje ještě přitroublý kolega z práce, drzá prodavačka z kina či „Velký Mogul, třetí oko, Brahma“ neboli stará vyschlá bába, která, jak se později ukáže, není tak úplně stará vyschlá bába. Ovšem nejedná se o karikatury (a to ani v případě psychoanalytičky), tenkou hranici mezi lehkou stylizací a zesměšněním nepřekračují. Jak Švankmajer zdůrazňuje, nemáme zde tu čest ani s nějakou parodií na psychoanalýzu. Režisér použil spojení úsměvný pohled, a to pasuje nejlépe.

Herci, kteří se nepotkali

Zmíněná papírková metoda, která spočívá v rozpohybování fotografií, umožňuje třeba nasadit psycholožce slepičí hlavu a kolegovi z práce zase hlavu buldočí. Je to legrace. Ale tvrdit, že se v Přežít svůj život vůbec nehraje, by nebylo pravdivé. Některé scény jsou natočeny běžným způsobem se skutečnými hereckými představiteli, akorát namísto reálných exteriérů slouží pouhá fotografie prostředí. Celý film je tak natočen v jednom ateliéru, což odpovídá režisérově hlášce o ušetření.

Byla dřív slepice, nebo vajíčko?

Při vzpomínání na natáčení, zvlášť jedná-li se o film plný digitálních triků, herci vtipkují, že se vlastně na place ani nepotkali. Tady to platí až na výjimky (například postelová scéna Issové a Helšuse, kterou si herec prý vyloženě vymohl) stoprocentně.

Václav Helšus se ujal své role s gustem. Jeho Evžen má v očích lehce unavený pohled člověka, kterého život trochu nudí, a zároveň hravý pohled někoho, kdo si chce ještě užít, a tím teď nutně nemyslím jenom sexuálně. I když jak říká Freud, sex je za vším (a Švankmajer přiznává, že on sám je spíše freudovský než jungovský typ). Evženův snový sok Milan (Helšus si zahrál dvojroli), alkoholik se sklony k násilí, obzvlášť škrcení, je opak svého trochu přiťáplého protivníka (on i Evžen se ale dokáže lidově řečeno nasrat).

Tři femmes fatales

Všechny tři ženy kolem Helšuse – Issová jako křehká Evženie, Kronerová jako tuctová manželka a Bakerová jako živočišná psychoanalytička – odvádějí skvělé výkony, jak se na herečky takového formátu sluší a patří.

Už jsem řekla, že útěk z každodenní rutiny do barvitého snu není tak úplně vysvětlením. Evžen utíká do říše snů (respektive jednoho konkrétního snu) z přítomnosti, ale ve skutečnosti i z minulosti – znova si prožívá traumatické a velice důležité události svého dětství, dlouho uzavřené ve svém nevědomí. Víc ale prozrazovat nebudu.

Tak jednoduché to nebude

Možná že v druhé polovině filmu leckdo tuší, kam to všechno směřuje, ale to vůbec nevadí. Film je plný symbolů, z nichž některé jsou prostřednictvím psychoanalytičky MUDr. Holubové vysvětleny, ale na spoustu musí (nebo taky nemusí) člověk přijít sám. Záměrně dodávám nemusí, protože snímek je dobře pochopitelný i pro ty, kteří nad ním tolik hloubat nechtějí. Navíc režisér svou myšlenku nakonec odhalí, takže lynchovského konce se bát nemusíme.  Pro ty, co naopak hloubat chtějí, se ale nabízí spousta možností.

Je film osobní terapií režiséra? Vyšel z jeho fascinace surrealismem? Je vyjádřením hluboké myšlenky s hravým obalem či hravým zpracováním hluboké myšlenky? Je skutečně psychoanalytickou komedií?  Tak jako tak, Švankmajer si se svým novým dílem (ostatně jako vždycky) vyhrál a na Mezinárodním filmovém festivalu Benátkách slavil velký úspěch. Jestli tomu tak bude i u českého publika, nevím, ale troufám si říct, že ano. Že svůj život v českých kinech film přežije.

Přežít svůj život

Animovaný / Komedie / Drama
Česko / Slovensko, 2010, 90 min

Režie: Jan Švankmajer
Hrají:
Václav Helšus, Klára Issová, Daniela Bakerová, Zuzana Kronerová, Pavel Nový, Emília Došeková, Jan Počepický

Hodnocení: 4****

[album:

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Recenze: Přežít svůj život. Jan Švankmajer v říši snů