×
TOPZINE.cz

Recenze: Pixy v divadle Disk přináší hravost i zmar

Pixy1Divadlo Disk představuje již čtvrtou absolventskou inscenaci katedry alternativního a loutkového divadla – Pixy. Studenti 4. ročníku pod vedením Radka Berana z Buchet a loutek vytvořili hravou inscenaci plnou dynamiky. Pixy vznikl na námět stejnojmenného komiksu Švéda Maxe Anderssona. Co čekat a co si slibovat od ztvárnění komiksu na divadle?

Zdroj: divadlo Disk, Foto: Jiří N. Jelínek
Zdroj: divadlo Disk, Foto: Jiří N. Jelínek

Na téměř jednoduchý dějový koncept nabalil Max Andersson neuvěřitelné množství roztodivných prvků a nápadů. Ani tvůrci inscenace však nezůstali pozadu a námět převedli na divadelní prkna se spoustou nápaditých vložek a skečů. Kolektivní režie, kdy do podoby hry vkládají nápady i herci, je postup, který je zde uplatněn zcela záměrně a nepochybně vhodně. Ze hry srší dynamika, radost a hravost. Od komiksové stylizace je upuštěno, přesto se můžete těšit na směs vizuálních experimentů, které hru přesouvají za hranice běžné inscenace.

Jak se poprat s potratem

Alka a Angína jsou mladý, zamilovaný a bezstarostný pár, nehoda však způsobí, že se oba mají stát rodiči. Angína řeší situaci potratem a budoucnost se zdá být znovu bezstarostná. Až do chvíle, kdy Angíně zatelefonuje domů její potracený plod Pixy. Nyní je řada na Alkovi, aby Pixyho sprovodil ze světa. Alka sestupuje do světa mrtvých, do záhrobí, kde žijí potracené plody. Dokáže svého syna zabít či k němu pocítí otcovské sympatie?

Zdroj: divadlo Disk, Foto: Jiří N. Jelínek
Zdroj: divadlo Disk, Foto: Jiří N. Jelínek

Inscenace je založena především na práci s loutkami, což se tvůrcům i hercům povedlo skvěle. Práce s loutkami je zde na vysoké úrovni. Alkova duše nejenže přechází z těla do loutek, nýbrž i do těl ostatních. Tělo je v záhrobí nadbytečná schránka. Alka se dostává do světa potracených embryí, kde šílenství předčuje tělesnost a racio. Minimalistickou scénu v tu chvíli naboří pestrobarevné pódium. Cirkus a šílenství může začít.

Co ano a co ne

Avšak přesto je co vytknout. Pixy až na výjimky neoplývá atraktivním herectvím. Onou světlou výjimkou jsou snad jen bravurní Milan Hajn a Johana Vaňousová, kteří však nepředstavují hlavní postavy, přesto kvalitou svého herectví a působením na diváka dávají naději. Jako pěst na oko působí vstupy pětice embryí, které otravují divákovi dynamický sled hlavního příběhu. Jejich roztomile pitvořivé plkání, které se snad snaží působit jako improvizace, boří dynamiku celé hry.

Zdroj: divadlo Disk, Foto: Jiří N. Jelínek
Zdroj: divadlo Disk, Foto: Jiří N. Jelínek

Velká gratulace míří Silvii Gajdošíkové nejen za scénu, ale i za kostýmy a různorodost podob a typů loutek. Další existenci otravných embryí snad zachrání právě jen jejich kostýmy. V neposlední řadě je nutno vyzdvihnout hudebnost celého představení, zejména herců, kteří inscenaci oživují hrou na hudební nástroje.

Přestože má inscenace Pixy své slabší momenty, v celku vyniká barevností, nápaditými variacemi a sympatickou hravostí.

Pixy

Divadlo DISK

Režie: Radek Beran

Obsazení: Milan Hajn, Štěpánka Glogarová, Adam Kubišta, Johana Vaňousová, Anna Suchánková, Tomáš Běhal, Elena Volpi, Zuzana Hodková, Jana Kollertová, Tomáš Podrazil

Hodnocení: 4****



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..