RECENZE: Pieta. Slavný korejský režisér točí podobenství o Marii

OBR: PietaKorejský film Pieta byl ověnčen Zlatým lvem na benátském filmovém festivalu. Nyní míří do českých kin. Co očekávat od snímku, který v názvu i na plakátu naráží na Pannu Marii držící Ježíše Krista po sejmutí z kříže?

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/pieta/]

Pieta vypráví příběh mladého muže, který vybírá astronomické částky za půjčení peněz. Svou přítomností budí strach, neboť jeho metody nejsou humánní. Buď dlužník zaplatí, nebo bude zmrzačen a z pojistky bude moci uhradit splátku.

Kim Ki-duk se narodil v Jižní Koreji. Patří mezi nejznámější asijské tvůrce. V České republice se objevil dvakrát, a to na MFF Karlovy Vary v letech 2006 a 2011. Filmy jako Samaritánka, 3-iron, Jaro, léto podzim, zima…a jaro patří mezi osobité a ceněné vize tohoto režiséra.

Film je založen na silném příběhu, snaží se dostat z poukázaných témat jejich nejsilnější stránku a zapůsobit v rovině vyprávění. Divák by se měl chytit této návnady a smlsnout celý snímek. K tomu vnitřní řád filmu zdánlivě nepobízí. Jde proti očekávání a zvyklostem západního diváka, odkojeného na mainstreamové produkci.

Stylistická složka totiž tíhne k artovému zpracování. To se projevuje v zesílení každodennosti. Kim Ki-duk ukazuje zcela banální události, které spíše odrazují od sledování. Hlavní hrdina si dělá dobře, čistí zuby, kouká se z okna. S tím souvisí i časové trvání některých záběrů. Jsou uměle udržovány a protahovány. Z toho může pramenit pocit nudy a zlosti, kdy už například nevydržíte poslouchat nářek plačící ženy ani o vteřinu déle.

OBR: Pieta
Opravdu jsi má matka? Zdroj: Aerofilms

Střihová skladba posiluje výše zmíněné. Záběry jsou nezřídka odděleny skokovým střihem (poloha kamery vůči snímanému předmětu se v následujícím záběru změní pouze nepatrně a obraz jakoby skočí). Záměrně rušivý element udržuje pozornost stále na jednom objektu, i když následující záběr v klasickém filmu zpravidla znamená novou perspektivu.

Oldřich MánertOčima Oldřicha Mánerta: Nový film od Kim Ki-duka nepřekvapivě vypadá jako nový film od Kim Ki-duka. Mistr pomalého tempa načrtává zamyšlený příběh plný metafor, náznaků, spousty otázek a minima odpovědí. Jako exkurze do nám zcela neznámého světa film může fungovat několik desítek minut, následně pak přejde v nekonečné utrpení, bohužel ne hlavních hrdinů, ale zoufalého diváka. Bloumání nad možným poselstvím dovedou do konce jen ti nejodolnější, jiní se spokojí s povrchnějším vysvětlením, že peníze jsou špatné, áno! To už nám však dokázali sdělit hrdinové ze South Parku, ve vtipnějším, svižnějším a stravitelnějším balení.

Hodnocení: 2**

Film nikdy explicitně neukáže v plném rozsahu naturalistické výjevy. Jejich přítomnost je zdůrazněna nikoliv obrazem, nýbrž zvukem. Tento postup má do jisté míry silnější odezvu. Tvůrce nechává pracovat divákovu představivost a nechává ho vcítit se do role mrzačeného. Neuvidíte tak zkroucenou nohu nebo rozdrcenou ruku, avšak zřetelně uslyšíte lámaní kostí a řev obětí.

[youtube_660]Waxa1kfoyYc[/youtube_660]

Pokud se tedy přenesete přes výrazně odlišný přístup ke zpracování, odemknete si cestu k zamyšlení, které daná situace zprostředkovává. Nabízí věčné téma peněz a jejich vlivu na skutky člověka, který je schopen pro přežití udělat cokoliv (ne každý dlužník je zděšen, když se výběrčí objeví ve dveřích).

Psychologická hra

Hryzání svědomí hlavního hrdiny otevírá okénko do psychologické roviny. Zde je prostor pro navázání kontaktu s divákem. Snímek se ocitá ve fázi, kdy po příběhové stránce buď budete ohromeni, nebo rozčarováni. S tímto je úzce provázáno téma vztahu potenciální matky a syna. Jako stěžejní prvek v celém filmu by měl být tím, který dotáhne celou psychologickou hru do strhujícího finále.

Závěrečná scéna zamrazí a vyvolá kýžený efekt. To, co tomu ale předchází, sráží emoční vyznění. Pochopit pochody hlavního hrdiny, následně se do něj vcítit a ztotožnit se s ním ve vztahu k osobě ještě před několika dny neznámé je složité. Příběh není přesvědčivě vygradován do povedené poslední sekvence.

OBR: Pieta
Vsadíš si na to ruku?

Pieta není špatný počin. Jde o zvyk na odlišný styl vyprávění a jeho soulad s příběhem. V jednolitém celku musí kooperovat se složkou vyprávění a podtrhávat její dopad. Zde se tak děje, podporuje a zintenzivňuje naznačená témata, i když to hlavní v určité míře selhává. Ke strhujícímu aplausu tak má snímek stejně daleko jako Jižní Korea ke vřelým vztahům s KLDR.

Pieta (피에타), Drama, Jižní Korea, 2012, 104 min., Režie: Kim Ki-duk, Hrají: Jeong-jin Lee, Min-soo Jo, Eunjin Kang, Jae-rok Kim, Jin-Yong Ok

Hodnocení: 3***

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*