3 fotky 
Novou scénu rozeznívají romské písně hudebně-taneční novinky Cikánská rapsodie. Muzikální mozaiku doplňují vstupy připomínající výročí spisovatele Hrabala.
Tóny romské hudby doplňují klasické tance. Zdroj: Marek Volf
Světová premiéra Cikánské rapsodie se nesla ve slavnostním duchu. Romský hudebník a skladatel Jiří Korman vzdal tímto představením poctu spisovateli, který býval jeho dobrým přítelem a na jehož pohřbu na Hrabalovo přání Korman také zahrál.
Inspirace pro jednotlivých deset obrazů vystoupení nabral Jiří Korman z vlastních vzpomínek na Bohumila Hrabala, povídek, ale i povídání a snů.
Choreografie romských děvčat.
Cikánská rapsodie je skutečně mozaikovým představením, které volně spojuje taneční i prozaické výstupy. Na jevišti se střídají taneční a pěvecké obrazy s mluveným textem obracejícím se právě k osobnosti Bohumila Hrabala, na jehož počest celé dílo vzniklo.
Jakási roztrhanost konečnému výsledku vlastně nevadí. Osobně bych jen ocenila hlubší náhled do jednotlivých částí, stejně jako méně opakovaných pasáží. Po hudební stránce se Cikánská rapsodie rozhodně vydařila, ovšem pro ty, kteří nejsou zrovna příznivci častého opakování melodií i textů by s tímto prvkem mohli mít problém.
Rozhazování v kartách těhotnou manželku nepotěšilo.
Cikánská rapsodie je rozhodně specifickým kouskem přinášejícím do Národního divadla i méně známé náměty, které nemusí být nutně mainstreamové. A ačkoli má i své mouchy, přinese divákům mnoho zajímavých a neokoukaných podnětů.
Cikánská rapsodie, Nová scéna Národního divadla, námět, scénář, hudba: Jiří Korman, režie: Dana Račková, pohybová spolupráce ve specifických obrazech: David Ryska, scénografie, kostým: Tereza Sléhová
