Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Nic proti ničemu. Český Lars von Trier si hraje s pedofilem

Oldřich Mánert

Oldřich Mánert

12. 10. 2011

Nejlepší film v Karlových Varech, nejzábavnější snímek roku nebo naděje pro českou kinematografii. Takové nálepky si stačil získat nový film Petra Marka Nic proti ničemu. Přehnaná očekávání ale způsobují zklamání, nebo ne?

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/nic-proti-nicemu/]

Nic proti ničemu. Už samotný název evokuje šeď a prázdnotu průměru. Pokud bychom film hodnotili podle několika fotografií, vysloužil by si nechápavé vrtění hlavou, popřípadě salvy smíchu. Název špatný, obrazovost na nule, jak je tedy možné, že je nový režijní počin Petra Marka ve většině případů vychvalován do nebes? Důvodů je hned několik.

Petr Marek, režisér, herec a také hudební skladatel má na svém kontě celou řadu filmů oceňovaných zejména v uměleckých kruzích. K nejúspěšnějším se řadí mysteriózní drama Nebýt dnešní a nejnovější Nic proti ničemu. Je členem hudební skupiny Kakaduo a jako sólový hudebník vystupuje pod přezdívkou Muzikant Králíček.

Když pedofil adoptuje

Přes oči samozřejmě okamžitě praští bez nadsázky teroristicky otřesná vizuální forma. V době, kdy má i průměrný amatérský filmař k dispozici poloprofesionální techniku, vypadá Nic proti ničemu jako žertovné video točené na telefon. Spíše než nedostatek financí tak na mysl vytane složitý tvůrčí záměr. A Marek jde ve formálnosti snímku ještě mnohem dále.

Dvě berličky maskující malý rozpočet, Zdroj: distributor filmu

Více než hrdě se totiž hlásí k manifestu Dogma 95, u jehož zrodu byl i režijní velikán Lars von Trier. Jakákoli stylizace, laciná efektnost a vizuální uhlazenost jdou tedy stranou. Prostor dostávají zejména hlavní charaktery a vcelku originální směřování děje.

Očima Pavlíny Nouzové: Pojetí žánru komedie je pod rukama Petra Marka určitě zajímavé. Hned se na internetových diskuzích začalo pod jeho jménem objevovat přirovnání k mistru Miloši Formanovi a veledílu Hoří, má panenko. Jenže pořád je mezi nimi propast plná rozdílů. Nestačí, že si oba filmy střílí z primitivů a zpátečníků.

Forman staví na směšnosti, Marek na trapnosti, která už tolik zábavná není. Formanovi hrdinové jsou jednoduší, ale sympatičtí balíci. Markovi afektovaní a nabubřelí. Forman dokázal v závěru své komedie zobrazit scénu požáru, u které divák volně přejde od slz smíchu k slzám dojetí. Marek je k smíchu příliš málo a dojemný už vůbec. A nemůžu si pomoct, chápu záměr, ale ta kamera je vážně nekoukatelná.

Hodnocení: 2**

Ne že by samotná zápletka byla kdovíjak nosná, při skromné stopáži ale nenudí ani na sekundu. Sledujeme tak příběh Radka a Johany, kteří se rozhodli navštívit sešlost nově vznikajícího sdružení adoptovaných. Sami totiž chtějí přistoupit k adopci a zajímá je, jak takoví adoptovaní lidé žijí. A mimo jiné se při tom jeden z nich omylem vydává za pedofila. Děj tak evokuje bláznivou komedii, které ale překvapivě nechybí ani vážnější podtóny.

S cvikem z improvizovaného divadla je hlavním trumfem v rukách Petra Marka vedení herců. Ač nemají tváře opěvovaných hvězd, své role zvládají na jedničku a právě s hojným využitím improvizace se jim několikrát podaří vykouzlit precizní dialogovou scénu, která svou přesvědčivostí místy hraničí až s dokumentárním záznamem.

Originalita především

Vyloženě komediální sekvence už na tom tak dobře nejsou. Občas chybí správné načasování, jindy je zase překročen práh trapnosti a uvěřitelnosti. Pokud se ale příliš netlačí na pilu a v rovině humoru se decentně klouže po povrchu, je vše v nejlepším pořádku. Naštěstí je takových momentů většina.

Dalším českým filmem tohoto týdne je Rodina je základ státu! Je lepší?

Nepatrná roztříštěnost filmu může jít na vrub snaze přijít mermomocí s něčím novým a na českém písečku neokoukaným. Marek tak v každé sekundě zkouší, občas mu to nevyjde, občas ano, celkově se mu ale nedaří snímek udržet v přijatelně ucelené formě. Někomu tak sednou více dramatičtější pasáže, jiným zase regulérně vtipné sekvence, nikdo ale nebude spokojený úplně.

Dva v pokoji a pes

Tam, kde by se jinde rozebíraly technické aspekty filmu, Nic proti ničemu zůstane bez komentáře. Přiznaná rezignace na jakékoli výtvarno a zvukomalbu může být na jedné straně omluvitelná složitým záměrem tvůrců, na straně druhé ale i přes jejich zarputilost přeci jen malinko zamrzí.

Nic proti ničemu tak vybočuje samotnou osobou režiséra, který bez ohledu na trendy a lacinou líbivost předkládá čistě autorsky nekompromisní film, jenž by ale mohl svou odlehčeností sednout i vyznavačům poctivých česky teplých komedií. Minimálně originalitou a svěžím humorem tak nový film Petra Marka opravdu patří k nejlepším českým počinům tohoto roku.

Nic proti ničemu (Nothing Against Nothing)

Komedie
Česko, 2011, 98 min

Režie: Petr Marek
Hrají: Johana Švarcová, Radek Rubáš, Marian Moštík, Kamila Davidová, Marta Pilařová, Gerard Hudeček, Jiří Najvert, Petr Marek, Jiří Nezhyba, Prokop Holoubek

Hodnocení: 4****

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Nic proti ničemu. Český Lars von Trier si hraje s pedofilem