2 fotky 
„Abys poznal, kdo jsi, musíš někdy ztratit sám sebe.“ Motto nové knihy Paula Coelha. Autor mnoha čtenáři milovaný a dalšími nenáviděný i zatracovaný představil v češtině nejnovější román s názvem Nevěra. Z údajně nejprovokativnější knihy oblíbeného spisovatele ale nezbývá nic než povrchnost.
Povrchnost. Tak se dá charakterizovat román Nevěra od Paulo Coelha. Zdroj: Nakladatelství Argo
Lindě je 31 let a vede doslova dokonalý život, vždyť má prý vše, čeho chce každá žena dosáhnout. Alespoň podle mínění rodiny, okolí a možná i samotného Coelha. Její milující manžel je jí zcela oddaný, děti jsou jako z reklamy. Pracuje coby novinářka a jako završení zdánlivě úžasného života je i to, že děj autor zasadil do Švýcarska – symbolu bezpečné a spravedlivé země se vším všudy. Co víc si přát, že?
Paulo Coelho se narodil v srpnu 1947 v Rio de Janeiru, a ještě než se začal plně věnovat literatuře, pracoval jako ředitel divadla a herec, textař a novinář. V roce 1987 prošel Svatojakubskou cestou. Za rok po této pouti napsal Mágův deník. V následujícím roce vydal Alchymistu. V roce 2007 byl organizací OSN poctěn prestižním titulem Posel míru. Podle magazínu Forbes byl Paulo v roce 2010 druhou nejvlivnější osobností na Twitteru. Coelho je také nejsledovanějším spisovatelem světa na sociálních sítích.
Paulo Coelho vystřihl ve svém románu Nevěra rodinu jako z časopisu. Příběh vypráví prostřednictvím Lindy, čímž se snaží navodit pocit, že veškeré emoce a jí popisované myšlenkové pochody jsou zcela autentické. Přesto je mezi autorem a hlavní hrdinkou znatelná pomyslná propast. Fakt, že příběh nevypráví sama Linda, nýbrž že ji stvořil a skrze její ústa promlouvá sám Coelho, je až moc viditelný.
Hlavní hrdinka? Jen na papíře
Hlavní důvod, proč to nefunguje, je, že Linda zůstává jen na papíře. Co se totiž Coelhovi opravdu nepodařilo, je vykreslit hlavní postavu, která by pro čtenáře a čtenářky ožila z natištěných písmen v reálnou osobu. Takhle zůstává jen jakousi ženou, o které píše, ale už nemá hlubší význam.
Má se to takhle: Linda se potká se svou studentskou láskou Jacobem, nyní úspěšným politikem, jehož jedna jediná věta ji promění v monstrum, alespoň tak se z Coelhova líčení může snadno jevit. Začne svého muže s Jacobem podvádět a už nadále – podle svých (tedy Coelhových) slov není schopná předstírat, že je ve svém životě šťastná, byť se jí to ze začátku chvíli daří.
Paulo Coelho. Zdroj: Nakladatelství Argo
Poměrně vyhrocený moment nastává ve chvíli, kdy se snaží zlikvidovat manželku svého milence. Může pro ni představovat hrozbu: je krásná a úspěšná, ale co víc: o občasných nevěrách svého manžela ví. To pro Lindu znamená jediné: pokud její sokyně dokáže žít s představou, že se její manžel stýká s dalšími ženami, nikdy ho nemůže mít jen pro sebe. Přestože to vlastně ani nechce.
Problém beze jména
A zde vyvstávají zásadní otázky: proč se Linda takhle chová? Vždyť má opravdu – jak už bylo zmíněno výše – doslova vše. Má to zapotřebí? Není snad jen spíš rozmazlenou paničkou, kterou bezpečný a rutinní život začal prostě nudit?
Coelho tak na svou hlavní hrdinku nasměroval nenávist a pohrdání čtenářů a čtenářek. Místo aby dokázal problémy a jednání Lindy popsat způsobem, aby bylo možné její chování pochopit, vylíčí ji jako psychopatickou hysterku, kterou publikum odsoudí. To navíc velmi povrchně. Nezmírní to ani možnost, že Linda možná trpí duševní poruchou, čímž by se mohla schovat za argument, že „za to vlastně nemůže“.
Zdá se totiž, jako by si Coelho osoboval právo na to Lindu soudit. To by tolik nevadilo, přece jen se bavíme o literárním díle. Musel by si ale nechat více záležet na tom, jak svou hlavní hrdinku vykreslí. Takto její postavu takříkajíc odfláknul.
Povrchnost a zase povrchnost
V jedné části přitom Coelho přináší celkem zajímavou úvahu. Letmo se zmiňuje o dvojím metru společnosti k mužům a ženám. To když přemítá o tom, jak lidé nahlíží na nevěru, a jak svůj názor formují právě na základě toho, kdo podvádí: zdali muž, nebo žena. U muže, jak také píše Coelho, je milenka svým způsobem součástí image a „mužnosti“, na ženu je naopak nahlíženo v mnoha případech jako „na couru“. Tady ale Coelho svou myšlenku končí, dá-li se jeho pár vět vůbec za úvahu označit.
A opět se dostáváme k hlavnímu problému knihy, povrchnosti. Autor se všeho dotýká jen okrajově. Přitom půdorys byl dobrý, stačilo ho přeměnit v dokonalou knihu. To se nestalo. Snad příště.
Paulo Coelho: Nevěra. Název originálu: Adultério. Přeložil Jindřich Vacek. Vydalo nakladatelství Argo, 2014. 231 stran. Doporučená cena: 248 korun.
