4 fotky 
Venku je zima, mlhavo a právě v tuto chvíli přichází do kin film z prostředí prosluněného Řecka. Což by mohlo být super, kdyby se nejednalo o naivní romantickou komedii. Takže lístek jen na vlastní nebezpečí.
Zdroj: Distributor filmu
Nerada znevažuju nějaký snímek hned v perexu, ale tenhle si o to vyloženě říká. Stačí vám prvních pět minut a hned se utopíte ve schematičnosti, však to určitě znáte. Na začátku nebohá hrdinka bez špetky nadšení v těle, jež postupně prochází krizí v práci i v sexuální sféře, na konci ovšem nachází svou životní lásku a bla bla všichni žijí šťastně až do smrti.
Konkrétně zde se jedná o studentku historie Georgii (Nia Vardalos), která od všech svých problémů utekla do Řecka. A rozhodla se tu pracovat jako průvodkyně. Turisté ji nemají zrovna v lásce, jelikož se příliš věnuje nudným řeckým dějinám (tedy, podle scénáristy jsou antické dějiny prý nudné, no), a ona nemá v lásce je, protože nechápe jejich zálibu v nakupování suvenýrů a cetek. Tentokrát do jejího autobusu nastoupí natolik nesourodá skupinka, že Georgia neprofesionálně vypění a rozhodne se celé té práce nechat. Ještě že s ní jezdí zarostlý a zdánlivě odpudivý řidič autobusu Poupi (Alexis Georgoulis), ze kterého se nakonec vyklube svalnatý krasavec.
Zdroj: Distributor filmu
Tak co myslíte, bude Georgia na konci šťastná? Bude, nebude? Já vím, je to hrozně napínavý příběh, divák do poslední minuty netuší, jak všechno skončí! Ale dost srandy. Film má tak předvídatelný scénář s tak očekávatelnou zápletkou, že už to musí každého inteligentního člověka odradit. Nejsem nijak zaujatá proti romantickým komediím, které obvykle nosí nálepku schematické, nesnesu ovšem, když na mě někdo použije už stokrát omílané filmařské triky. Bohužel vím, že nesourodá skupinka je nesourodá jen na oko a že jsou to ve skutečnosti velice milí lidé. Vím, že smradlaví a fousatí ošklivci mají dobré srdce a vlastně zas tak oškliví taky nejsou. Vím, že v růžovém světě končí všechno happy endem a láska vítězí (nad lží, nenávistí, záporákama, to je celkem jedno).
Herečku Niu Vardalos možná znáte z podobně laděné Mé tlusté řecké svatby, která zrovna originalitou taky neoplývala. Jestli vás zajímá, zdali se milá Nia už naučila hrát, zřejmě vás zklamu, pořád předvádí jen ochotnické výkony. Kdyby se ve snímku neobjevil Richard Dreyfuss jako rádoby vtipný turista (který je vtipný doopravdy, jenže znáte to, ten scénář…), myslím, že bych ze sálu skutečně odešla. On je totiž tím jediným řeckým sluncem mezi filmovými ruinami. Člověk až nechápe, jak je možné, že v té romantické šedi sem tam zazní celkem inteligentní vtípek.
Zdroj: Distributor filmu
Můj život v ruinách se až nebezpečně podobá Účastníkům zájezdu. S rozdílem v tom, že česká verze se dala dobře odkoukat, zatímco tato hollywoodská leda tak odtrpět. V obou případech režisér pracuje ve stylu „máme tu skupinku lidí, hodíme je do jednoho autobusu, schválně, co se stane“. A Donaldu Petrieovi (jeho nejznámější počin bude asi Slečna Drsňák) to nevychází. Chápu, že nenatáčel žádné psychologické drama, ale i u komedie musí režisér dávat neustále pozor a hlídat si své zaměstnance. Čili herce. A když nechá herce, kteří mají ztvárnit ty zábavné turisty, jen tak plácat, odvedou mizernou práci.
Aspoň tak na mě film působil, jako by se o něj nikdo, rozuměj režisér, nestaral. Je možné, že se snažil a dřel jako kůň. Což by byl ještě horší případ, protože to vážně není poznat. A myslím, že tím nikoho nebudu přeceňovat, když vám doporučím raději zůstat doma a na tohle rozhodně do kina nechodit. Ne vážně. Přece nechcete skončit v ruinách. Jo, ale ty podšálky nám vracejte.
Můj život v ruinách (My Life in Ruins)
Komedie
USA / Španělsko, 2009, 95 min
Režie: Donald Petrie
Hrají: Nia Vardalos, Alexis Georgoulis, Richard Dreyfuss, Caroline Goodall, Ian Ogilvy, Alistair McGowan, María Botto, Rachel Dratch, María Adánez, Harland Williams
Hodnocení: 1*
