RECENZE: Městské divadlo Brno nezvládlo Kočky. Webber by zaplakal

FOTO: Slanina a Vitázek
Slanina a Vitázek (uprostřed) byli snad jediným osvěžením celého těžkopádného muzikálu.

Slavný muzikál Kočky z dílny Andrewa Lloyda Webbera se dočkal zpracování Městského divadla v Brně. Brněnská inscenace byla nezdařilá – od nevkusných kostýmů po nesjednocené sborové choreografie.

FOTO: Černobílé Kočky
Kostýmům vévodila černá a bílá.
Zdroj: MDB, Tino Kratochvil

Původní Kočky režiséra Trevora Nunna, scénografa Johna Napiera a skladatele A. L. Webbera měly premiéru v londýnském West Endu v roce 1981. Tenkrát publikum vidělo na jevišti smetiště, které ovládaly chlupaté, mrštné a pružné kočičky.

Brněnský režisér Stanislav Moša nabyl dojmu, že je nutné Kočky inscenovat moderněji. Proto přesouvá příběh do podkrovního bytu a kočky nahrazuje účastníky maškarního bálu, kteří si na zvířata jen hrají.

Výsledek ovšem nejednoho diváka uvádí do rozpaků. Z předvedení není vůbec zřejmé, co tím chtěl autor říct. Divák sleduje lidi, kteří chvíli co chvíli ohnou hřbety dlaní a prohrábnou prsty vzduch, čímž zřejmě chtějí naznačit vytasení drápků. Pohyb je ale tak nekočičí, že by mohl klidně znamenat máchání racčích křídel.

Režisér by se mohl hájit tím, že mu nešlo o napodobení kočičích pohybů (v čemž ovšem tkvělo kouzlo a poetika původní inscenace). Vycházel prý z označení krásné a sexy ženy jako kočky a šarmantního muže jako kocoura. Bohužel ani to se mu nepovedlo vyjádřit.

Andrea Kučerová se snažila Mošovu myšlenku podpořit rádoby sexy kostýmy. Všechny síťované punčocháče a černo bílé mini šatičky však působily spíš lacině.

Pomineme-li to, že choreografie byly ochuzeny o kočičí lehkost, jejich nedostatek tkvěl v nedopilovaných detailech samotného předvedení. Početný sbor pak při společném tanci nepůsobil jako jedno těleso.

Zpěvu nebylo místy rozumět, především ženským hlasům. Naopak pochvala patří Aleši Slaninovi (Rozumbrada) a Dušanu Vitázkovi (Rambajz – tágo) za energické nasazení.

FOTO: Slanina a Vitázek
Slanina a Vitázek (uprostřed) byli snad jediným osvěžením celého těžkopádného muzikálu.

Jako největší zklamání vnímám píseň Vzpomínky zpívané Alenou Antalovou (Grizabellou). Její interpretace byla natolik prázdná, že ani nádherná melodie nepomohla k tomu, aby se diváka dotklo kouzlo.

Hrubou režijní chybou je to, že Grizabella zpívá téměř celou jednu sloku zády k divákům, přičemž se zřejmě dívá na imaginární měsíc (přitom v jiných momentech inscenace měsíc vidíme doopravdy).

Městské divadlo na svých stránkách píše, že Kočky jsou jedním z realizačně nejnáročnějších divadelních děl, ale že jejich umělecký soubor a technické podmínky jsou pro tento výjimečný muzikál jako stvořené. Já si ovšem myslím, že divadlo si ukouslo příliš velké sousto, které nemá šanci spolknout.

Kočky, Městské divadlo Brno, autor: Andrew Lloyd Webber, Thomas Stearns Eliot
režie: Stanislav Moša, hrají: Alena Antalová, Jan Mazák, Petr Gazdík, Aleš Slanina, Dušan Vitázek, Radka Coufalová a další… 

Hodnocení: 40 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lucie Hrochová
Autorka je redaktorkou rubriky Divadlo. Studuje gymnázium v Ledči nad Sázavou. Ve volném čase zpívá, hraje divadlo, tančí a vydala knihy Přátelství z nebes a Poznání z nebes.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*