RECENZE: Město stínů. Na velkokněžnu Anastázii číhá vrah z Hitlerových řad

Novinka Ariany Franklinové je od začátku propagována jako strhující thriller. Nicméně Město stínů od populární autorky již od samého úvodu překračuje hranice tohoto žánru.

V poválečném Berlíně číhá nejen krize, ale i záludný vrah, Zdroj: archiv nakladatelství Jota

Ariana Franklinová zasadila děj své nové knihy do meziválečného Berlína, který zmítá finanční a společenská krize. První řádky Města stínů se nesou ve stylu Márquezovy Kroniky ohlášené smrti. Již v první větě je ohlášena předzvěst budoucí tragédie, která si za následek ponese životy několika lidí.

Ariana Franklinová (1933–2011), vlastním jménem Diana Normanová, byla britská spisovatelka a novinářka. Po sňatku s novinářem Barrym Normanem se usadila na venkově, kde se věnovala výchově svých dvou dcer, studiu historie a psaní. Proslavila se zejména sérií historických thrillerů s hlavní postavou lékařky Adélie. Hned za první z nich, Vykladačku smrti, získala prestižní literární cenu.

Hlavní hrdinkou je tentokrát Ester, židovská dívka s jizvou na tváři a tajemnou minulostí. Avšak už od zhruba dvacáté stránky lze vytušit, co se za jejím neznámým původem skrývá. Zároveň je jasné, že pokud se podezření potvrdí, vyzní příběh jako jedno velké klišé, ale do jisté míry i jako zrada od autorky, která si jinak libovala v propracovaných zápletkách a tajemstvích až do poslední stránky.

Franklinová však nejen že na dalších stránkách toto přesvědčení nechává dokonale balancovat na hraně pochybností, ale stupňuje vývoj postav i čtenářské sympatie.

Na scénu přichází nacisté

I když v anotaci knihy je zmiňován jako klíčový především rok 1922, Franklinová posouvá druhou část knihy do přitažlivějšího období. I když hrdinové náhle skočí do počátku třicátých let, neztrácí děj na dynamičnosti ani na jasně plynoucí linii.

„Ruská popravčí četa, pamatuj na to. Bolševičtí parchanti, ale ruští bolševičtí parchanti, kteří vyrůstali s obrázky těch sladkých dětí v srdcích, a komu kdy ty holky ublížily? (…) Hodná, zdvořilá děvčátka, připravená pomoct tam i onde, namotávat obvazy v nemocnici. Bylo to snad nějaké vykořisťování chudých? Říkám ti, Ester, jestli pohřbívali těla a našli některou z těch dívek naživu, určitě se na to vykašlali a nechali ji jít.“

Obrazně řečeno jde autorka také za hranice Německa, když současně zachycuje i události v Rusku. Situace Židů v Německu ustupuje do pozadí a Franklinová se věnuje otázce židovského etnika právě v Rusku, stejně jako i ruských emigrantů v Berlíně, mezi kterými kolují zvěsti o masakru Romanovců a možné přeživší velkokněžně, což se záhy stává jednou z dějových linií knihy.

Detektivku převálcují dějiny

V knize Město stínů Franklinová opět dokazuje, jak umě dokáže zacházet s historickými fakty i reálnými postavami minulosti, což ale dokázala i ve středověkých thrillerech, kde se nebála mluvit například za anglického krále Jindřicha II.

Risk, risk. Které divadlo bude hrát Brechtovy hry, pokud to vezmou do rukou? Který koncertní sál zařadí do programu Schoenberga? Nebo Berga? Dovolí Klempererovi dirigovat? Kdo se odváží pověsit si na stěnu Kirchnera? Magistrát v Desavě, který měli nacisti pod kontrolou, už zavřel Bauhaus. Hoši z SA ve Špandavě pálili na ulici Remarquovu knihu Na západní frontě klid a v kinech, kde dávali její filmovou verzi, rozmlátili hlediště.

Kromě obdivuhodné kombinace historie a fikce je nutné ocenit ještě jiné literární postupy, a to především zpracování několika pohledů na stejnou událost. Když mluví Ester s policistou Schmidtem, situace má její optiku i optiku vyšetřovatele. Ovšem nutno uznat, že postava policisty je na tehdejší dobu až moc idealistická.

Franklinová sice nachystala půdu pro skutečně komplikovanou, závažnou a děsivou zápletku, ale celé její rozuzlení a odhalení vraha vyznívá lehce triviálně. A to paradoxně právě kvůli historickému období, do kterého je příběh situován.

Kriminální zápletka ustupuje do pozadí a v ohnisku zájmu zůstává společenská situace v meziválečném Berlíně, ve finále napínavější než vrah obcházející kolem. Město stínů proto svou kvalitou převyšuje i populární Vykladačku smrti.