Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Recenze: Megamysl. Animák, ve kterém se děti možná ztratí…

Tereza Janíková

Tereza Janíková

4. 12. 2010

…A dospělí z něj budou nadšeni. Studio Dreamworks se definitivně rozloučilo se Shrekem, a po výborném Jak vycvičit draka přichází s dalším povedeným animákem. Zatímco Drak učaroval roztomilostí, krásnými obrazy a osudovým příběhem, Megamysl boduje vtipem, ironickými hláškami a NEpřiblblou zápletkou. Dreamworks nehraje na laciné recyklování stokrát provařeného receptu (a lá povedlo se, pojďme si to zopakovat), a vychází mu to.

Avatar hadr!, Zdroj: distributor filmu

Režisér Tom McGrath měl před Megamyslem na svém kontě pouze dva zářezy – Madagaskar a Madagaskar 2. A tak nebylo úplně jasné, co od něj vlastně očekávat. Další pitvořící se postavičky, tentokrát ale lidské místo zvířecích? Nebo půjde Megamysl ve stopách pixarovských Úžasňákových, tedy ve stylu historky o veselé rodince superhrdinů jako ze škatulky?

Plakát by odpovídal tomu druhému. Svalovec s širokou bradou a naondulovanou patkou The Good, podivný kříženec avatara a lebkouna The Bad a sexy novinářka The Pretty (jejíž emancipace je naznačena krátkým účesem), narvaná v červených pouzdrovkác. Jenže zdání klame. Tvůrci si udělali srandu už na plakátu, a ve stejném rytmu zvesela pokračují dál.

Jak se stát antihrdinou

The Good, neboli pozdější Metroman, je už odmalička hvězda, třídní oblíbenec, pan vždycky-činím-správně milovaný učiteli, spolužáky i jejich rodiči. Naopak zakrslý modráček The Bad s obří lebkou a vykulenýma očima je nešikovný otloukánek, který sice vyniká nadprůměrnou inteligencí (což je jeho vrstevníkům srdečně jedno), ale svým neobvyklým vzezřením nemá na jakýkoli úspěch ve skupině šanci.

[album:

A tak nemůže-li činit dobro, rozhodne se na odstrkování okolím reagovat po svém. Stane se z něj Megamysl, zloduch číslo jedna, který ve městě Metro City vyvádí jednu lumpárnu za druhou. Metroman, ze kterého mezitím vyrostl miláček celého města, s Megamyslem věčně bojuje a napravuje škody. Průšvih nastane, když jednoho dne Megamysl svého soka definitivně zničí, stane se vládcem města a může si dělat, co chce…

Najednou je po srandě. Megamysl se proto rozhodne stvořit si nového protivníka, aby zase získal smysluplnou náplň dne.

Loser, který nešustí papírem

Tak jo, správně. Situace je úplně opačná. Pro nás v kině je Megamysl okamžitě hrdina číslo jedna. Je to outsider každým coulem, kterému nejde než nefandit, ať už sestrojuje absurdní vynálezy, určené ke způsobení co největšího chaosu v ulicích, nebo pořád dokola unáší krásnou novinářku Roxanne, která v jeho laboratoři pokaždé znuděně vyčkává (a nešetří přitom jízlivými poznámkami), až ji zase a opět zachrání hrdina s velkým H Metroman.

A teď mi všichni můžete políbit pr*el!

Plakátový The Bad je jednoduše The Good a naopak. A to je právě to, co je na tomhle animáku nové, netradiční a naprosto parádní. Samozřejmě, že modrý exot rozhodně není prvním ani posledním kresleným loserem-klaďasem. Spíš naopak. Jenže všichni jeho předchůdci byli většinou roztomilí ťulpáskové, jejichž outsiderství bylo spíš papírové než skutečné. Z Megamysla ale vyloženě čiší.

Yes, we can? No, you can’t!

Zápletka vůbec není přímočará nebo dokonce primitivní. Příběh je plný vtipných originálních zvratů, nápaditých vychytávek a motivů. Situace směřuje k nějakému východisku, bum, najednou zjistíte, že to bude úplně jinak.

Toto mluví za vše...

Je tu plno dobrých hlášek, svižných slovních výměn a humoru s notnou dávkou ironie i parodie (za všechno uvedu Megamyslův autoportrét na Bílém domě s nápisem No, you can’t!).  Megamysl je chytrý, a zároveň superzábavný film, ostatně jako jeho hrdina samotný. A morální ponaučení, které se nám řada animáků snaží hezky polopatě naservírovat, si tady každý může (nebo taky nemusí) najít sám.

McGrathův labyrint

Režiséru McGrathovi byl po ruce mexický mág Guillermo del Toro (Faunův labyrint), který se podílel na střihu – údajně aby byl snímek dynamičtější. Záměr se povedl, Megamysl je dynamický tak akorát, přitom vůbec nebudí dojem, že by byl pouze natáčený účelně ke 3D. Záběry jsou výborné, promakané, často ukazují nové úhly a kompozici, ale na to jsme u dnešních lepších animáků už zvyklí.

Scénař si střihli úplní debutanti – Jak Alan J. Schoolcraft, tak Brent Simons psali poprvé, a svěží nový vítr je znát. Škoda, že nemáme možnost vidět film v původním znění. Brad Pitt v roli samolibého reka Metromana a Will Ferrell (Nesvatbovi) jako Megamysl, to může být slušná legrace.

Tohle je cesta

Ale skvělá animace už dneska jen tak neohromí. To, co opravdu rozhoduje, je, jak všichni víme, příběh. Co je ve skutečnosti dobro a co zlo? Jaká je mezi nimi hranice? Kam člověka tlačí společnost? Co je osud? Jaký životní úděl si vybíráme a proč? McGrathův animák si klade tradiční otázky netradičním způsobem.

Tak mučili už Hana Sola. Nudné

Megamysl není prostinká podívaná s trapnými vtípky, na kterou půjdou rodiče pouze z povinnosti jako doprovod svých ratolestí (každých pět minut kontrolujíce hodinky, kdy už bude sakra konec). Co si budeme povídat, je to nářez. Je to animák, u kterého se možná víc pobaví právě dospělí než děti. Ale možná ne. Protože prckové nejsou žádné primitivní bytosti, do kteréžto pozice je spousta animovaných filmů staví. Tohle je ta cesta, kterou by se tvůrci filmů pro děti měli dát. Ne děcka podceňovat, ale bavit je (a nejen je) na úrovni. Pak to bude teprve sranda, která za něco stojí.

Megamysl (Megamind)

Animovaný / Komedie /Rodinný
USA, 2010, 96 min

Režie: Tom McGrath
Hrají:
Will Ferrell, Brad Pitt, Tina Fey, Jonah Hill, David Cross, Ben Stiller, J. K. Simmons

Hodnocení: 4****

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Recenze: Megamysl. Animák, ve kterém se děti možná ztratí…