2 fotky 
Očima 
Jeden z nejuznávanějších italských režisérů natočil komediální drama, které překvapí svou chytrostí a civilností. A přitom je o volbě papeže.
Snímek Nanniho Morettiho je originální, což se v dnešní době vyčpělých témat cení. Premiérově byl uveden na festivalu v Cannes, u nás ho mohli diváci vidět v Karlových Varech a na nedávném Febiofestu. Nyní vstupuje do kin.
Nanni Moretti je italský režisér, herec a producent. Začínal v sedmdesátých letech, v osmdesátých už měl v Itálii věhlas. Natočil snímky jako Sladké sny, Bianca, Mše skončila nebo Drahý deníčku. S filmem Synův pokoj získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes.
Děj se odehrává ve Vatikánu, kde kardinálové musí po smrti papeže zvolit nového. Jenže ten, koho nakonec zvolí, dostane z nové vážné úlohy strach a odmítá vystoupit před dychtivý lid. Církev se proto rozhodne povolat věhlasného psychoanalytika. Jenže ani ten nic nezmůže a nový papež uteče v utajení mezi obyčejné lidi.
Nejzábavnější rozhodčí všech dob. Zdroj: distributor filmu
Moretti tak rozehrává drama o pochybnostech jedince, u kterého bychom právě pochyby čekali ze všeho nejméně. Přitom se nejedná o otázku víry, která by se nabízela. Moretti ukázal svoji chytrost tím, že se vírou nezabývá, předmětem jeho snímku je víra v sebe, hledání svého vlastního významu, ale také sebedůvěry. To vše skvěle ztvárnil Michel Piccoli, jehož postava, kterou právě zvolili nejvyšší hlavou církve, se chová jako malý kluk.
Očima Lucie Šimůnkové: Pokud jste pravidelnými diváky volby českého prezidenta (a zejména všech jejích kol), můžete si snadno představit, jak vypadá vatikánská konkláve. Režisér Nanni Moretti si ve své komedii pohrává s myšlenkou, co by se stalo, kdyby nový papež nebyl svým zvolením zcela nadšen. Originální a vtipná komedie nahlíží do papežské kuchyně očima nevěřícího psychoanalytika.
Film vyniká kouzelnou atmosférou, hořko-sladkým a místy melancholickým vyprávěním o tom, že s velkým úřadem nepřichází i schopnost ho dobře vykonávat. Přijmout svoji nejistotu a pochybnosti chce velkou pokoru a Moretti ukazuje, že to dokáží jen ti nejsilnější lidé. Inteligentní humor, u kterého se možná nebudete válet smíchy pod sedadlem, ale jenž vás bude hřát ještě dlouho po odchodu z kina.
Hodnocení: 4****
[youtube_660]N_xpn6OeOjI[/youtube_660]
Nad vší vážností ale visí mrak dokonale chytré satiry, která snímek činí natolik civilní, že se nemůže nelíbit. Především film nemoralizuje, nesnaží se diváka poučit ani mu namluvit, co je dobré a co špatné. Moretti staví církevní představitele do velice komických situací, ale nijak se jim nevysmívá. Své hrdiny nezbožšťuje ani z nich nečiní klauny. Naopak, ukazuje je jako obyčejné lidi, kteří jsou stejní jako my.
Stane se tak, že při volbě papeže kardinálové opisují, v duchu se modlí, ať to nepadne na ně, a hlavně to už chtějí mít za sebou. Taková malá písemka v Bazilice svatého Petra. Nezapomenutelnou scénou je volejbalový turnaj, kde všichni chtějí vyhrát. Morreti, který si ve filmu sám zahrál psychoanalytika, je tím nejzábavnějším rozhodčím, jakého kdy svět viděl.
Máme papeže v kinech působí jako malý zázrak, který seslalo opravdu samo nebe. Na nic si nehraje, nekáže, nekritizuje a jeho polidšťování těch nejsvatějších působí až božsky.
Máme papeže (Habemus Papam)
Drama
Itálie/Francie, 2011, 104 minRežie: Nanni Moretti
Hrají: Michel Piccoli, Nanni Moretti, Margherita Buy, Jerzy Stuhr, Renato Scarpa, Teco CelioHodnocení: 4****
