RECENZE: Luisa a Lotka vás vyděsí. V D21 se prohání labilní psychopatky

Přízvisko vídeňský horor si inscenace Luisa a Lotka opravdu zasloužila. Hororové scény se odehrávaly na jevišti a stejný horor to byl i pro diváky.

FOTO: Luisa-kourie-pred-stanem
Luisina odvrácená strana. Zdroj: divadlod21.cz

Divadlo D21 dokázalo, že alternativní pojetí klasických her může oslovit jen opravdové divadelní fajnšmekry, kteří dlouho a rádi diskutují o pravém smyslu inscenace. Inspirace dílem spisovatele Ericha Kästnerova vzala za své a z knihy pro děti si tvůrci divadelní Luisy a Lotky převzali snad jen jména hlavních hrdinek.

Původní příběh je o dvojčatech, která se neznají, protože každá bydlí u jednoho z rozvedených rodičů. Náhodně se potkají na dětském táboře, vymění si role a hrají před rodiči jedna druhou. Kdo však předlohu nezná nebo neviděl film Past na rodiče, těžko se v ději zorientuje. Popravdě řečeno se v něm divák těžko orientuje, i když předlohu zná.

FOTO: Vymena-roli
Děvčata chystají past na rodiče.

Inscenaci se podařilo složit z dialogů a monologů, které ale nedávají smysl a ani spolu nesouvisí. Chápu, že záměr těchto promluv spočíval v nahlédnutí do duše Luisy a Lotky. Ale jejich duše v tomto podání vypadaly jako duše labilního psychopata. Představení má být určeno pro děti od 10 let. Upřímně řečeno jsem si  jistá, že své dítě bych na takovouto produkci neposlala.

jana-kumherováOčima Jany Kumherové: Alternativní pojetí dramat obvykle doceňuji. Pokud mají nosnou myšlenku, dovedou pobavit nebo se na ně dobře dívá. D21 mi tentokrát nepřineslo ani jedno. S původním dílem má inscenace Luisa a Lotka jen pramálo společného.

Pokouší se o humor, tyto vtipy jsem ale považovala za laciné. Touha po smíchu u mě navíc zcela zanikala pod náplavou nepochopitelné morbidity a schizofrenní nálady. Scénář mi připadal jako složenina nesouvisejících a především nesmyslných řečí a takzvaný horor ve mně nevyvolal strach, jen neustávající odpor.

Jediné, co na inscenaci mohu ocenit, jsou herecké výkony, kostýmy a kulisy. Své diváky si Luisa a Lotka možná najdou, já na nich však nic víc pochválit nedokážu.

Hodnocení: 30 %

Hororové pojetí příběhu odkazovalo na inspiraci hororovou filmografií režiséra Davida Cronenberga. Podepsaného například pod Východními přísliby. Myslím, že čerpání z Cronenbergova díla by bylo tou lepší variantou.

Zmatené dialogy jak vystřižené z filmů Davida Lynche a světlé kukly s červeně obšitými otvory na oči a ústa, které měli herci na sobě v první polovině, působily nepříjemným dojmem. Luisa a Lotka vypadaly jak zabijáci z hororu Silent Hill nebo jako náboráři Ku-klux-klanu.

Zda se v inscenaci skrýval hlubší význam o složité psychologii dvojčat nebo o duševním rozpoložení každého z nás, tak nestačil vyplavat na povrch. Pod hladinou ho topily bizarní kostýmy a ubíjející dialogy. Ty také topily i herecké výkony. Svoji práci odvedla Stela Chemlová i Petr Pochop dobře, ale ve výsledku to je stále minimum pozitiva.

FOTO: Navsteva-rodicu
Poznají rodiče záměnu?

Režisér Jan Kačena naopak svojí prací moc nepřesvědčil. Dal do inscenace tolik vlastní invence, že se v ní divák  ztrácel. Kreativita a inovace do umění patří, ale po Luise a Lotce mám pocit, jako by si Kačena řekl, že hezkých věcí viděl divák na scéně přehršle a nastal čas oslovit něčím šíleným.

V některých scénách to dokonce vypadalo, že chtěl režisér ukrýt i určitou dávku humoru. Ale ani na této parketě se nic pozitivního nekonalo. Krom toho, že Petrovi Pochopovi praskly, zřejmě omylem, během inscenace kšandy, tak dialogy děvčátek o tom, že si ukousnou nos nebo ucho, zábavné nebyly. Jestli vás omrzela klasická tvorba, u Luisy a Lotky si přijdete na své.

Luisa a Lotka, Divadlo D21, autor: Erich Kästner, režie: Jan Kačena, hrají: Petr Pochop, Stela Chmelová, Samuel Neduha

Hodnocení 40 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Marta Procházková
Narodila se v létě roku 1986. Po vystudování obchodní akademie jela na zkušenou do deštivé Anglie. Po návratu z ciziny si kromě pracovních povinností začala plnit i studijní povinnosti na UJAKU v oboru Mediální a komunikační studia. Od srpna 2012 je nováčkem Topzinu a bude psát články do rubriky Divadlo.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*