RECENZE: Lhář balamutí Divadlo v Dlouhé už sedm let. Stále srší energií

FOTO: Vondráček
Vondráček získal za postavu Lelia Cenu Alfréda Radoka za mužský herecký výkon roku. Zdroj: Divadlo v Dlouhé, Martin Špelda

Hra italského dramatika osmnáctého století Carla Goldoniho již sedmým rokem přitahuje diváky do Divadla v Dlouhé. Osobitá aktualizovaná inscenace režisérky Hany Burešové nejen výsostně pobaví, ale pravdivě ukáže dvojí tvář dnešních Benátek.

FOTO: Vondráček
Vondráček získal za postavu Lelia Cenu Alfréda Radoka za mužský herecký výkon roku.
Zdroj: Martin Špelda, DvD

Režisérka Hana Burešová přenesla děj Lháře do současných Benátek, kterých se kouzlo starých dob dotýká již jen díky tradičnímu karnevalu.

Příběhem procházejí turisté různých národností, zběsile cvakají foťákem a dokonce si v těch nejvyhrocenějších momentech fotí samotné aktéry příběhu. Kromě nich pobíhají po jevišti i malí ukřičení Italové. Z restaurace se ozývá populární italská hudba. Tajemné ženě v benátské masce zazvoní mobil. Burešová použila aktualizační prvky hojně, zároveň však citlivě, čímž komedii pozdvihla.

O tom, že časy se mění, na první pohled vypovídá i scéna Davida Marka. Na pískově žlutých zdech budov kromě cedulek směrujících k náměstí San Marca či k toaletám nalezneme nasprejovaný nápis kill the tourists. Před restaurací stojí několik plastových zahradních židliček. Neměnnou stránku Benátek ovšem nezapře kanál propletený můstky a osvícený lucerničkami.

Jednoznačnou hvězdou inscenace je Jan Vondráček jakožto lhář Lelio. Jeho lhář není žádný lstivý pokrytec, ale spíše přelétavý troublemaker s přebujelou fantazií. Však i sama jeho postava o svých lžích mluví jako o duchaplných plodech své nezkrotné obraznosti.

Strhující je jeho monolog (do inscenace vložený Burešovou a Otčenáškem), kde hořekuje nad traumatem z dětství, jež mu způsobily eskalátory. Dobře napsaný text dává prostor jeho geniální komediálnosti a překypující energii.

Nejen Vondráček oslnil svým hereckým výkonem. Pavel Tesař, který hraje jeho sluhu Arlecchina, se v rámci role půvabně pokouší o karikaturu svého pána. Kontrast mezi tím, jak Lelio nenuceně sype své lži z rukávu, zatímco z roztomile rozpačitého Arlecchina lezou slova jako z chlupaté deky, je doveden k dokonalosti.

Inscenace krom toho dává prostor i Tesařovu pohybovému nadání – především při děkovačce se Tesař doslova vyřádí.

Další zajímavé ztvárnění role se povedlo Martinu Matejkovi, jenž si zahrál nesmělého lékaře Florinda zamilovaného do Rosaury (Marie Turková/Helena Dvořáková). Jeho platonické prožívání vroucí lásky baví, každá jeho naivně pronesená replika je perla. Tohle je pravá láska – milovat a neříct si to!

FOTO: Wohanka a Zavřel
Ani Wohanka a Zavřel svými hereckými výkony nezklamou.

Lhář Divadla v Dlouhé je výjimečný svou vrstevnatostí. Pobaví a vnímavému divákovi nabídne otázku, jestli a proč si dneska hrajeme na Benátky.

Lhář, Divadlo v Dlouhé, režie: Hana Burešová, hrají: Jan Vondráček, Pavel Tesař, Jiří Wohanka, Vlastimil Zavřel, Marie Turková/Helena Dvořáková, Klára Sedláčková-Oltová/Magdalena Zimová, Michaela Doležalová Čeněk Koliáš, Martin Matejka a další

Hodnocení: 100 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lucie Hrochová
Autorka je redaktorkou rubriky Divadlo. Studuje gymnázium v Ledči nad Sázavou. Ve volném čase zpívá, hraje divadlo, tančí a vydala knihy Přátelství z nebes a Poznání z nebes.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*