×
TOPZINE.cz

Recenze: Květnová Ikarie s modrou dívkou na obálce

Neboť co může být více poutavého, než krásná dívka v brnění, které více odkrývá, než skrývá, k tomu kůň, potemnělý les a bažina, pravděpodobně zotročený rytíř? Ovšem kdyby se tvůrci Ikarie zamysleli nad tím, zda by nestálo za to obálkou alespoň trošku přiblížit třebas jen jednu kraťoulinkou povídku uvnitř časopisu, bylo by lépe.

Časopis Ikarie Foto: Martin Peška

Světová sci-fi

Zahraničí bere květnovou Ikarii časopis útokem. Hnedle v první linii se na nás řítí Jay Lake se svým Kopáčem. Ten je v povídce Dle lidského konceptu bytost zabývající hledáním minulosti skryté pod zemí. Zde se snaží najít na popud jednoho svého zákazníka dveře ke smrti. Nalezne? Nenalezne? Nalezne něco víc? Spisovatel nechává tento dotaz nezodpovězený, a ještě nám dokáže vsugerovat další otázky.

Touha po Langalaně je čtivý příběh líčící soužití lidí a wergenů na cizí planetě. Shimera a Phineas jsou děti, kteří se seznamují kvůli jazykovému doučování druhého z nich. Bezprostřednost dětí se v průběhu povídky mění ve vyzrálé názory dospělých a jen tak mimochodem se dozvídáme i zajímavé poznatky ohledně wergenských vztahů, manželství a rozmnožování. Ačkoliv je Mercurio D. Rivera muž, vypravěčem dějin souboje na Langalaně je právě wergenská dívka, která se do lidského mladíka zamilovala. Poměrně normální zápletka se ale komplikuje wergenským zbožňování lidských bytostí.

Lawrence Watt-Evans dělá čest části svého jména a pere do nás zdařilou technickou povídku jednoduššího charakteru. Jak již napovídá název O větroplavci Smithovi a marťanech, nedostáváme se až tak daleko od svého domova. Thomas Smith z Massachusetts je tak trochu blázen a tak trochu vynálezce. Pro překonávání širých plání Ameriky se rozhodl postavit koráb. Povedlo se mu to, ale nesehnal společníky, kteří by s ním šli do nejistého obchodu. V průběhu svého hledání dalších odvážlivců se z ničeho nic ocitne uprostřed neznámé červené pouště, vyzván k závodu. A čtenář může začít fandit klasickému yankeeovi, který v technickém provedení svého plavidla velmi zaostává za lodí namyšleného marťana.

Jako čtvrtého v pořadí máme Roberta Silverberga, jenž skvěle poukazuje na telekinezi, či dokonce i jiné zvláštní schopnosti. Návod v povídce A nepohne se nic je dosti jednoduchý, ale troufám si tvrdit, že většina z nás už ho nedokáže realizovat. Harry Blaufeld je typický, nadržený, čtrnáctiletý fracek, který se snaží sbalit spolužačku, ale příliš mu to nejde. A právě při rozjímání nad nepřízní osudu a světa vůbec v sobě objevuje nadpřirozenou sílu. Dělá s ní to, co by asi dělal každý. Zkoumá možnosti, snaží se je rozvíjet, plánuje si skvělou a slavnou budoucnost, a při té příležitosti závidí své starší sestře milostné zážitky. Do toho ještě snaha dostat spolužačku – nu, snaha se sice cení, ale stačí to? Jedno z nejznámějších Silverbegových témat můžete navíc znát z románu Umírat v nitru.

Inspiraci z drsné školy Raymonda Chandlera si určitě vzal Jack Skillingstead. Detektivové Brian Deatry se svým kolegou pátrají v nedaleké budoucnosti po sériovém vrahovi. Samotná práce policistů zde není až tak zajímavá, ovšem autor se v povídce Jsi tam? snaží nahlédnout pod pokličku života osamělého detektiva, který nemá přítelkyni, přestože žije v jedné domácnosti se ženou, a veškerou komunikaci s opačným pohlavím řeší přes ICQ budoucnosti. Povídka je zajímavě poskládaná, možná by ale stálo za to ji nějak přeskupit, protože po akčním finále nenásleduje očekávaný konec, ale několik odstavců nastavované kaše.

Česká sci-fi

Matný svit hvězd je povídka, kterou bych si mohl představit i jako námět na román nějaké té klasické space opery. Ve světě soupeření tří lidských frakcí rozdělených v dávných dobách na Válečníky, Myslitele a Náhradníky, se despotický císař Válečníků rozhodne zničit své potencionální protivníky. Následky jeho rozhodnutí neovlivní jen poddané vykonávající jeho rozkaz, ale i jejich potomky a dcery samotného císaře. V hlavní dějové linii sledujeme vládcovu dceru Irgu a Nura, syna kapitána plavidla, který vedl neobvyklý úder. Jana Dvořáčková sympaticky splétá osudy postav na pokraji zkázy jejich sluneční soustavy.

Pevnost vs. Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz

A nastává největší zklamání tohoto čísla. Rozjetý čtenář Ikarie hltá jednu stránku za druhou, když v tom najednou na začátku další povídky má pocit déja vu. Pár prolistování a pocit se mění na skutečnost. V květnovém čísle časopisu opětně vyšel Průnik od Vladimíra Zábrodského, který se prezentoval už v prosincové Ikarii loňského roku. Zde tedy něco šéfredaktorovi něco uniklo. Možná by se přes to šlo přenést v případě velmi kvalitní povídky, ale to se o Průniku říct nedá. Zajímalo by mě, zda se k tomuto faux pas Ikarie ještě někdy vrátí.

Publicistika

Vyjma pozvánky na Festival Fantazie a upoutávek na soutěže, se nám v publicistice objevuje druhý díl cyklu Proměny domácí fantastiky. Zde pod taktovkou Martina Šusta máme rozhovor na téma nováčkovské tvorby. Je tu spousta rad a drobnůstek, které by si zejména začínající autoři měli přečíst. Ale i zkušenější tvůrci se určitě poučí. Tentokráte máme k rozhovoru zkušené borce Michaela Bronce, Jaroslava Jirana a Jiřinu Vorlovou, kterým v druhé části rozhovoru sekundují Jan Hlávka, Ondřej Netík a Jakub Mařík, toho času spisovatelé služebně mladší.

Hned poté následuje pro někoho zajímavý článek Rozklepaná hrůza, který mapuje historii pseudodokumentárních fantastických filmů. Záhada Blair Witch totiž nebyla ani prvním ani posledním filmem tohoto druhu. Roman Kroufek se snažil, článek je adekvátně podán, ale ne všichni jsou z děl tohoto typu okamžitě nadšeni.

Ve Filmfaroniádě nás zřejmě překvapí recenze nepříliš dobře hodnotící Alenku od Tima Burtona, a naopak nepřekvapí dobré hodnocení Jak vycvičit draka, nebo filmu Moon.

Vivisektor servíruje standardní směsku recenzí dobrých i špatných knih, z nichž dle autorů by stálo za to přečíst si Století páry od Petra Shinka, Andělskou hru od Carlose Ruize Zafóna a možná ještě Za zrcadlem od Johna Ringa. I když si troufám říci, že to závisí na vkusu dotyčného čtenáře.

A ještě poslední perlička z komiksového světa: Thorgal se opět snaží prorazit v našich luzích a hájích. Určitě si to zaslouží.

Bohužel stále přetrvává zklamání nad opětným uvedením povídky. V tomto případě v pomyslném zápase světová versus česká sci-fi ta zahraniční vyhrává na celé čáře, a to i přes to, že našim domácím neskonale fandím a nadržuji, kde mohu. Útěchou může být to, že za měsíc se objeví nové číslo časopisu a souboj může začít na novo.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..