RECENZE: Kuře na švestkách. I smrt může být pěkná podívaná

OBR: Kuře na švestkáchMarjane Satrapi a Vincent Parronaud nás podruhé zvou do Teheránu. Neocitneme se ve víru válečných konfliktů tak silně jako v jejich prvotině Persepolis, trpkému humoru a hloubavému dramatu však neunikneme. A to není vše. [album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/kure-na-svestkach/|width=660]

Bylo nebylo. Vypravěč filmu začíná frází, kterou zná snad každé dítě. Mohlo by se tak zdát, že zabrousíme do pohádkového světa udatných princů, krásných princezen a zákeřných zlosynů. Film tak do jisté míry i působí, k dětskému srdci by však tento příběh pravděpodobně nepřirostl.

Marjane Satrapi je íránská kreslířka, scenáristka a režisérka. V roce 2007 spolu s Vincentem Parronaudem natočila oceňovaný snímek Persepolis, animovanou osobní zpověď ze svého dětství. Odehrává se na pozadí událostí převratu v Íránu a následné války. Kuře na švestkách nepřímo navazuje na první počin, a to osobou houslisty, který je bratrem dědečka Marjane v Persepolis. Satrapi nyní plánuje dovršit příběhy z íránského prostředí třetím filmem.

Sledujeme pouť slavného houslisty, otce dvou dětí, jak se ocitá na zásadní křižovatce života. Nasser-Ali (Mathieu Amalric) ztratil chuť dál dýchat čerstvý vzduch poté, co mu manželka Irâne (Golshifteh Farahani), kterou nikdy nemiloval, rozbila smysl jeho bytí. Housle, symbol jeho radosti, nedokáže nahradit jinými. A tak se rozhodne pozvolna zemřít.

Pohádkové motivy jsou patrné zejména ve stylizaci obrazu. A přes to, že se tvůrci tentokrát rozhodli pro hraný film, komiksovou předlohu snímek nezapře. Práce s kamerou působí dojmem listování knihou. A pro jistotu jsou některé vsuvky animované. Například historka o muži, který měl umřít u Tádž Mahalu, je skvostná.

OBR: Kuře na švestkách
Láska prochází čichem. Zdroj: Artcam

Příběhem nás dále provází tajemný hlas vypravěče, který díky své magické podstatě přeskakuje časovými rovinami. Režisérská dvojice totiž zvolila pozoruhodný styl vyprávění. Lineární proud dění narušují vsuvky z minulosti, kdy se divák dozvídá, jak se stal Nasser-Ali slavným a ceněným houslistou. Střípky z věcí dávno zažitých doplňují ozvěny budoucnosti. Příběh je místy náznakový, režiséři totiž kromě narušení přítomné linie zatajují některé informace, které se však vyjeví.

Očima Lucie Šimůnkové: Kouzelný film, který svým příběhem, poetikou i nediegetickým komentářem odkazuje na Amélii z Montmartru. Druhý autorský projekt Marjane Satrapi není tak zatížený politikou jako první Persepolis a vypráví vlastně jen příběh jedné nešťastné lásky. Ten sám o sobě není ničím výjimečný, působí spíše jako lidová báchorka, která se mohla stát kdekoli a komukoli. Jedinečnost dodává Kuřeti na švestkách originální zpracování. Podobně jako u Amélie se záběry zdají být namalované (a některé z nich skutečně jsou), postavy prožívají své vize, sny a představy a spolu s nimi i divák. Místy možná až příliš křečovité a vyhnané do krajnosti, ale takový už je svět íránské režisérky.

Hodnocení: 4****

Jednotlivé obrazy nakonec zapadnou do pevného celku. Scény působí jako z pohádkové říše, jsou stylizovány převážně do světlých barev. Pohádkovosti nahrává i magičnost výjevů. Představy se dočasně zhmotňují, aby se posléze mohly v dýmu rozplynout. Kouř zde hraje i symbolickou roli. A postava anděla smrti (Edouard Baer)? Děsivá dokonalost sama.

[youtube_660]AcS13tiyHDU[/youtube_660]

Celým filmem prostupuje humorně-melancholický podtext. I když se film zaobírá smrtí, ztrátou vůle žít i nenaplněnou a neopětovanou láskou, deprese se schovává za líbivé zpracování. Světlo na konci tunelu. Vážná témata odlehčuje absurdní humor. V jedné scéně jsou porovnáváni dva bratři. Učitel poukazuje na špatné chování v podobě mladého umělce, který se dobře neučí a dělá problémy, a na dobro v jeho úspěšném bratrovi. A to před celou třídou, kterou nadále diriguje v bučení a aplausu.

Nepřeslazený koncert houslí

Kde by byla atmosféra bez melancholických tónů houslí? Kdykoliv se hlavní postava chopí nástroje, je o dokonalou smutně-příjemnou atmosféru postaráno. Do těchto příjemných zvuků se lehce ponoříte a vychutnáte si tak i závěrečnou sekvenci vysvětlujících obrazů.

Film nepřekypuje romantickými kýči, díky kterým byste měli pocit přeslazenosti. Nečeká vás nutkání prchnout z kina kvůli nesmyslným scenáristickým kličkám, které by se snažily za každou cenu dosáhnout happy endu. Chování hlavní postavy se může jevit nelogické, či dokonce naivně ublíženecké, ale právě to, jak je vyobrazena, je jeden z prvků, který film povznáší výše.

OBR: Kuře na švestkách
Na housle mi nesahej, nebo budu zlej!

Kuře na švestkách, mj. nejoblíbenější jídlo hlavní postavy, je lehce stravitelný dramaticko-romantický film s úvahovým a vizuálním přesahem, kvůli kterému se liší od průměrných podívaných. Jednoduché, avšak originální zpracování neublíží ani mužskému doprovodu.

Kuře na švestkách (Poulet aux prunes)

Drama / Rodinný
Francie / Německo / Belgie, 2011, 93 min.

Režie: Marjane Satrapi, Vincent Parronaud
Hrají: Mathieu Amalric, Golshifteh Farahani, Edouard Baer, Maria de Medeiros, Eric Caravaca, Jamel Debbouze, Chiara Mastroianni, Isabella Rossellini

Hodnodení: 5*****

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*