2 fotky 
Očima 
Mnozí četli Knoflíkovou válku ještě jako malí nebo aspoň viděli některé z jejích slavných zpracování. U téhle verze ale dost možná zůstanete nechápavě zírat na plátno i po skončení promítání.
Některé dětské filmy mají tendenci tvářit se až moc dospěle, i když by ději slušela spíš troška té infantilní hravosti. Stejně tak Knoflíková válka si vytvořila vlastní dějovou linii, která nemá moc co do činění s románovou předlohou Louise Pergauda. Tvůrci měli očividně vyšší ambice než pouhé zfilmování dětského příběhu… A překvapivě to bylo opět zbytečné.
Režisér Christophe Barratier se pro hlavní dětské role rozhodl využít neznámé herce. Sám sice taky nemá zrovna velké zkušenosti s celovečerním filmem, přesto jeho snímky Slavíci v kleci a Paříž 36 obdržely kladné hodnocení. I v případě Knoflíkové války se režisérovi podařilo dokonale propojit kvalitní hudbu s obrazem.
Píše se březen roku 1944, na celém světě s větší či menší intenzitou zuří válečný konflikt. Školáci ze zapadlých francouzských vesnic Longeverne (ti správní) a Velrans (ti špatní) si ale dál užívají dětské radovánky, i když mnohdy bolestivé. Na válku si totiž hrají a soupeří jen se sousední vesnicí.
Lebraca inspirovaly obrázky z knížky o řeckých bojovnících. Zdroj: distributor filmu
Jsou to děti, a tak se nebudou podřezávat, ačkoli to tak v jeden moment vypadalo. Zato knoflíky budou ta pravá kořist, kterou odeberou potupeným zajatcům. Jakou radost z toho doma mají rodiče, se už ale v podstatě nedozvíme.
Nesmírně vzdělaní analfabeti
Jenom Lebrac (Jean Texier), vůdce Longeverňáků, má celkem napjatý vztah se svým otcem. Vytýká mu totiž zbabělost a nečinnost v odboji proti nacistům. Ano, tahle děcka, která sotva tuší, že Seina je řeka, neuvěřitelně rozumí politice a po večerech poslouchají ilegální rozhlas. Tady začíná dějová linie pro dospělé, která se plně rozvine, když do vesnice přicestuje Židovka Violette (Ilona Bachelier).
Právě v jejím případě je asi nejvíc poznat rozdíl mezi dětským a dospěláckým uvažováním. Zatímco kluci se do dívky zamilují a berou ji jako člena party, dospělí řeší, jak ji ukrýt před jednotkami SS. Kdo to nakonec rozsekne? Projeví děti víc důvtipu než jejich rodiče? Pro odrostlejší diváky bude možná tahle linie zajímavější než mlácení se klacky po hlavě, které po několika identických scénách působí monotónně.
[youtube_660]r17_OC80mPA[/youtube_660]
Jenže tohle je pořád jen film pro děti. A ty ze židovské otázky nebo nacismu moc mít nebudou, i když se režisér Christophe Barratier snažil o co nejjednodušší zobrazení života za druhé světové války. Nápad postavit dětské pranice do kontrastu s odbojem je vážně zajímavý, nicméně si nejsem jistá, že se najde dostatek diváků, kteří tuhle kreativitu ocení. Ti, kteří na film zajdou z nostalgie, budou spíš udiveni, kam se jejich oblíbený příběh z dětství poděl.
Očima Lucie Šimůnkové: Příběh o zápolení kluků ze dvou sousedních vesnic by byl jako vystřižený z Poláčkova Bylo nás pět, kdyby se neodehrával na pozadí skutečného válečného konfliktu. Druhá světová válka děti konfrontuje s něčím mnohem horším, než jsou modřiny, rozbitá kolena a utržené knoflíky.
Průměrný snímek určený zejména dětem připomene nedělní dopolední filmy na ČT1. Dětské role jsou hezky obsazeny a prostředí francouzského venkova potěší nejednoho romantika. Na druhou stranu je ale děj poměrně předvídatelný a jednotvárný a film ani po stylistické stránce nepřináší nic, co bychom již neviděli.
Hodnocení: 3***
Devízou knížky je právě ten dětský pohled a naivita, díky níž neškodné bitvy berou vážně. Na druhou stranu, jen vzájemné šarvátky dvou desítek dětí příběh neposkládají. Aby ale vypadaly patřičně akčně, kamera se otřásá a nadskakuje a výsledná nepřehlednost nasvědčuje tomu, že nikdo asi pořádně nevěděl, jak rvačku přesně natočit.
Žibusíkův hlásek vás spolehlivě vytrhne z klimbání.
Herecké výkony jsou překvapivě přesvědčivé, dokonce i dabing dopadl výrazně lépe, než co byste od dětského filmu čekali. Otravně působí jenom hlásek postavy legendárního Žibusíka (Clément Godefroy), mrňouse pitvořícího se na celé kolo.
Pokud totiž máte štěstí a páni promítači v kině pořádně osolí zvuk, je pravděpodobné, že z pištivého hlásku Jakuba Nemčoka vám prasknou bubínky. Dabérovi ale nechci křivdit, při pohledu na Žibusíkův neustálý škleb totiž nelze vyloučit, že stejně ukřičený je i v originále.
Co se filmařům povedlo, byl výběr hudby, která podtrhuje dramatičnost okamžiku, a hlavně exteriérů. Sice je březen, ale obloha je jako vymetená a louky se krásně zelenají. Takže když vás nezaujme banda kluků s padajícím kalhotami (nemají totiž knoflíky!), pořád je na co se dívat.
Knoflíková válka (La Nouvelle guerre des boutons)
Dobrodružný
Francie, 2011, 100 minRežie: Christophe Barratier
Hrají: Jean Texier, Guillaume Canet, Laetitia Casta, Kad Merad, Gérard Jugnot, François Morel, Ilona Bachelier, Marie Bunel, Clément GodefroyHodnocení: 3***
