Recenze knihy V namodralém šeru: Když Simpsonovi randí s Antikristem

Současná kinematografie stále více směřuje ke komerčním cílům a její umělecké hodnoty jsou co možná nejvíce potlačovány. Intelektuálně lačný divák je odkázán spíše na filmové festivaly nebo rozsáhlé knižní publikace od filmových teoretiků. A k nim patří také soubor esejů od Zdeny Mejzlíkové, který nově vychází pod názvem V namodralém tichu.

I takhle může vypadat filmové umění, Zdroj: distributor filmu

První pohled na zadní stranu obálky vyvolá u vyznavače Ramba a jemu podobných malé zděšení. Slovní spojení jako hermeneutické hledisko nebo archetypová psychologie C. G. Junga nejsou výjimkou. Se slovníkem v ruce a nejistotou v očích jsem po zběžném prolétnutí obsahu začal číst.

Prvním milý překvapením je fakt, že autorka se nezabývá pouze klasickými díly světové kinematografie, ale prostor dává také novým snímkům nebo filmům z malých států, jakými jsou například Gruzie nebo Írán. Už na počátku se tak vyhýbá jednomu z hlavních neduhů podobných publikací, které ve většině případů pouze interpretují interpretace stěžejních filmů historie.

Hned v krátkém úvodu autorka ubezpečuje, že její rozbory uváděné v knize jsou čistě subjektivní a za cíl si rozhodně neklade přesvědčovat čtenáře o jejich správnosti. Oproti knihám s podobnou tematikou tedy další malé plus. Kovaní filmoví teoretici si totiž jen málokdy dokážou připustit, že možných interpretací konkrétního filmu může být několik.

Celá kniha je pak koncipována jako sled krátkých esejů, které vždy spojuje žánr zkoumaných filmů, jejich autor nebo jen konkrétní motiv, který autorka porovnává u jinak nesouvisejících snímků. Dočkáme se tak zajímavých výkladů u celého spektra filmů od klasických děl Andreje Tarkovského až po nejnovější počiny od Michela Gondryho, Darrena Aronofskyho nebo Larse von Triera. A dojde také na Simpsonovy.

V namodralém šeru se ocitla i Černá labuť

Pro většinu čtenářů, včetně mne, ale bude problémem zvolená forma a zejména jazyk jednotlivých esejů. Je samozřejmé, že interpretaci složitého a mnohovrstevnatého díla nelze podat běžným jazykem. Zde se jde bohužel do extrémů a běžný čtenář si bez slovníku v ruce ani neškrtne. To zamrzí o to více, že samotný obsah esejů je více než zajímavý.

Jakákoli publikace odlišující se svou formou i obsahem od zaběhlých sterilních soupisů filmů ve stylu 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete, je ve své podstatě osvěžující. V namodralém šeru bohužel doplácí na příliš malou skupinu cílových čtenářů, kteří se budou počítat spíše do skupiny filmových teoretiků a intelektuálů. Všichni ostatní si bohužel musí postesknout, že podobné knihy nevychází v trochu přátelštějším literárním balení.