RECENZE: Klicperovo divadlo obohatilo Sexmisi. Přináší nejen emancipaci

FOTO: Sexmise Albert a Max
Opravdu jsou muži jen vývojový článek mezi opicemi a ženami? Zdroj: Viktor Kronbauer

Slavná filmová komedie polského režiséra Julia Machulského Sexmise se přenesla na prkna Klicperova divadla v Hradci Králové. Adaptace režiséra Šimona Cabana diváka nejen pobaví, ale nabízí mu hned několik témat k zamyšlení.

FOTO: Sexmise Albert a Max
Opravdu jsou muži jen vývojový článek mezi opicemi a ženami?
Zdroj: Viktor Kronbauer

Požitkářský taxikář Max a zakřiknutý vědec Albert se obětují pro vědu a nechávají se uměle zmrazit. Z hibernace jsou ovšem probuzeni později, než předpokládali. Ocitají se v roce 2052 a s podivem zjišťují, že na Zemi kromě nich již není jediný muž a že ženy si ve všem vystačí samy.

Hra začíná vstupem do Maxovy domácnosti. Poté se však již ocitáme v televizním studiu, kde ignorantská moderátorka dělá rozhovor s oběma odvážnými dobrovolníky. Rovnováze tedy chybí expozice Alberta samotného.

Poněkud nemístné mi připadaly vnitřní monology Maxovy manželky na začátku prvního dějství – už jen proto, že se tento prvek v inscenaci později neopakuje.

Režisér Caban obohatil adaptaci o spoustu aktualizací. Max si s sebou do budoucnosti bere plyšového krtečka a nechybí ani zmínka o důchodových reformách, metanolové aféře či o televizních reklamách. Nákupní taška se řvoucím nápisem však již působí jako pěst na oko.

Také scénu má na svědomí Šimon Caban. Pochvalu si zaslouží jeho řešení umístění ženských vědeckých pracoven, které se vznášejí několik metrů nad zemí.

FOTO: Sexmise scéna
Scéna lahodí divákovu oku a dokresluje obraz technické budoucnosti.

Kostýmy Simony Rybákové jsou téměř věrné filmové předloze. Sympatické na této inscenaci ovšem je, že nepodléhá dnešnímu trendu úplné nahoty a v erotických scénách nechává herečkám tělový trikot.

Ústřední dvojici ztvárnili Jiří Zapletal v roli Maxe a Vojtěch Dvořák v roli Alberta. Bravurně poukázali na kontrasty mezi oběma charaktery. Helena Plecháčková jako Lamia, pracovnice oddělení Acheo, zase rozesmála diváka svou půvabnou naivitou.

Výběr hudby je velmi originální a podporuje humornost situací. Slyšíte-li totiž v roce 2052 hlas Karla Gotta a jeho Oči má sněhem zaváté, úsměvu se neubráníte.

Problematika emancipace, funkce otce v rodině, ale i přemíry techniky a zákonitostí diktatury je v rovnováze s lehkým humorem. Na své si tedy přijde každý.

Hodnocení: 80%

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lucie Hrochová
Autorka je redaktorkou rubriky Divadlo. Studuje gymnázium v Ledči nad Sázavou. Ve volném čase zpívá, hraje divadlo, tančí a vydala knihy Přátelství z nebes a Poznání z nebes.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*