RECENZE: Jake Bugg přesvědčil Česko o nesmrtelnosti rock’n’rollu

FOTO: Jake Bugg
Jake Bugg. | Zdroj: Universal Music

Nottinghamský mladík Jake Bugg dokázal vyprodat Lucernu. Na české koncertní premiéře představil to nejlepší ze svých dvou alb, a to s typickým projevem britské rockové hvězdy. Ovšem i přes nulovou komunikaci s publikem Bugg předvedl úžasnou show.

FOTO: Jake Bugg
Jake Bugg. | Zdroj: Universal Music

Večer odstartovalo americké duo Honeyhoney, které si mimo jiné letos střihlo i roli v Buggově videoklipu k písni Broken. „Jake Bugg poslední dobou funguje jako náš tatínek, tentokrát mu vděčíme za příležitost zahrát si s ním na tomhle turné,“ prohlásil na jeho adresu Ben Jaffe, multiinstrumentalista z Honeyhoney. O tom, že se s rolí předkapely poprala losangeleská dvojice výborně, svědčily ovace, kterých se jim dostalo. Jak nádherný zpěv Suzanne Santo, tak Benova nepochopitelná hra na kytaru a bicí souběžně, vše fungovalo na jedničku, proto není divu, že jsou Honeyhoney přirovnávání například k velikánům Mumford & Sons.

Jake Bugg již při svém nástupu na pódium působil trochu ostýchavě, ale paradoxně velmi suverénně. Bez jakýchkoliv řečí zahájil dlouho očekávaný koncert country peckou There’s a Beast and We All Feed It, která mimochodem trvá necelé dvě minuty a je tak vůbec nejkratší písní Buggovy tvorby. V první polovině svého setu Jake prezentoval eponymní debut i druhou řadovku Shangri La a sázel na přeskáčku jednu pecku za druhou.

Publikum ožilo u hitu Two Fingers, který společně s interpretem do posledního písmenka odzpívalo. Mezi písněmi občas jen tradičně poděkoval a uvedl další skladbu. Nejednomu divákovi se jistě vybavil koncert Arctic Monkeys na Rock for People 2009, kde vystoupili bez jakékoliv spolupráce a komunikace s publikem. Bugg to však zvládl mnohem obstojněji, protože i to málo, co řekl, působilo neskutečně upřímně a emotivně. Tento postoj si dokázal udržet i v další části vystoupení, kdy bez doprovodu svých spoluhráčů zahrál tři akustické balady. V těchto polohách funguje Buggův zpěv bezesporu nejpůsobivěji, například procítěné podání písničky Pine Trees bylo naprosto jedinečné.

Za velké plus můžeme označit sestavení Buggova setlistu. Po několika pomalých sólovkách totiž následoval pořádný rock’n’roll a nářez, na který část publika čekala. Obrovský ohlas získal song Slumville Sunrise, který živě zněl ještě lépe než na desce, zejména díky zvučným bicím.

Naopak nejslabším článkem večera byl baskytarista Tom Robertson, jenž se doslova ani jednou nepohnul, natož aby navázal třeba minimální kontakt s publikem. Po odehrání What Doesn’t Kill You, v mírně punkové verzi, Bugg a jeho kumpáni okamžitě odhodili nástroje a zmizeli v zákulisí. Britský písničkář na sebe nechal čekat delší dobu než je zvykem, vzápětí to však vykompenzoval přídavky v podobě svých nejznámějších písní Broken a Lighting Bolt. Jake Bugg patří k nejžahvějším fenoménům ostrovní scény, a to hlavně díky šikovnému způsobu, jakým čerpá z britské rockové historie.

Tečkou za unikátním koncertem byla vydařená coververze songu Hey Hey My My od Neila Younga. A právě jedna věta z textu předělávky popisuje celý večer i Buggovu tvorbu nejpřesněji: „Rock and roll can never die“.

Hodnocení: 80 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Vojta Tkáč
Autor je redaktorem rubriky Hudba. Narodil se v Opavě a momentálně studuje žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Současně přispívá do magazínu ROCK & POP a regionálních novin Deník. Kromě hudby zbožňuje americký basketbal a wrestling.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*