×
TOPZINE.cz

Recenze: Já taky. Kdo má právo na sex?

Všichni jsme si rovni. Zvolávají to nejen humanistické organizace, ale i ty psané a nepsané zákony. Jaká je ale realita? Španělský snímek Yo, También (Já také) ukazuje, že nikoli. Máme skutečně všichni právo na lásku? A na sex?

Daniel a Luisa, Zdroj: distributor filmu

U filmů se silným tématem, které může být buď dosud neprozkoumané, kontroverzní nebo velice citlivé, je velice těžké nepřekročit pomyslnou hranici únosnosti. Takové filmy celou dobu balancují na hranici kýče, prvoplánovitosti i citového vydírání. Hrstce, ke které patří i Yo, También, se podaří udržet si na pomyslném laně rovnováhu, dojít na druhou stranu a dočkat se tak zaslouženého potlesku.

Daniel (a i jeho představitel Pablo Pineda) má Downův syndrom. Pod tlakem svých vysoce postavených a vzdělaných rodičů však tvrdě dřel, takže umí nejen svůj rodný jazyk (což je u lidí postižených Downovým syndromem nejvyšší meta), v němž dokáže diskutovat o politice nebo sociologii, mluví anglicky a dokonce vystudoval vysokou školu. Nastupuje jako asistent do odboru sociálních služeb. Tam se zamiluje do provokativní kolegyně Laury (Lola Duenas).

Protiklady se tak začínají přitahovat a vzniká tak přátelství, které začíná z obou stran přerůstat v něco víc. Nespoutaná Laura, která už svůj život vzdala a Daniel, v němž se snoubí stoický klid s rošťáckou dětinskostí. Má takový vztah vůbec šanci na přežití ve společnosti, kde stereotypy nařizují odsunout postižené do ghett a přisuzovat jim nelidské vlastnosti a nulové city? Může postižený člověk chodit s někým, kdo má nálepku normální?

Daniel a Luisa, Zdroj: distributor filmu

Daniel a Lisa Doolytlová

Daniel je vlastně hodně divný. Trochu to připomíná Pygmalion. Není jako ostatní z komunity, nepatří však ani mezi ty zdravé. Nepatří nikam, a tak je v pasti. Sám se ptá matky: „Proč si mě nemohla přijmout takového, jaký jsem?“ A skutečně se nabízí otázka, zda děláme to, co je správné nebo to, co by mělo být. Daniel sleduje vztah svého staršího bratra i dvou zamilovaných lidí s Downovým syndromem, slaví příchod svého synovce, pátrá po mladých milencích, kteří si nechtěli nechat svou lásku vzít a při tom všem ví, že nebude mít ani jedno.

Jinak se ale zdá mnohem normálnější než Laura se všemi 46 chromozomy. Film tak všechno otáčí o 180 stupňů. To, co máme zaškatulkováno jako standardní, obyčejné, se otáčí na hlavu a divák tak celý problém vidí v novém světle. Film se neustále a s přirozenou naléhavostí ptá nejen nás, ale sám sebe, zda má skutečně každý právo na lásku a kde my, svrchovaní, bereme právo ji ostatním odpírat.

Daniel a Luisa, Zdroj: distributor filmu

Jo, Yo también

Film se na citlivé otázky ptá náležitě citlivě, není zatížen patosem ani diváka nevydírá. Po odchodu z kina zůstává lehký úsměv a spousta otázek, na které nejsou jasné odpovědi. Je však velice těžké odmyslet si závažnost tématu a hodnotit skutečně jen film. Svižná, dost evropská kamera i režie, ani zajímavá hudební složka tentokrát na film roku nestačí. Po pár dnech zůstane jen mlžný opar a zážitek z neuvěřitelného výkonu sympaťáka Pinedy, nad nímž se tají dech.  Hlavní devizou je totiž skutečně něco jiného – donutit člověka přemýšlet o hodnotách, které má a možná je i trochu změnit.

Já taky (Yo, también)

Drama
Španělsko, 2009, 103 min

Režie: Álvaro Pastor, Antonio Naharro
Hrají: Lola Dueńas, Pablo Pineda, Isabel García Lorca, Antonio Naharro

Hodnocení: 3***

[album:



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..