RECENZE: HIM začali zostra, trumfy ale vytahali z rukávů příliš brzo

FOTO: HIM
Našlápnutý start a dobrá nálada zpočátku předznamenávaly, že během tohoto koncertu HIM nikoho šidit nehodlají. | Zdroj: Warner Music

Ani propadák, ani bomba, nýbrž zlatý střed. Tak nějak by se dal ohodnotit sobotní koncert finských HIM, kteří ve Velkém sálu pražské Lucerny odpromovali aktuální studiovku Tears on Tape a fanouškům předvedli, že nové písničky si díky svěžesti mezi těmi staršími určitě najdou své místo a dokážou navzájem žít v poklidné symbióze.

FOTO: HIM
Našlápnutý start předznamenával, že během tohoto koncertu HIM nikoho šidit nehodlají. | Zdroj: Warner Music

Leckoho ale možná napadne, zda ono souznění nebude až příliš poklidné. Před pěti lety na témže místě by o tom pochyboval jen málokdo. HIM však tehdy měli před roční pauzou, a nelze se proto příliš divit fádnosti, s jakou pražské publikum více či méně odbyli.

Nyní severská pětice elán očividně nepostrádá. S vydáním Tears on Tape, kterému sice trochu chybí energičnost (zároveň ale jednotlivé písničky tolik nesplývají), jako by HIM dali sbohem pro ně trochu typické utrápenosti a vše brali s větším nadhledem. Uvolněné a hřejivé úsměvy na tváři Villa Valoa výsledný dojem jenom umocňovaly a pro mnohé fanynky musel být projev radosti jejich černovlasé modly v průběhu večera tím vůbec nejkrásnějším momentem.

Našlápnutý start a dobrá nálada zpočátku předznamenávaly, že během tohoto koncertu HIM nikoho šidit nehodlají. Úvodním písním jednoznačně kralovala řízná Right Here in My Arms z alba Razorblade Romance, jež byla pro sál záminkou ke sborovému zpěvu a pro ty, kteří neznali text, alespoň k frenetickému řevu.

Nedlouho poté zařadili HIM skladbu Join Me In Death, a přestože přední řady spíše než nadšením zářily světly z mobilů a fotoaparátů, jak si fanoušci celí rozdychtění museli písničku stůj co stůj zdokumentovat, šlo jednoznačně o nejsilnější moment z celého koncertu.

Do třetice všeho dobrého

Tím však HIM bohužel všechny náboje vystříleli hned v začátku. Jakmile se znovu uchýlili ke staršímu repertoáru, z nějž šlo už jen těžko nějakou tu pecku vydolovat (výjimkou byla snad jen skladba Funeral of Hearts), opět došlo na onu výše zmíněnou splývavost, která rozeznávání rozdílů mezi jednotlivými písničkami příliš neprospívá. Částečně se ji dařilo smývat díky novinkám z Tears on Tape, ovšem připočteme-li k tomu ještě stále se stupňující horko, jež ke koncertům v Lucerně neodmyslitelně patří, nelze se jakés takés otupělosti publika vůbec divit.

Rozhodně se ale nedá říct, že by HIM neodehráli zapamatování hodný koncert. V porovnání s tím předchozím přivezli větší porci energie, chemie na pódiu fungovala o poznání lépe a přítomným znovu nezbývalo než žasnout nad tím, jak plynule a čistě dokáže Ville Valo se svým hlasem přeskakovat mezi výškami a hloubkami.

Aktuální album navíc do budoucna přináší určitý potenciál větší variability, což kapela až doteď ve svém repertoáru výrazně postrádala. Lze proto předpokládat, že jejich příští zastávka v ČR bude v souladu s těmi nejlepšími očekáváními všech, kteří na HIM nedají dopustit. Jak se říká – do třetice všeho dobrého.

Hodnocení: 65 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Adam Vrána
Autor je redaktorem rubriky Hudba. V minulosti působil jako editor této rubriky a hudba je současně i jeho největším koníčkem. Studuje obor Žurnalistiku na Univerzitě Karlově.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*