5 fotek 
V záplavě filmů, které jsou akční, strhující, vizuálně ohromující a kdovíco ještě, může snímek, který se snaží uchopit niterné zkušenosti a realistickým pohledem zachytit hledání základních principů, působit šedivě a nevýrazně. Zaslouží si přesto Hadewijch naši pozornost?
Julie Sokolowski Zdroj: distributor filmu
V dnešní době by se mohlo zdát, že všemu velí poptávka a v oblasti hudby, filmu nebo literatury ustupuje umění do pozadí, jelikož obecenstvo si žádá především zábavu. Přesto bychom objevili mnoho režisérů (i jiných tvůrců), pro které je umělecké vyjádření stále na prvním místě. I takový umělec se ale se svým dílem obrací k divákům. Může jim vyprávět příběh, může se snažit esteticky působit vizuální stránkou filmu nebo může své dílo použít spíš k vyjádření svého názoru (politického, náboženského apod.).
Bruno Dumont je znám tím, že své filmy zpracovává originálním způsobem a nebojí se použít i šokující témata či zobrazení. V případě filmu Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem se nezalekl doslova ožehavé látky, střetu odlišných kultur a různých pojetí a projevů náboženství.
Snaha o polapení nepolapitelného
Mladá dívka Céline (Julie Sokolowski) je matkou představenou odeslána z kláštera zpět do života, protože její chování neodpovídá požadavkům, které by řádová sestra měla splňovat. Matce představené vadí Célinin fanatismus, který podle ní už nemá s Bohem nic společného a svědčí spíš o pýše. Céline tak začíná své hledání mimo zdi kláštera.
Dumont uvedl, že vypráví o skutečnostech, které je těžké vyjádřit, ale které film může svými prostředky postihnout. O něco podobného se pokouší i Céline. Její bezmezná láska k Ježíši a neotřesitelná víra jako by ji zcela pohlcovaly a nutily ji hledat pouze svou protiváhu v ní samé. Několikrát během filmu Céline opakuje, že jí chybí Ježíšova láska, že tu Ježíš není. Jenže právě v tom se skrývá problém neuchopitelného.
Bruno Dumont Zdroj: distributor filmu
Jen jeden Bůh
Možná trochu překvapivě Céline najde spřízněnou duši v muslimovi Nássirovi (Karl Sarafidis). Přestože se ve svých debatách v některých otázkách neshodnou, cítí v něm oporu. Ale Hadewijch není prvotně filmem o střetu různých náboženství. Célinin cíl se totiž v podstatě nemění. Pokud je Bůh skutečně jen jeden, nemělo by přece záležet na tom, jakou cestu k němu si člověk zvolí.
Céline není zrovna typickou filmovou hrdinkou pro 21. století. Je mladá, má bohaté rodiče a mohla by si tedy užívat bezstarostného života, ale ona místo toho nehledá přítele, zábavu, vzrůšo, ale jen boží lásku. Zároveň představuje silně nejednoznačnou hrdinku. Její hledání božství může působit až pyšně, sobecky. Její zvolání: „Proč musím být jen ubohé lidské stvoření?“ je přímo ztělesněním nedostatku pokory. Přestože ji matka představená poslala do života, Céline se z něj stále snaží utéct. Zvláštní protiváhu k této snaze pozvednout se k Bohu představuje ve filmu postava Davida (David Dewaele).
Hadewijch Zdroj: distributor filmu
Kde se stala chyba?
Dumontovy filmy vyvolávají většinou velmi rozporuplné reakce. Stačí se podívat například na hodnocení snímků Dvacet devět palem nebo Flandry na Československé filmové databázi. To souvisí s velmi originálním a pro některé filmové fanoušky nestravitelným stylem. Dumont nic nevysvětluje, diváci si musí spoustu věcí domýšlet a film často nenabízí ani žádné jasné závěry. Vyprávění je značně omezené, bývá označováno jako vyprázdněná narace.
Každý umělec si pochopitelně hledá svůj vlastní styl, způsob, jakým se chce vyjádřit. Problém je v tom, jestli je právě tento styl vhodný pro látku, se kterou film Hadewijch pracuje. Místo postihnutí nevyjádřitelných skutečností totiž může dojít spíš ke zmatení, které může vést až k nudě.
Hadewijch – mezi Kristem a Alláhem (Hadewijch)
Drama
Francie, 2009, 105 minutRežie: Bruno Dumont
Hrají: Julie Sokolowski, Yassine Salime, Karl Sarafidis, David DewaeleHodnocení: 3***
