×
TOPZINE.cz

Recenze: Habermannův mlýn. Když to nezachrání ani Karel Roden

Smiřovat se s minulostí a vytahovat ožehavá, komplikovaná a diskutabilní témata. To je trend současné české kinematografie. Teď už jsme přece rozumní a úplně jiní, a proto se dokážeme na problém podívat s odstupem. Nebo snad ne? Juraj Herz přídává svou špetku do mravokárného (Habermannova) mlýna…

Ačkoliv to tak vypadá už z plakátu, hlavní roli neztvárnil Roden, Zdroj: distributor filmu

August Habermann (Mark Waschke), německý podnikatel, žije v pohraničí. Společně se svým přítelem, hajným Březinou (Karel Roden), buduje pohádkové království, kde se mají všichni rádi a nikdo nestrádá. Pak ale přijde zlo – přichází válka a Habermann se, jako Němec na jedné straně, ale jako dobrý člověk na straně druhé, musí rozhodnout, na kterou se přidá. Jeho žena je Židovka, ale neví o tom, jeho bratr vstupuje do Hitlerjugend. Co dělat? Nakonec ale válka končí. Sudetské království se ovšem nevrací do svých starých kolejí – žádná křivda nebude zapomenuta.

Ti hodní a ti zlí

Tak by se ve zkratce dal popsat Habermannův mlýn, příběh inspirovný skutečnou postavou Habermanna. Sledujeme pomalý rozklad nejen Habermannovy firmy, ale zejména ideálů jeho majitele.

A co se děje po válce? Dávno už víme, že Češi se k Němcům a zrádcům nechovali zrovna v rukavičkách, a právě tuto temnou kapitolu československých dějin si Juraj Herz (Spalovač mrtvol, Morgiana, Petrolejové lampy) bere na paškál. Je skutečně rozdíl mezi chováním trestajících a trestaných. Kde končí upřímný hněv a začíná divoká zvířecí pomsta?

Mark Waschke jako Habermann a Karel Roden jako jeho přítel Březina

Problém Habermannova mlýna je v tom, že nenabízí odpovědi. Nenastavuje zrcadlo společnosti, neptá se, jak bychom se zachovali my nebo vy, prostě jen hrubě konstatuje, že lidi sou svině. Co nějaká společenská reflexe? Herzova křečovitá snaha o nezaujatost působí až nevěrohodně. Habermannova parta je tak zoufale nečernobílá. Malý, velký, tlustý, ošklivý, hodný, trochu hodný, zlý, zbabělý. Možná přijde i megapadouch! Je tu prostě všechno.

Trochu to tak vypadá jako obrazy od Hieronyma Bosche nebo ideální vzorek společnosti pro marketingový výzkum. K čemu je divákovi fakt, že zhlédne stoprocentně všechny možné reakce, charaktery i (ne)odvahy, jaký to má ve filmu smysl?

Že by to byl velkofilm?

Ano, všichni přece víme, že lidé jsou různí, proto to ale ještě nemusíme sledovat ve filmu, v médiu, které funguje na naprosto jiném, archetypálním zobrazení. Protože kdo chce vidět pravdu, pustí si dokument (přímo o Habermannovi dokonce již jeden existuje – jmenuje se překvapivě Habermannův mlýn a byl vytvořen několik let před Herzovým filmem).

Němci nebyli jen krvelačné bestie, ale také obyčejní lidé...

Obzvláště zarážející je proto fakt, že film je jinak zcela konvenční. Staromilská kamera, dlouhé záběry, smyčcová hudba a zpomalené efekty. Poctivá velká filmařina. Taková snad nemůže být objektivní. A ona vlastně není. Habermann, übermensch v dobrém slova smyslu, je společně se svou ženou a hajným Březinou ztělesněním těch nejvyšších morálních hodnot. Bezchybní, moudří, obdivuhodní lidé s hlavou vzpřímenou. A objektivita se rázem splaskne na klasický mýtus o hrdinovi a krvelačné chátře.

Bezchybné technické zpracování kazí naprosto šokující dabing. Vracíme se do sladkých devadesátých let, do éry německo-českých koprodukčních snímků, které byly točeny ve dvou verzích a cizojazyčná minorita pak předabována. Unylého Waschkeho by nezachránila ani pomoc z nebes, ale excelentní Sturmbahnführer Koslowski (Ben Becker ) se tak například dostává do smyčky – v dabované němčině mluví česky s německým přízvukem, jeho herecký výkon tak zoufalý dabing sráží o několik schůdků a připomíná spíš nacistického padoucha z Indiana Jonese nebo Jamese Bonda.

Rvačka o kus žvance

Sám Herz přiznává, že právě Němci poskytli nejvíc peněz – z osobní režisérovy zpovědi se tak stává opět rvačka o kus žvance. A je to škoda. Na české straně se představuje celá naše herecká špička (jmenujme ještě Radka Holuba, Oldřicha Kaisera, Jana Hrušínského nebo Andreje Hryce) a božský Roden opět válí. Možná kdyby on hrál Habermanna, vypadalo by všechno zase trochu jinak.

Očima Pavlíny Nouzové: Habermannův mlýn v podstatě nijak extrémně nevybočuje z průměrné filmové produkce. Dramatická zápletka, precizní dialogy, kamera mírně zašedlá a permanentně sladěná s celkovou náladou snímku, dojemný konec. Co ho ale vyzvedá z té nijakosti, je výkon Karla Rodena. Tenhle pan herec to podobně pokazil i v nedávném Hlídači č. 47 – zařídil, že díky němu jsem se chtěla na film podívat klidně ještě jednou. Takže mýma očima to Roden jednoznačně zachránil, jinak on ani hrát neumí.

Hodnocení: 4****

Film prostě nepřináší vůbec nic nového. Žádnou naši minulost neřeší. Není odvážný, provokativní, nevzbuzuje palčivé otázky ani diskuze. Nebýt Herzových výkřiků, které dychtivě tvrdí opak, jednalo by se prostě jen o příběh o malosti jedněch a velikosti druhých (bez ironie). Šlo by o dobrý, standardní film se silným příběhem, úžasnou kamerou a starou dobrou zaprášenou katarzí.

Habermannův mlýn

Drama
Česko / Německo / Rakousko, 2010, 104 min

Režie: Juraj Herz
Hrají: Mark Waschke, Hannah Herzsprung, Franziska Weisz, Karel Roden nejml., Andrej Hryc, Wilson Gonzales Ochsenknecht, Erika Guntherová, Oldřich Kaiser, Jan Hrušínský, Radek Holub, Ben Becker, Zuzana Kronerová

Hodnocení: 3***

[album: https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/habermann/]



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..