Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Recenze filmu Sucker Punch. Totální ego-mastící ujeťárna Zacka Snydera útočí

Tereza Janíková

Tereza Janíková

30. 3. 2011

Vezměte dvacetiletou blondýnu, stylizujte ji do bezbranné holčičky se dvěma copánky a bázlivýma očima, leč sukýnkou proklatě krátkou, rty smyslně našpulenými (permanentně) a postavou víc než lichotivou. Zavřete ji do blázince (neprávem), obdařte velkou vůlí, odvahou strhnout neméně vizuálně podařené davy (davem rozumějte čtyři) a hlavně fantazií (odpovídající spíš osobě opačného pohlaví a polovičního věku).

Prsaté komando, Zdroj: distributor filmu

Natočte o tom film. Samozřejmě za předpokladu, že milujete bezmeznou akci, videohry, ženy, hudbu, Kill Bill, Pána prstenů, Scotta Pilgrima, Vzducholoď Zeppelin a bombastické obrazové scény, neberete žádné ohledy, máte trochu divný vkus, ale své řemeslo ovládáte.

A ten film pojmenujte Sucker Punch.

Kterak si Zack Snyder uletěl

Režisér Zack Snyder na sebe upozornil zombie vyvražďovačkou Úsvit mrtvých (2004), obdivný pískot si vysloužil superstylizovanou antickou akcí podle komiksu 300: Bitva u Thermopyl (2006) a svůj status definitivně potvrdil úžasnou adaptací (opět komiksu) Strážci – Watchmen (2009). Sucker Punch má ve Snyderově filmografii jedno čestné prvenství  –  režisér si k němu sám napsal i scénář. Film je tak něco jako čistě osobní projekt, velká hračka, kterou si Zack dělá radost. Ale dělá radost i nám?

QcrqstnJ91E[/youtube]

Stejně jako ve 300 se začáteční sekvence halí do tmavé, komiksově laděné stylizace. Stylizace samozřejmě provází celý film, ale v různých podobách. Sucker Punch je totiž totální mišmaš, kde inspirace plynula Snyderovi z všemožných filmových (a možná i drogových) míst.

Skřeti, draci, nacisti a roboti

Ze začátku vyvolává nadšení – tedy pokud se oprostíte od jakýchkoliv inteligenčních očekávání, naladíte se na mírně animální vlnu a dovolíte Snyderovi, aby vás provedl světem Baby Doll a jejích kumpánek. Pak úžas postupně mizí a střídá ho jedno velké: WTF??

Sucker Punch nemá žádná pravidla. Tuhle si hraje na asijskou honičku stříknutou anime, tamhle zas na nacistické Německo ve stylu apokalyptických dystopií, pak na středověké fantasy a následně to zakončuje robotickou sci-fi jízdou. Ale zatímco první dvě fantazijní dobrodružství mají grády, energii a až mystický nádech osudového boje o přežití, ty další se blíží něčemu na pomezí zfilmované videohry a pubertální akční parodie. Dění v reálném světě jde (co se filmové kvality týče) s tím fantaskním samozřejmě ruku v ruce.

Ukradená vzducholoď

Snyder se vůbec nesnaží zakrýt, čím vším se nechal inspirovat. I když inspirovat není úplně to správné slovo. Otevřeně a bez jakýchkoliv úprav nechává na plátně běhat třeba skřety, kteří jako by se jenom zkopírovali z počítače novozélandského studia Weta (a možná se tak i stalo). Jde vlastně o jakousi skládačku, o nekontrolovaný mix nejrůznějších prvků, které dohromady vytvářejí hodně zvláštní film.

Očima Kristýny Motlové: Začátek je poměrně slušný, pak ale přichází na scénu pětice dívek v sexy oblečkách s meči, samopaly a umělými řasami a všechno najednou připomíná spíše počítačovou hru než film. Sucker Punch je rádoby nabitý akcí, ale poměrně brzo zjistíte, že se v něm vlastně nic pořádného neděje. Akční scény se snažili tvůrci ozvláštnit zpomalenými záběry, těch je ale k vidění tolik, že je, v lepším případě, rychle přestanete vnímat nebo vám, v horším případě, začnou lézt na nervy. Na závěr filmu se nás ještě režisér snaží chytit za srdce, ale těžko ždímat emoce z ničeho. A abych nezapomněla – pro mě po dlouhé době film, kde se mi vážně nelíbila hudba.

Hodnocení: 3***

S čím máme tu čest?

Film tak trochu zvrácený. Dětinský, přepísklý, totálně přímočarý a na smysly útočící. A to je právě ono – v Sucker Punch se pořád hraje, hraje se o vítězství nad drakem, nad roboty, nad příšerami – a ničím jiným než hrou tento film není. A i když v něm nenajdeme zhola nic originálního, to, jak Snyder všechno splácal dohromady, svým způsobem novátorské je. Samozřejmě s nadsázkou řečeno.

Tři grácie

Svět Sucker Punch je svět viděný (a prožívaný) očima Baby Doll. Je to svět naivní a prostý. Svět, který nemá filozofickou mystiku Kill Billa, humor Kick-Assu, ani nadsázku Scotta Pilgrima, nemá nápady a vychytávky asijských bojových šlágrů a už vůbec ne nějaké hluboké myšlenky. Bohužel to není ani jedna velká akční jízda – bohužel se o nějakou tu myšlenku snaží.

Dokázala bych proto napsat hodně negativní recenzi, plnou sarkastických argumentů a na závěr tuto ulítlost poslat do pekel. Ale neudělám to, byť hranice je tentokrát tenká. Sucker Punch není ani bombastická pecka, ani propadák. Zack Snyder se jednoduše rozhodl užívat si bez nároků na (jakoukoli) hodnotu. Pokud do toho půjdete s ním, troufám si říct, že si užijete taky. Přese všechno je Úder cucáků (pardon, cucaček), jak by se dal Sucker Punch (dost) volně přeložit, šílený nářez. Šílený.

Sucker Punch (Sucker Punch)

Akční/Fantasy/Thriller
USA, 2011, 109 min

Režie: Zack Snyder
Hrají: Emily Browning, Abbie Cornish, Jena Malone, Jamie Chung, Vanessa Hudgens, Carla Gugino, Jon Hamm, Oscar Isaac

Hodnocení: 3***

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Recenze filmu Sucker Punch. Totální ego-mastící ujeťárna Zacka Snydera útočí