Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Recenze filmu Submarino. Jaká máma, takoví synové

Jan Novotný

Jan Novotný

3. 2. 2011

FOTO: SubmarinoTýden severských filmů nám předkládá koňskou dávku emocí, napumpovanou do sto minut trvajícího dramatu režiséra Vinterberga. Příběhu o tom, jak těžké je v životě držet hlavu nad vodou, když právě rodina, to jediné, co by mělo člověka povzbudit, je dávno na kusy.

FOTO: Submarino

Submarino, Zdroj: distributor filmu

Je skoro zvykem, že pokud vejde do kin nějaký film od našich severních sousedů, jedná se o depresivní drama. A Submarino je tím pravým důkazem. Režisér Thomas Vinterberg nám dává najevo, co vše může zavinit dysfunkce rodinných vztahů.

Není na jídlo? Hlavně, že je na drogy

Film vypráví o dvojici sourozenců, Nickovi a jeho mladším bratrovi. Matka je věčně pod vlivem alkoholu a domácí násilí je denním chlebem. Avšak tragická smrt jejich nejmladšího bratra je tím zlomovým okamžikem celého příběhu.

V první části snímku se soustředíme na Nicka (Jacob Cedergren), kterého jsme mohli zahlédnout především ve filmu Ukrutně šťastni. Kriminálem nenapravený muž se zarostlou tváří pije, kouří, je nevrlý a věci řeší pěstmi plnými zloby. I přes to všechno, co kdy v životě zažil, si však pozorný divák všimne dobroty, která se v něm ve skutečnosti skrývá.

V druhé linii příběhu je vylíčen Nickův bratr (Peter Plaugborg), jehož jméno se vlastně ani nedovíme. Nejdříve se v otázce existenčních problémů jeví mnohem lépe než jeho starší sourozenec, ale ve skutečnosti na tom není o moc líp. Je drogově závislý, a co hůř, dokonce se stará o svého malého syna Martina (skvěle zahraná role), který ve školce musí ujídat svačiny ostatním, aby se nasytil.

Z příběhu do příběhu

Čím více minut filmu ubíhá, začínají se tyto dvě linie příběhů plné tragédií pomalu protínat. Je jasné, že se bratři chtějí znovu po pohřbu své matky setkat, ale situace není nijak růžová. A tady bych se pozastavil. Nedokázal jsem totiž pochopit způsob, kterým se to tvůrce filmu rozhodl ztvárnit. Nejdříve diváka připoutá k sedadlu nekončícím napětím, a vzápětí se v čase vrátíme k událostem předchozích časů. Takový dějový skok jsem opravdu nečekal. V podstatě se oba bratři stejně setkávají, ale jak jinak než ve spojitosti s utrpením a nesoucitným osudem. Ten je v celém filmu spolu s deformací rodinných vztahů podán bravurně. Totiž jaký předpoklad můžete mít pro další život, když pojem rodina je vám maximálně cizí?

FOTO: Submarino

Tak, zůstali jsme jen tři

Vedle průměrného scénáře zmíním hudbu, která se snaží tvářit až příliš uměle. Jinak řečeno – dojemné situace Vinterberg přímo, až nestydatě uměle znásobuje. Jenže efekt je naprosto opačný, a na kvalitě to spíše ubírá. Vždyť řešení by bylo přinejmenším jednoduché. Hudbu místy ztlumit a nedělat to jako tisíce jiných.

Submarino je dějem přímočarý, rozhodně ví, co chce divákům sdělit, a taky se mu to daří. Jedna rada na závěr: Pokud máte nadprůměrné sociální cítění, nekoukejte se na něj v brzkých ranních nebo dopoledních hodinách. Mohl by vám totiž pěkně pokazit celý den.

Submarino

Drama
Dánsko, 2010, 110 min

Režie: Thomas Vinterberg
Hrají: Jakob Cedergren, Peter Plaugborg, Patricia Schumann

Hodnocení: 4****

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Recenze filmu Submarino. Jaká máma, takoví synové