Recenze filmu Sanctum. Ne. Ne, ne, ne. Ne. Opravdu ne!

Nebojácní potápěči. Úžasné prostory největšího jeskynního systému na světě. Napínavý boj o přežití. Sexy herci. Emoce. Keson. Na tohle všechno se vás budou snažit nalákat producenti dobrodružného amerického thrilleru Sanctum. Malá rada na úvod: Nenechte se!

"The bluest eyes in Texas are haunting me tonight...", Zdroj: distributor filmu

James Cameron asi neví, co by. Z jeho producentské stoličky, židličky, taktovky, dílničky nebo čeho ještě totiž Sanctum vzešlo. Na režisérské křesílko blahosklonně usedl pan Alister Grierson, který má za sebou kromě několika kraťasů už jen jeden další celovečerní film – válečný akčňák Kokoda (Kokoda není zkratka kokodajícího datla nebo kokosového dalamánku, ani přezdívka mistra Koko Yody, ale název pralesní stezky v Nové Guineji). I scenárista John Lonie má na svém kontě (co se stříbrného plátna týče) pouze Kokodu.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina

Nechme teď Kokodu stranou a pojďme k Sanctu. Jedná se o klasické schéma dobrodružného boje o přežití v atraktivních prostorách panenské přírody. O záchranu své zadnice tu bojuje správná parta hrdinů, kde nechybí nabručený leader, jeho syn, který trpí značnými daddy issues, bohatý sporťák ve středních letech se svou sexy přítelkyní (samozřejmě mají před zásnubami), skromný vtipálek v pozadí a pár obětních beránků, kteří zhynou drastickou smrtí dřív, než si stihneme zapamatovat jejich jména.

[album: https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/2011-sanctum-sanctum/]

Tato skupinka se účastní expedice slavného potápěče Franka McGuira (Richard Roxburgh), který objevuje dosud neprobádanou oblast podvodních jeskyní. Franka, jeho sedmnáctiletého syna Joshe (Rhys Wakefield), sponzora a kamaráda Carla (Ioan Gruffudd), sponzorovu přítelkyni Victorii (Alice Parkinson), spolupotápěče George (Dan Wyllie) a pár zmíněných komparzistů ale zastihne uprostřed komplexu cyklon, který  je uvězní v jeskynním labyrintu. A naši hrdinové si musí najít cestu ven dřív, než se utopí/zmrznou/zemřou hladem/žízní/vlastní hloupostí/sežere je netopýr.

Utrpení ve třetí dimenzi

Samozřejmě, že nejen brzy zjistíme, jak to dopadne, ale i v jakém pořadí budou postavy umírat. A vůbec, sledovat Sanctum je tak trochu utrpení. Dialogy nudné, situace předvídatelné, postavy schematické, vtipy ohrané, dojemné scény trapné, ty akční nechytlavé. Jedno klišé se vrství za druhým, vykrádá se všechno, co jde. A i když se potápěčské drama snaží o dějové kličky a zvraty, není to nic moc platné. (Pod)průměrná režie podkopává nohy už tak dost chaboučkému scénáři, o technické (ne)kvalitě 3D bude ještě řeč, no a už jsme doma…

Výkony herců jsou diskutabilní – Roxburgh a Gruffudd se ještě jakž takž drží, Parkinson je průměrná, ale mladý Wakefield pobral talentu skutečně pomálu a za to, co předvádí se svým hlasem ve stresových situacích, by se nestyděl žádný parodovatel Dartha Vadera. Jediná skutečně sympatická postava je pak Bláznivý George, sarkastický týpek schopný obětavých činů, jehož představitel vnáší do filmu alespoň špetku vtipu, energie a uvěřitelnosti.

A teď ta slavná třetí dimenze. Příběhová klišé jsou v rámci žánru docela běžná záležitost, a když už nic jiného, minimálně slušné 3D mohla být pecka, která by z hlubokého filmového dna vykouzlila aspoň nějaký ten zážitek. Jenže 3D je hrozné, až směšně hrozné. Nepřirozené a nepříjemné, skoro jako kdyby si ho vyrenderoval mladý IT talent z místní základky v taťkově dosáckém systému. Když z rohu obrazu vystupuje neidentifikovatelný šedý předmět zakrývající dobrou šestinu plátna, něco není v pořádku. Výrazně doporučuji nechodit do kina. Ještě jednou: nechodit do kina. Ne-e!

Keson a britská flotila

Koho zajímá potápění, užije si Sanctum o trochu víc. Bohužel opravdu jenom o trochu, protože záběry vůbec nejsou tak dechberoucí, jak by mohly být (a jak se prezentují). Kdyby je přinejmenším to nechutně odfláknuté 3D soustavně nebarvilo do tmavého sfumata.

Očima Lucie Šimůnkové: Ať už v džungli, v horách, na moři nebo na Měsíci, jednu jistotu máte – něco se vždycky pokazí a hodně lidí při tom zemře. Dobrodružné filmy se vyrábějí přes kopírák a jejich příběh je obdobný. Herci bývají téměř výhradně podprůměrní, naštěstí však nikdy nepřežijí všichni. Sanctum se od ostatních dobrodružných filmů neliší. Rezignuje na originalitu a spoléhá se (stejně jako všechny filmy tohoto žánru) na atraktivní prostředí. Systém jeskyní vyvolá pocit klaustrofobie i v odolném divákovi. Sanctum nepřekvapí, nezaujme, ale ani výrazně nepohorší. Zbývá jen otázka, proč na něj vůbec chodit do kina.

Hodnocení: 2**

Patku přes oko, sličnou děvu po boku a je to

James Cameron se má opravdu čím chlubit. Osobně ho moc nemusím, Avatara už vůbec ne, přesto mu jistou kvalitu a dobrý záměr neupírám. Jak se ale mohl vložit do něčeho takového, to mi opravdu uniká stejnou rychlostí jako bublinky z prasklé dýchací trubice.

Očima Pavlíny Nouzové: Během projekce jsme přišly na zajímavou věc – jakmile v nějakém filmu hraje Ioan Gruffudd, je automaticky odsouzený k záhubě, Cameron Necameron. Sanctum je tmavý, nudný, dvojrozměrný film, u kterého ale přesto budete mít na nose 3D brýle (a každý z nás ví, jak 3D brýle nepříjemně řežou). A všichni (ne)herci jsou příšerní. Plusový bod za jedinou povedenou hlášku: “You’re on my shitlist.” V tom případě: “This movie is on my shitlist.”

Hodnocení: 1*

On tu je Ioan? Tak to nedopadne dobře...

Nu, dost bylo štkaní. Z tohoto filmu si odnáším dvě pozitiva – zaprvé, už vím, co je to keson. Zadruhé, oživila jsem si pravděpodobně nejlepší dílo dosavadní Gruffudovy kariéry, námořnickou televizní sérii Hornblower, kterou si místo Sancta můžete zpříjemnit filmový večer, a to zadarmo.

Sanctum je zatím asi nejhorší kinozážitek letošního roku a tento prim si statečně drží i v nynější okurkové pooscarové sezóně. Nelze než popřát úspěšnou jízdu kiny za udržení současného dominujícího stavu, samozřejmě zakončenou nějakou hezkou malinovou cenou. Hasta la vista, baby!

Sanctum (Sanctum)

Dobrodružný/Drama/Thriller
USA, 2010, 109 min

Režie: Alister Grierson
Hrají: Richard Roxburgh, Rhys Wakefield, Alice Parkinson, Ioan Gruffudd, Christopher Baker, Dan Wyllie

Hodnocení: 1*

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Tereza Janíková
Momentálně studentka žurnalistiky, která neustále mění plány ohledně své budoucnosti a naprosto jí to vyhovuje. Narodila se roku 1989, v jedenácti ráda snídala tlačenku a dneska snídá čokoládu. Nemá ráda otázku: Jaký je tvůj oblíbený film? Ale když už: Do kina mě naučil chodit Pán prstenů a dneska mám ráda cokoliv od amerických blockbusterů po ty nejnezávislější (čti: nejnudnější) artové kousky.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*