×
TOPZINE.cz

Recenze filmu Lůno: Klonování lidí bez sci-fi hávu, Eva Green a incest ve vzduchu

Pokud by vám někdo řekl, že jde na film, kde je hlavním motivem naklonování člověka, čekali byste s naprostou jistotou science-fiction. Opak je pravdou. Lůno, film maďarského režiséra Benedeka Fliegaufa z německo-maďarsko-francouzské produkce (a mluví se v něm anglicky), má ke sci-fi skutečně daleko. 

Rebecca a Tommy – dva milenci nebo matka se synem?, Zdroj: distributor filmu

Alespoň k té tradiční formě sci-fi. Jméno Benedek Fliegauf mezi běžnými filmovými fandy moc známé není, přesto jde o jednoho z nejuznávanějších a nejtalentovanějších režisérů současnosti. Každý z jeho tří předchozích celovečerních filmů posbíral ceny na světových festivalech a ani Lůno není výjimkou. A právě díky svůdnému tématu Lůna se Fliegaufova tvorba může konečně otevřít širší divácké základně. Ale jednoduchý film to rozhodně není.

Porodit si milence

Rebecca (Eva Green) se po letech vrací do vesnice, kde strávila jistý čas jako dítě, aby tam našla svého kamaráda z dětství. S Tommym (Matt Smith) se skutečně potká a dva mladí lidé se do sebe zamilují. Jenže netěší se spolu dlouho, Tommy umírá při nehodě, a zdrcená Rebecca se rozhodne pro mírně řečeno kontroverzní řešení – porodit Tommyho klon, což je sice legální, už ale ne moc dobře společností přijímané. Nemluvě o tom, jaké následky pro život matky a syna tato situace přináší…

Nabízí se srovnání s rok starým britským snímkem, Neopouštěj mě, který se také zabývá klonováním lidí a zároveň se odehrává v absolutně nefuturistickém prostředí. Tím sice podobnost prakticky končí, protože Lůno a Neopouštěj mě jsou filmy naprosto odlišné, zdá se ale, že po vlně apokalyptických sci-fi o lidských klonech přichází vlna jiná – civilní.

Připoutá a nepustí

Lůno v sobě spojuje vědecko-fantastické téma a naprosto civilní zpracování. Zpracování ve formě minimalistického psychologického dramatu, kde prim nehraje technika, ale mezilidské vztahy, city a ty nejniternější pohnutky a stránky lidské duše. Samotné klonování sice není pouze odrazový můstek pro další vývoj, je to samozřejmě ústřední motiv, přesto je film především o tom, kam až je schopen člověk zajít a jak složitá lidská duše, nebo mozek, chcete-li, je.

Záběry depresivní krajiny blíže neurčeného severského pobřeží, nenadužívaná hudba, minimalistická estetika a velice přirození herci (Evě Green to sice v Casino Royale slušelo, tady je ale perfektní). Tak by se dala charakterizovat formální stránka Lůna. Přesto, že se tolik nemluví, přesto, že se často pracuje s pomalými záběry, vůbec nejde o žádnou nezáživnou věc.

Že já tě naklonuju!!

Očima Ondřeje Erbana: První půlhodinu film poněkud kostrbatě buduje základy pro vlastní sci-fi/oidipovskou zápletku a žádná zázračná podívaná to vpravdě není – dětská láska na celý život, kterou rozdělí smrt a klonování ji může zase spojit. Tuhle úvodní a trochu nijakou část převyprávěl už trailer filmu, takže žádné velké překvapení. Jenže pak to začne: citlivé a jemné vyprávění, tichá atmosféra, uvolněná kamera a v neposlední řadě náměty k přemýšlení bez zbytečného patosu a doslovnosti. Ve finále se tak z Lůna vyloupne krásný film.

Hodnocení: 4****

Lůno běží přirozeně, nenásilně a zároveň velice naléhavě. Připoutá a nepouští. Vyžaduje ale vaši naprostou pozornost, vyžaduje, abyste se naladili na jeho vlnu. Potom vám přichystá opravdu nevšední kombinaci emotivního a intelektuálního zážitku.

Člověk v centru dění

Je krásné pozorovat, jakým směrem se situace bude ubírat. Je to zajímavé proto, že Lůno není film, který se zabývá dokola omílaným námětem, kdy v jeho průběhu vybíráte z několika možností zakončení, jejichž jednotlivé varianty jste už v kině viděli stokrát. Lůnem se můžete nechat unášet a zvědavě pozorovat vývoj dění, a i když eskalace není nutně neočekávatelná, s jistotou nelze předem říct vůbec nic.

Tommy si myslí, že při autonehodě zemřel jeho otec…

Lůno je také film, který klade otázky. Otázky, které už nějakou dobu klade každý film, zabývající se klonováním lidských jedinců. Dělá to ale způsobem úplně odlišným – nenápadným, jemným, a právě o to silnější, nad přetechnizovanou sci-fi stránku staví obyčejný svět lidské psychiky.

Protože pokud jednou dospějeme ke klonování lidí, nebude to vypadat jako ve sci-fi Ostrov, kdy po umělohmotných chodbách pod zemí pobíhají dokonalé bytosti narvané do latexového oblečku, ale právě jako v Lůnu, kdy si budou děti ukazovat na dítě úplně stejné jako ony a pokřikovat, že mu smrdí kůže… A s tím se člověk ztotožní mnohem více, než s filmy obestřenými přetechnizovanou sci-fi aurou. Lidský prvek totiž vítězí vždycky.

Lůno (Womb)

Drama/Romantický/Sci-fi
Něměcko/Maďarsko/Francie, 2010, 111 min

Režie: Benedek Fliegauf
Hrají: Eva Green, Matt Smith, Leslie Manville, Peter Wight, Hannah Murray, Tristan Christopher

Hodnocení: 4****

Recenze filmu Lůno: Klonování lidí bez sci-fi hávu, Eva Green a incest ve vzduchu
Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.