×
TOPZINE.cz

Recenze filmu Devínsky masaker. Slovenský masakr nabitou puškou

FOTO: Devínsky masaker (2011)Do kin přichází první slovenské dokudrama – kombinace hraného a dokumentárního filmu. Jeho největší předností je, že má pouze 69 minut.

FOTO: Devínsky masaker (2011)
Devínský vrah upoutal televizní kamery mimo jiné velkými modrými sluchátky, Zdroj: distributor filmu

Říci, že slovenských filmů je v českých kinech málo, by bylo eufemismem skutečné situace. Nejsou tam téměř žádné. Z dokumentární tvorby jsou v omezené distribuci uváděny krátko- a středometrážní cestopisy Pavola Barabáše (Everest – Juzek Psota). Z hraných filmů to byl naposledy Nebe, peklo… zem (2009) s herečkou Zuzanou Kanócz, kterou čeští diváci znají z Románu pro ženy (2004). Lepší povědomí panuje o slovenských koprodukčních velkofilmech – Jakubiskově Bathory (2008) nebo Jánošíkovi – Pravdivé historii (2009).

Neobvyklý žánr?

Tvůrci Devínského masakeru (distribuční název filmu nebyl do češtiny přeložen, pravděpodobně v rámci vzdělávání českého obyvatelstva v tradici tzv. slovenských pondělků) si vzali za cíl natočit dokudrama o události, která se stala 30. srpna 2010 na bratislavském sídlišti Devínská Nová Ves. Obyvatel jednoho z tamějších bytů, Lubomír Harman, zastřelil sedm lidí, ohrožoval a zranil desítky dalších a poté spáchal sebevraždu. Případ byl zejména na Slovensku hodně medializován, objevilo se mnoho spekulací o příčinách vraždění. Natočení dokumentu bylo tudíž nasnadě, a začalo neprodleně.

Podle režisérů a scenáristů šlo o film tzv. na objednávku – žánr, šibeniční termín i uvedení do kin bylo zadáním producenta. Z tohoto zdůrazňování jeho role v celém procesu je cítit jistý alibismus. Z hlediska žánru jde možná o průkopnickou práci, což je ale věc, která diváka příliš nezajímá. Ten totiž může (a musí) srovnávat se vším, co zatím viděl. Dokudramata se pravidelně objevují například v dokumentech BBC o leteckých, lodních a jiných neštěstích. Také pořady typu 112 nebo Na stopě lze označit za dokumenty s prvky hraného filmu. K těm lze také Devínsky masaker nejlépe přirovnat.

FOTO: Devínsky masaker (2011)
Vrah ohrožoval lidi v ulicích

Velmi krátká stopáž spolu s klouzáním po povrchu tématu, expresivním zobrazením událostí v hraných sekvencích kontrastujícím s černobílou stylizací těch dokumentárních a celkovou bulvárností snímku skutečně odpovídá spíše kriminálním reality show. Takové televize uvádí buď po desáté večer (zmiňovaná 112) nebo v dopoledních hodinách (německý právník Lensen a spol. na stopě zmizelých teenagerů). Na místě proto není otázka, proč byl tento film vůbec natočen, ale spíše proč byl uveden do kin?

Profesionální zpracování?

Snímek z počátku mapuje prostředí, ve kterém se událost odehrála, s téměř historickou vážností. Zatímco voice-over vysvětluje historii sídliště, kamera létá nad Bratislavou a barva obrazu připomíná neumělou práci s photoshopem. Hrané scény jsou vůbec výrazně barevné a v kombinaci s novinovými titulky v úvodu filmu působí tak bulvárně, jak to jenom jde. Naproti tomu dokumentárním sekvencím se film snaží dodat na vážnosti černobílým obrazem. Celé to však působí nuceně a amatérsky.

Stejná neuspořádanost panuje i v prezentovaných názorech a tvrzeních. Vzhledem k tomu, že filmaři natáčeli v době, kdy se celá událost teprve vyšetřovala, snaží se film ukázat různé možnosti. Rasistický motiv, šikanování Harmana ostatními sousedy nebo naopak jeho psychická narušenost. Každý názor představí, podloží tvrzeními mluvících hlav a smete ze stolu nějakým dalším. Vrcholem je, když v posledním záběru štamgast tvrdí, že původcem všeho byl Stano. Postava, o které se nikdo předtím ani nezmínil. Film poté končí, následují už jen titulky a nevkusná hiphopová odrhovačka. Tato technika, zvaná cliffhanger, by měla diváka nalákat na další díl. Jaký účel má zde, však není jasné.

Do kina?

Vytvořit názor před skončením vyšetřování, a tedy bez kompletních (čti zmedializovaných) faktů samozřejmě lze. Vyžaduje to však mnohem preciznější investigativní práci. Na tu tvůrci údajně neměli čas. To je ale další věc, která diváka nezajímá. Ten vyžaduje profesionálně odvedenou práci, v případě dokumentu (v klasickém slova smyslu) podpořenou věrohodnými fakty a nejlépe také jasným názorem.

FOTO: Devínsky masaker (2011)
Vrah vlastnil zbraně legálně - střelba byla jeho koníčkem

Existuje důvod, proč určité filmy míří do kin a jiné rovnou do televize. Divák, který přichází do kina, očekává, že si odnese nějaký zážitek nebo poučení a námět k zamyšlení. Televize může všechno toto poskytnout také, ale nemusí, protože stále častěji funguje jako zvuková kulisa nebo vyplnění času mezi jinými aktivitami.

Devínsky masaker není dobrý film. Je to velmi podprůměrná epizoda televizního pořadu, u které vyžehlíte kupu prádla, napíšete domácí úkol nebo zabijete hodinu času. Rozhodně ale na ni nepůjdete do kina.

Devínsky masaker

Dokudrama
Slovensko, 2011, 69 minut

Režie: Gejza Dezorz, Josef Páleník
Hrají: Pavel Vrabec, Yoshua Kanálosh, Daniel Lipšic, Cecília Maderová

Hodnocení: 1*

Jak se Vám líbil tento článek?
Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..