4 fotky 
Benda Bilili. Ne, to není název dětské říkanky ani přezdívka českého politika pro účely tajných jednání. Jde o skupinu muzikantů z Konga, kteří nehrají jen tak obyčejnou hudbu.
Hells Angels? Omyl, Benda Bilili! Zdroj: distributor filmu
Staff Benda Bilili je skupina několika velice nadaných, entuziastických a zábavných afrických hudebníků, povětšinou v důchodovém věku, kteří svou hudbu dostali z ulic konžské Kinšasy až na koncertní stage tisíce kilometrů od domova. A vůbec jim v tom nebránil fakt, že jsou na vozíku.
Něco mezi rikšou a harleyem
Francouzští dokumentaristé Renaud Baret a Florent de La Tullaye brázdili Afriku a sbírali lokální hudbu, až jednoho dne narazili v ulicích konžské Kinšasy na partu energických staříků, kteří se po večerech schází u polorozpadlé garáže, aby si dali každodenní dávku své pouliční jamming session. Ricky je něco jako vůdce a mluvčí party, Randy skvěle tancuje jen pomocí rukou, Coco je srostlý se svou kytarou… A tím výčet členů rozhodně nekončí.
Jejich stroje spíš než klasické invalidní vozíky připomínají kombinaci rikšy a šedesátkového harleye. Ke skupině patří ještě mladý Roger, který perfektně ovládá hru na jednostrunnou kytaru zvanou Satonge (nástroj si sám vytvořil). Všichni společně mají jeden sen – prorazit se svou hudbou do Evropy.
Milionář z garáže?
Benda Bilili! není žádným angažovaným sociálním dokumentem, aspoň v tom pravém slova smyslu. Jistě, ukazuje bídu ulice a těžké životní podmínky chudých. To, co ale ukazuje především, je jak láska k hudbě, k životu a k lidem okolo produkuje tak jedinečný mini-fenomén, kterým Staff Benda Bilili skutečně je nebo nepochybně jednou bude.
Benda Bilili! ale není ani žádnou sentimentální kašičkou o tom, kterak chudý domorodec ke štěstí přišel – a hromadně se dojímejme. Žádný milionář z chatrče se nekoná. Milou, silnou, pulzující, ale pořád maximálně přirozenou hodinu a půl s kapelou navíc koření peprná realita ulice – někdo křikne kriple, někdo kopne do kola. Ale pořád se jede dál.
Ricky tomu tady velí
Emoce produkuje mnohem častěji a výrazněji hudba, a ne záběry ze života. Ani scéna, kdy hrdiny postihne jemně řečeno hodně nepříjemná situace, ve skutečnosti hraničící až s existenčním problémem, za sebou nenechává levný odpadní kanál citů. Dokument možná vyvolává mnohem méně emocí, než by mohl nebo měl, jenže to vůbec nevadí. Právě naopak. Obyvatelé konžské Kinšasy nejsou žádní ufňukánci, tak proč bychom jimi měli být my, diváci v teple?
Dobře propečený dort
Přitom by se z Benda Bilili! mohl stát slušný hollywoodský příběh, po kterém by jistě ráda sáhla mnohá produkční studia – možná by ale členy v důchodovém věku nahradila dobře vypadajícími dvacátníky. Naštěstí se tak nestalo, a my si můžeme užívat konžské mistry v celé jejich přirozenosti.
Maj to na háku?
Skutečnější než všechny rádoby sociální (rovná se sentimentální) dokumenty, energičtější než spousta rádoby odvázaných kapel. A naprosto kulervoucí závěrečný koncert ve Francii je jenom třešničkou na už tak dost vypečeném konžském rumba dortu.
Benda Bilili! (Benda Bilili!)
Dokumentární / Hudební
Kongo / Francie, 2010, 84 minRežie: Renaud Baret, Florent de La Tullaye
Hodnocení: 4 ****
