RECENZE: Editors Praha miluje. Rozžhavená Lucerna toho byla důkazem

FOTO: Editors
Znovuzískaná rovnováha spolu s čerstvým materiálem Editors očividně svědčí. | Foto: Matt Spalding, Zdroj: D Smack U Promotion

Před třemi lety se na ně na Rock for People pařilo jen v předních řadách, zato v neděli opanovali pražský Lucerna Music Bar s jistotou, kterou řada jejich souputníků postrádá. Birminghamští Editors jasně dokázali, že krizová období, jimiž si v poslední době procházeli, je k zemi nesrazila. Je tomu přesně naopak.

FOTO: Editors
Znovuzískaná rovnováha spolu s čerstvým materiálem Editors očividně svědčí. | Foto: Matt Spalding, Zdroj: D Smack U Promotion

Od své poslední zastávky v ČR si tehdy ještě čtveřice v čele s Tomem Smithem zažila leccos – nejprve ji postihla absence plynulosti při smolení nových písniček (dát dohromady novou desku prý trvalo čtyři roky), pak svůj odchod oznámil dlouholetý kytarista Chris Urbanowicz a chvíli to mohlo vypadat, že jsou Editors na nejlepší cestě ke svému konci.

Že nešlo zrovna o záviděníhodnou pozici, se pochybovat nedá. Přesto se ale kapele podařilo se zmátořit; na uvolněný post kytaristy dosadila Justina Lockeye a přibyl k němu ještě Elliot Williams, který kromě třetí kytary obstarává pomocné vokály a hru na klávesy. V konečné pětičlenné sestavě pak Editors zdárně (byť z posledních sil) dokončili čtvrtou studiovku The Weight of Your Love a vyrazili na turné, během nějž si s nikterak velkou námahou vydobyli zpět postavení jedné z nejzásadnějších indie-rockových kapel současnosti.

Znovuzískaná rovnováha spolu s čerstvým materiálem kapele očividně svědčí. Z hlediska kompozice jsou nové písničky propracovanější, a když je člověk slyší naživo, vnímá Editors opět o krok blíže k něčemu, co lze s s určitou mírou nadsázky nazvat “hudební dospělostí.”

Postupná gradace vyvrcholila ve velkolepý ending

Díky tomu nabyl jejich set v kontrastu se starší tvorbou na svěžesti a dynamice, což se pochopitelně projevilo i na publiku – středně rychlé a rychlé songy se protancovaly, kdežto jakmile se frontman Smith chopil akustické kytary, se kterou si střihnul píseň The Phone Book, rázem a jakoby vděčně všichni přítomní ztichli a s nábožnou úctou naslouchali. Dechberoucí moment, při němž se nikdo neopovážil ani hlesnout. Pocity a dojmy musely počkat až na aplaus. A když už konečně přišel, byl to aplaus vskutku bouřlivý.

Co se ale jevilo jako jeden z nejsilnějších okamžiků večera, byla jen pouhopouhá předehra. Fanoušci, kteří si do té doby brousili zuby na léty osvědčené hity jako Munich nebo Racing Rats, se jich dočkali hned vzápětí. Milovníci Editors i nezúčastnění pozorovatelé by mohli říct, že větší porci euforie si už z koncertu ukrojit nemůžou. A přesto ani tyto písně pořád nebyly onou pomyslnou třešničkou na dortu, na niž se celý večer čekalo.

Vrchol se dostavil až s trojím přídavkem Bricks and Mortar, Nothing a Papillon. K halovému, potažmo festivalovému provedení měla koncertní podoba posledního ze jmenovaných songů beze všech ohníčků a laserů přece jen trochu daleko, v ten moment si ale Lucerna bohatě vystačila jen s kazatelským “It kicks like a sleep twitch”. Veršem z refrénu, jenž se pod pódiem a na balkonech rozléhal jednotným chorálem a který všem zněl v v hlavách ještě dlouho do noci. Zároveň s ním v daný moment přicházel na mysl i jiný verš. Tipnete si, který to mohl být? Fanoušci vědí, jelikož právě on přesně vystihoval jejich vztah ke kapele, jenž byl tímto famózním pražským koncertem  mnohonásobně umocněn.

„I´m so glad I found this.“

Hodnocení: 95%

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Adam Vrána
Autor je redaktorem rubriky Hudba. V minulosti působil jako editor této rubriky a hudba je současně i jeho největším koníčkem. Studuje obor Žurnalistiku na Univerzitě Karlově.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*