RECENZE: Dvojník Eisenberg dvakrát brilantně hraje v kafkovské komedii

dvojnik5

Tmavá zákoutí, stísněné prostory a drsný černý humor představí Dvojník, jemuž jako předloha sloužila stejnojmenná povídka Michaila Fjodoroviče Dostojevského. Film ale v mnoha ohledech připomíná tvorbu Franze Kafky.

[flowplayer src=’https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2014/04/Dvojník-Trailer-CZ.mp4′ width=640 height=360 splash=’https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2014/04/dvojnik5.jpg’]

Simonovi se nedaří nikam zapadnout. Dveře metra mu přivřou kufr s doklady a jemu zůstane při odjezdu v ruce pouze držátko. Když přijde k vrátnici svého pracoviště bez čipové karty na ovládání vstupu, vrátný ho nechce pustit dovnitř. Za sedm let si nevýrazného stydlivého muže nikdy nevšiml.

Jak se takový člověk asi cítí? Film ukazuje svět Simona z jeho zoufalé perspektivy. Divákovi by bylo z temných záběrů skrz špinavá okna telefonní budky a ze skřípavých zvuků úzko, kdyby ho v danou chvíli nestrhl černý humor, ze kterého se chce smát i brečet najednou.

Jednotvárný život Simona se mění až dnem, kdy do firmy nastupuje nový spolupracovník James. Lajdák, který svým bujícím sebevědomím a „vyčůraností“ získá vždy, co si zrovna umane. Háček nastává ve chvíli, kdy Simon zjišťuje, že jsou si podobní jako vejce vejci. Nebo si nejsou jenom podobní, ale jedná se o toho samého člověka?

Richard Ayoade vzbudil pozornost v roce 2010 se svým filmem Jmenuji se Oliver Tate. Ve svém druhém celovečerním filmu se drží svého stylu a je znát, že své zobrazování subjektivních perspektiv zdokonalil a vzdal tak hold surrealismu.

Film, který svou nervydrásající souměrností připomíná díla Wese Andersena (Granthotel Budapešť), přináší dlouho neviděnou tragikomedii. Drsný černý humor otřásá divákem, když vyšetřovací komise pro vraždu řeší, kolik pilulek mohla sebevražedkyně spolykat, nebo mu uchází smysl společnosti, která skenuje osobnosti lidí a vytváří portfolia pro zaměstnance (vše podle motta všichni lidé jsou stejní, žádná jedinečnost neexistuje).

Nevyčerpatelý Eisenberg

Jesse Eisenberg si roli neurotika vyzkoušel už v Zombielandu, své další kvality prokázal, když byl za The Social Network nominován na Oscara. Teď ale svým výkonem znova boří hranice. Plachý Simon a pedantský egocentrický James jsou v jeho podání každý tak osobitý, že divák ve společných scénách ani na vteřinku nezaváhá, kdo je kým. Přitom by se váhat mohlo, když sedí identicky oblečení stejní muži naproti sobě u stolu.

A k tomu všemu Mia Wasikowska. V Dvojníkovi září stejně jako v Alence v Říši divů po boku Johnnyho Deppa nebo v roli trhlé upírky Jima Jarmushe Přežijí jen milenci. Nenechá se od Eisenberga zahnat do rohu, ve své roli osamělé sebevražedkyně, která volá o pomoc, je vynikající.

Ač film vybočuje z klasické pop-artové tvorby, chybí mu perla, kterou by se diváka doopravdy dotkl. Příjemné kulisy pseudofuturistického prostředí, černý humor a skvělé herecké výkony na úkor prvoplánovitosti pozbývají hlubší myšlenku nebo překvapení, které by si divák s sebou mohl odnést domů.

Verdikt Kateřiny Sýsové:

katerina-sysovaAž psychedelická černá komedie Dvojník je i přesto, že se jí musí vytknout jakási šablonovitost, skvělá podívaná. Výkon Jesse Eisenberga stojí za obětování 93 minut v bláznivém prostředí totalitní budoucnosti, která svými nesmyslnými organizacemi a panelovými budovami připomíná život ve východním bloku.

Hodnocení: 80%

Verdikt Pavlíny Nouzové:

Pavlína NouzováKdyby byl ještě na světě Franz Kafka a rozhodl by se být filmařem, natočil by něco, jako je Dvojník. Depresivní snímek s občasným černým až mrazivým humorem, který má své sdělení a umí ho vyjádřit tak, aby ho pochopila většina diváků. Richard Ayoade kypí režisérskými nápady a občas je možná prezentuje mírně neobratně, zato však s takovou upřímností, až si na ten “bizár” všude kolem celkem rychle zvyknete.

Někomu možná bude vadit, že ve filmu nenarazí na jedinou postavu, která by si nezasloužila pár facek, ale proč ne. Divný svět, divní “hrdinové”.

Hodnocení: 80 %

 

 

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Kateřina Sýsová
Autorka je redaktorkou rubriky Film na magazínu TOPZINE.cz. Studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. Necelý rok pracovala jako redaktor zpravodajského serveru Lidovky.cz. Film je její největší koníček.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*