3 fotky 
François Truffaut a Jean-Luc Godard. Slavní režiséři a nejvýznamnější osobnosti francouzské nové vlny. Autoři těch lepších snímků s Jeanem-Pierrem Léaudem, přitom původně kritici v Cahiers du Cinéma. Pokud až sem tušíte, o co jde, můžete číst dál.
Jean-Luc Godard a Francois Truffaut v dokumentu Dva ve vlně, Zdroj: distributor filmu
Pro laiky totiž nemá tento dokument nijak valný smysl. Věnuje se tvorbě Godarda a jeho přítele Truffauta, kteří stáli na počátku francouzské nové vlny. Směru, který navrátil francouzské kinematografii její jméno. A film se moc neobtěžuje s vysvětlováním těch nejzákladnějších pojmů.
Laikové, tak na to nechoďte
Pak se nabízí doporučení: laikové, tak na to nechoďte. Zůstaňte doma a nechte kinosály pro studenty filmových věd a milovníky filmů starších, než jsou oni sami. Jenže ani pro ně Dva ve vlně nejsou určení. Jako by snímek stál někde na hranici a nedokázal se rozhodnout, ke které skupině diváků se přiklonit. Tímto zmatečným působením pak nakonec odradí obě.
Na festivalu v Cannes v roce 1968
Jak nevysvětluje elementární fakta, tak ani nejde do hloubky. Většinu času se věnuje Truffatově snímku Nikdo mě nemá rád, který mu vysloužil ohlas i u veřejnosti, a Godardově U konce s dechem, jenž měl efekt v podstatě stejný. Poté už zbylé filmy jen rychle nakousne a nedokončí, jako by sám byl u konce s dechem. A hlavně s časem.
Všichni totiž tušíme, že dokument trvající více než hodinu a půl musí mít sakra velké sebevědomí, když chce ustát u diváků v sálech kin. Dva ve vlně alespoň rozsah dodržují, vyplňují ho výborným materiálem, který je ovšem doprovázen i takovým, jenž mohl být natočen jinak. Nejlepší momenty tak přicházejí ve chvíli, kdy na scénu přijdou páni režiséři a mluví. Kromě dobových záznamů nejsou ani špatné úseky samotných jejich filmů, kterými si můžeme připomenout jejich inovátorskou tvorbu.
Slečna s plnými rty zafunguje lépe
Pak ale dochází na záběry, kterými se režisér rozhodl vyplnit čas mezi originály. Na scéně se objevuje neznámá dívka, která listuje novinami, posedává v kině a nikdo tak nějak nechápe její smysl v celém dokumentu. Statické záběry na ni by mohly nahradit statické záběry na Truffauta nebo Godarda. Ale ne, slečna s plnými rty zafunguje lépe, že.
Celý snímek pak uzavírá krátký medailonek věnovaný jejich společnému herci a múze Jeanu-Pierru Léaudovi. I jeho osud je příliš zajímavý na to, aby byl odfláknutý na několika minutách (zvlášť, když si vzpomenu na zbytečné záběry s blondýnkou).
Z toho všeho na mě nakonec dokument působí mírně povrchně a po filmařské stránce totálně nezvládnutě. Takový hollywoodský The Doors – When You’re Strange měl dynamiku, obsahoval dosud nezveřejněné záběry a zároveň i lidem, kteří nemají Morrisona naposlouchaného, přiblížil jeho tvorbu (například výkladem textů písní). Tady se na něco takového nehraje. Hodí se mít dokument, kde je o Godardovi a Truffautovi všechno sesumírované. Ale leda tak, když se člověk nechce učit z knih na zkoušku z francouzské nové vlny. Jinak jsou Dva ve vlně naprosto zbytečný počin.
Dva ve vlně (Deux de la Vague)
Dokumentární
Francie, 2010, 91 minRežie: Emmanuel Laurent
Hrají: Anouk Aimée, Jean – Pierre Aumont, Charles Aznavour, Jean – Paul Belmondo, Jacqueline Bisset, Jean – Claude Brialy, Claude Chabrol, Raoul Coutard, Jean Desailly, Marie Dubois, Jean – Luc Godard, Claude Jade, Anna Karina, Bernadette Lafont, Fritz Lang, Jean – Pierre Léaud, Isild Le Besco, Yves Montand, Jeanne Moreau, Jack Palance, Michel Piccoli, Nicholas Ray, Jacques Rivette, Eric Rohmer, Barbet Schroeder, Jean Seberg, Delphine Seyrig, Simone Signoret, François Truffaut, Marina Vlady, Oskar Werner, Anne WiazemskyHodnocení: 2**
