RECENZE: Děti chovatelů slonů. Høegova variace na Pipi Dlouhou Punčochu

OBR: Děti chovatelů slonůNení dobré podceňovat děti. A už vůbec ne čtrnáctiletého Petera a jeho říznou sestru Tilte. Poslední román Petera Høega Děti chovatelů slonů je jedno velké a zoufalé pronásledování plné humorných i napínavých chvil, v nevhodný okamžik objevujících se mrtvol a neotřelých nápadů.

OBR: Děti chovatelů slonů
Žít vedle slonů s sebou nese rizika i nutnost dospět o něco dříve., Zdroj: Nakladatelství Argo

Obrovská vynalézavost a fantazie, výjimečný vypravěčský talent, schopnost vtáhnout do děje a v neposlední řadě rovněž smysl pro humor. To je Peter Høeg. U nás nepříliš známý spisovatel přitom právem patří mezi nejčtenější dánské spisovatele na světě. V knize Děti chovatelů slonů ukazuje proč.

Peter Høeg (1957) vystudoval v Kodani literární vědu, ale než se s plnou vervou pustil do psaní románů, živil se například i jako lodní steward, baletní tanečník nebo herec. Zkušenosti, které získal, dokáže ve svých románech velmi dobře prodat.

Kniha Děti chovatelů slonů v sobě totiž ukrývá jeden podstatný rys, a to umění pokládat ve správný čas ty správné otázky. Peter Høeg na stránkách knihy otevírá taková témata, jako je postavení dětí ve společnosti, jejich vztah s dospělými, staví do kontrastu osobní loajalitu k bližním a společenskou morálku nebo přemítá nad úslovím účel světí prostředky.

Pod nohama slonů

Peter Finø a jeho o málo starší sestra Tilte mají přímo obří problém. Rodiče jsou totiž chovateli slonů. Chovatelem slonů se člověk stane tehdy, pokud svými sny a touhami zdaleka přesahuje své možnosti, a přesto se je leckdy i riskantně a na hraně zákona pokouší naplnit. Rodiče Petera a Tiltle jsou přesně tím případem.

A když jednoho dne beze slova rodiče zmizí, nezbývá sourozencům nic jiného, než se v doprovodu věrného foxteriéra Baskera vydat po jejich stopě.

Děj románu plyne lehce a bez zádrhelů. Přitom by ovšem bylo chybou považovat Høegovu poslední knihu za pouhou lehkou komediální detektivní frašku.

Stojíme na zádi a díváme se, jak se Finø ztrácí v moři. Doušek čerstvého vzduchu je nutný, když člověk zjistí, že jeho rodiče se chystají ukrást krucifixy za dvě stě milionů dolarů, plus to, s čím ještě počítají, že by jim mohlo zůstat za nehty. Měsíc se odvážil vylézt a ostrov se nám jeví jako dlouhá, temná vyvýšenina s několika puntíky světla. Občas je vidět otáčející se světlomet Severního majáku, a tam na té palubě je mi najednou jasné, že Tilte a já se už nikdy nevrátíme, a to má co dělat s tím, že se blíží chvíle, kdy budeme dospělí.

Propuká tak zoufalé pronásledování, ve kterém se spolu mísí prvky napínavé detektivky s bláznivou komedií. Høeg s prolínáním různých literárních žánrů vůbec rád experimentuje a nutno přiznat, že podobně jako v jeho slavnějších románech Cit slečny Smilly pro sníh nebo Tichá dívka, mu tyto pokusy i zde zdařile vycházejí.

Čtěte také: Finklerovská otázka Howarda Jacobsona. Tragikomedie o židovství

Výsledkem je, že na jednu stranu Děti chovatelů slonů vzbuzují příjemné napětí a touhu rozluštit spletitou kriminální hádanku, na druhou stranu je toto napětí nepřetržitě uvolňováno smíchem nad absurdními a výstřední situacemi, nadsazenými postavami, jako jsou bizarní šlechtic Richard či starší sourozenec Hans připomínající svou silou schopnou zvedat koně Pipy Dlouhou Punčochu.

„Co se to tu děje,“ ptá se Leonora, „odkud tyhle záznamy jsou?“

„Copak to,“ říká Tilte, „není v buddhismu tak, že člověk usiluje o neutrální rovnováhu? A ať se přihodí, co chce, pustí to z hlavy s bezstarostným úsměvem na rtech?“

„Ve finøvském buddhismu,“ říká Leonora, „má člověk bohatě sil na to, aby si dělal starosti o svoje šílený přátele. A jejich praštěný děti.“

Pravdou je, že filosofování z úst čtrnáctiletého kluka působí místy poněkudkostrbatě, ale i to mohlo být Høegovým záměrem. Peter Finø je totiž neobyčejný chlapec. Tak jako jsou neobyčejné Høegovy knihy.

OBR: Děti chovatelů slonůHøeg nezklamal, svůj stín však nepřekročil

Dánský literát ovšem napsal i zdařilejší romány. Děti chovatelů slonů nedosahují mistrovských kvalit už zmíněných knih Cit slečny Smilly pro sníh a Tichá dívka. Rozhodně to však neznamená, že by se jednalo o špatnou knihu nebo že by román neměl co nabídnout.

Høeg nadále sází na svou tolik osvědčenou neotřelou fantazii, smysl pro humor, čtivost a svěží, bohatý jazyk. Přitom ale zároveň stále umí přijít s něčím novým a překvapit.

Høeg sice laťku, kterou si sám vytyčil vskutku vysoko, nepřekonal, přesto stojí za to jeho výkony sledovat. Nadání, talent a nápady mu na každý pád nechybí a Děti chovatelů slonů si pozornost zaslouží.

Název: Děti chovatelů slonů
Název originálu: Elefantpassernes børn
Autor: Peter Høeg
Překlad: Robert Novotný
Počet stran: 385
Vazba: vázaná
Formát: 150 × 205
Nakladatelství: Argo, Praha 2012
Doporučená cena: 358 korun

Hodnocení: 80 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jakub Pokorný
Narodil se 11.2.1984. Vystudoval filozofii a lingvistiku na Filozofické fakultě ZČU v Plzni. Spolupráci s Topzine.cz započal v březnu 2012. Miluje Bachovy Braniborské koncerty, tyčinku Margot, Chandlerovy vtipy, podzim, chlor v bazénu, zasněženou Plzeň nebo Sartrovu hru S vyloučením veřejnosti. Mezi jeho oblíbené autory patří kupříkladu Peter Høeg, Joseph Heller, Umberto Eco, John Irving, John Fowles, Ladislav Klíma nebo Emil Hakl.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*