RECENZE: Dělníci bulváru. Mezi slepými je jednooký Novotný králem

Pavel Novotný při zpovědi o jeho morálních hodnotách. Zdroj: Česká televize

Vít Klusák je dokumentaristou, jehož snímky rády provokují, a když tedy spatřilo světlo světa jeho nové dílo o redaktorech bulvárních médií, vzbudil, jak už tomu tak bývá, rozporuplné reakce. Důležité však je, jestli film stojí za zhlédnutí. 

Pavel Novotný při zpovědi o jeho morálních hodnotách. Zdroj: Česká televize
Pavel Novotný při zpovědi o svých morálních hodnotách. Zdroj: Česká televize

Nechme stranou všechny polemiky, zda Klusákův autorský přístup neškodí opusům, které by měly nést objektivní morální přesah, a zda odhaluje nebo neodhaluje cosi převratného. Pravda je, že asi nic převratného neukazuje. Jenže o to se Vít Klusák ani nesnažil. Většina lidí bere bulvár jako zlo a nechutný prostředek zábavy, a pokud nese dokument název Dělníci bulváru, divák od něho zlo a nechutnosti očekává. Otázka je, jestli se v tomto rámci podařilo Vítu Klusákovi uspět.

Bulvár: jediné, co nás spojuje

Dokument začíná divokou „demonstrací“ na Václavském náměstí, na níž z výšin dohlíží svatý Václav (kéž by sochy mohly mluvit) a kterou dorazivší bouře promění v Miss mokré tričko. Proč zmiňuji tak nezáživný začátek; v tamním shluku smíšeného z občanstva protestujícího proti týraní žen a také protestující skupiny, protestující proti prvním protestujícím, padne věta, která by se dala tesat do kamene:

„Pane, mně je 65 let,“ rozčiluje se jeden z rozohněných aktivistů, připomínající typického štamgasta hospůdky Na Růžku z Horní Dolní. „Já znám Bartošku celej její život. Já jsem pracoval jsem v Uhříněvsi, tak mě zajímá, co se s ní děje a co si o ní lidi myslí!“

Cesky_zurnal_Delnici_bulvaru

Takový výkřik nádherně reflektuje současný status celebrit a její roli ve společnosti. Tím, že se nám jejich tváře cpou přes televizní obrazovky do obýváků, jejich vyjevené výrazy a silikonové dekolty na nás civí z novin, ležících při nedělním obědu na stole, tak nabýváme ostudně mylného dojmu, že je důvěrně známe, že jsou jedni z nás, našimi přáteli, či dokonce naší rodinou.

Zmíněný pocit je dobře známý i těm, kteří Bartošce nevěnují pozornost, přestože se stejným emocionálním zapojením fandí hvězdičkám v talentových soutěžích, sportovcům při jejich zápasech či závodech a o „hrdinech“ televizních reality-show ani nemluvě.

V hlavní roli (ne)herec Pavel Novotný

Toho lidé jako hlavní protagonista Novotný obratně využívají. On vůbec Pavel Novotný je v dokumentu Víta Klusáka pozoruhodnou postavou. Je šéfredaktorem bulvární redakce, obklopen dívkami, které nejsou nepodobné modelkám, Misskám a vůbec elitě krásy, o které píšou.

V jedné chvíli jsou diváci účastni zaškolování jedné z redaktorek, která dostává od Novotného rady o tom, že jsou Češi unesení z čoklíků (nejlépe z mrtvých čoklíků s erekcí), že do titulku je třeba rvát Romy a Facebook, ideálně obojí, protože to je majstrštyk, který dělá čtenost, a rovnou jí u té příležitosti předvede, jak se (ne)získává vyjádření od podniku, na kterém si právě chce v článku smlsnout.

Zaučovaná slečna mu na vše poslušně kýve, a jakmile se naskytne příležitost, tak mu vleze do zadnice až po kotníky. Což se dá pochopit, protože Novotný je její nový šéf a ona se snaží udělat dojem. Navíc se jistě našlo několik lidí, kterým začal být Pavel Novotný během dokumentu sympatický, což potvrzuje i Vít Klusák: „Potkávám spoustu lidí, kteří mi překvapeně říkají: ‘Člověče, mě až zarazilo, jak mi byl ten chlap v některých chvílích příjemnej’.“

pavel-novotny-delnici-bulvaru

Těžko říct, jestli to je tím, s jakou upřímností (a i s řádnou dávkou exhibicionismu) se Novotný staví před kameru, nebo tím, s jakou lehkostí provádí práci, při které by zbytek populace za týden zešedivěl. Na druhou stranu, jak říká Novotný: „Plácnu ji po prdeli, pár lidí tady pošlu do prdele, nažeru se rautu, napiju se drahýho šáňa a na účet mi přijde devadesát tisíc. Ty vole, proč by mi z toho mělo bejt blivno?“

Jeho upřímnost, a jak v jedné chvíli poznamená Klusák také rouhačství, spočívá v jeho ochotě přiznat a de facto se pochlubit tím, že on sám je prodejná mrdka, která bude sloužit komukoli, bude-li za to dobře placená, že je to koktavej zmrd, kterej v televizi vyžral fleka moderátorům, kteří po téhle pozici touží.

Tvůrce Vít Klusák zobrazuje Novotného v trenclích, při hádce s manželku, opilého při „obchodním jednání“ s Kristelovou (jež zahrnuje nabídku kvalitního sexu, podvazky a silikony), zaškolujícího novou redaktorku nebo verbujícího nové síly do redakce. Ať máte na Novotného názor jakýkoli, z dokumentu vychází jako slizák, hroch bez svědomí, rezignující na všechny morální hodnoty, jehož pracovní náplň leze na nervy jak jeho manželce, tak i sestře a jediný, komu přijde zábavná, je jeho dobrotivý otec po mrtvici.

Je možné (a pravděpodobné), že má Pavel Novotný i jiné stránky osobnosti, jenže ty diváka nezajímají, protože Pavel Novotný je Dělník bulváru.

Když dělnice míří do společnosti

Jeho kolegyně Olga Štiplová (jež nepracuje na bázi akčnosti, ale toho, co přinese osud), která dostává v dokumentu také značný prostor, z toho nevychází o moc lépe. Rozdíl je však v tom, že zatímco Novotný si svou pózu uvědomuje a vlastně se divákům předvádí tak, jak chce být viděn, exhibuje, hraje a nahrává Klusákovi na smeče, tak Štiplová nehraje zhola nic (k její vlastní smůle).

Volnomyšlenkářská redaktorka (Pamatujete na Lenku z Harryho Pottera? Tak ta vypadala úplně stejně, ale byla alespoň sympatická), která pohrdá prostředím, v němž se pohybuje, a jen z něj tahá peníze na obživu, popisuje svou činnost pravda velmi vznešeně; jenže divák u její pseudointelektuální zpovědi trpí.

delnici-bulvaru-olga-štiplová

Divák tak musí tápat, která z těchto dvou redakčních osobností mu vadí více. A to je vlastně účel dokumentu. Nechat diváka, aby se pohoršil nad tím bulvárem (já bych všechny ty bulváry zakázala), který čte jenom zvěř a individua bez špetky inteligence (zajímavé je, že všichni víme, kdo je Ornella, Rychtář nebo Macura).

Agresivní manipulátor (jak jej Štiplová nazve) Vít Klusák nahrnul do pětapadesáti minut veškerý hnus, který se mu podařilo při jeho štaci s Dělníky bulváru posbírat, a prezentuje nám ho v syrové (i když trochu jednostranné) formě.

Což je vlastně ta, kterou jsme jako diváci očekávali. Protože bulvár je přece zlo a jako zlo se musí zobrazovat. „Nechci, aby ten film působil tak, že jsme si vybrali zloducha, natočili zloducha a potvrdili všem, že je to zloduch. Svět není černobílý,” říká Vít Klusák. Řekněme, že tady se tvůrce lehce přepočítal, protože Pavel Novotný si roli zloducha náramně užívá.

Verdikt:

Dokument Dělníci bulváru zřejmě nemá být sondou do duše bulvárního dělnictva, do jejich pohnutek, vedoucí k tomu, že vytváří brak (ačkoli třeba v případě Novotného se dozvíme, že jej k tomu vede touha po penězích, moci a rozhodně se mu práce neekluje, protože rezignoval na morální hodnoty).

Dílo budí dojem, že tvůrce Vít Klusák zaujal pozorovatelský přístup, při kterém jen zapnul kameru a čekal, co mu Pavel Novotný předhodí; a že toho není málo. Sama osoba Novotného dokument prostě tvoří. Jeho výpovědi o bezcharakternosti, bezpáteřnosti a o tom, jak si vlastně užívá ničit lidem životy, jsou vlastně chloubou jeho schopností.

Jak sám říká, daří se mu dobře jen proto, že průměrně inteligentní člověk jako on je obklopen debily. A i tak se dá generovat zisk. Klusákův um vyvolat emoce, nenávist a nechutenství si zaslouží vyznamenání.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*