Knihy Davida Sedarise se v Americe drží na žebříčku bestsellerů, prodalo se jich celkem na deset milionů a byly přeloženy téměř do pětadvaceti jazyků. Říká se, že autor je novodobým Markem Twainem či Robertem Fulghumem. Před nedávnem konečně vyšla v českém překladu i dlouho očekávaná kniha s názvem Naháč.
RECENZE: David Sedaris: Naháč. Po Fulghumovi přebírá štafetu Sedaris. Zdroj: Nakladatelství Argo
Po Robertu Fulghumovi a jeho knize o argentinském tangu Argo sáhlo po trochu jiném žánru – humoristickému souboru Davida Sedarise, jednoho z nejpopulárnějších amerických autorů tohoto žánru současnosti.
David Sedaris (1956) pochází z newyorského Binghamptonu, dětství prožil s pěti sourozenci a rodiči v Severní Karolíně. První literární úspěch přišel až v roce 1992, tehdy rozhlasová stanice NPR vysílala jeho vánoční povídku a autor začal publikovat v časopisech New Yorker a Esquire. První kniha s názvem Závrať (1994) nesla podtitul Povídky a eseje právě proto, že tento žánr se stal pro Sedarise typickým. Následovaly knihy Naháč (1997), Prázdniny na ledě (1997), Já jednou mluvit hezky (2000), Oblékejte své blízké do manšestru a džínoviny (2004), Když vás pohltí plameny (2008) a Prozkoumejte cukrovku se sovami (2013).
Pro české čtenáře není jméno Roberta Fulghuma neznámé. Většina jeho knih vychází nejprve v Čechách a až posléze v Americe. Proto je srovnání s tímto kmenovým autorem Arga pro Sedarise těžkou vahou.
Oběma autorům je společný nadsazený pohled na svět skrze onu humornější stránku lidského života, kdy i ty nejtrapnější a nejnepříjemnější zážitky jsou nazírány jako vtipné, veselé a úsměvné. Zatímco Fulghum tyto útrapy zlehčuje až bagatelizuje, Sedaris postupuje jinak, nesoustředí se na běžné trapné životní chvíle, ale jeho postavy jsou každým coulem jiné, excentrické, divné, zvláštní a nezařaditelné.
Všech sedmnáct povídek pojí stejný hrdina, stejná rodina. Ostatní postavy se objevují a zase mizí, hlavní hrdina někdy ustupuje do pozadí a my máme možnost sledovat i osudy jeho rodičů, sourozenců či zvláštních postaviček náhodných známých, spolubydlících nebo pochybných existencí.
Tiky, kam se podíváš
Slovo pochybný je zde více než namístě, náš hrdina, který se ve druhé povídce s názvem Tiková rána objevuje na scéně, je opravdu zvláštní existencí. Individuum olizující kliky, vypínače, zahradní sochy. Ovlivněný matkou, jež děti rodí jako na běžícím páse, nepatří do zásoby typických literárních postav, na něž jsme zvyklí.
Většinu postav z povídkového souboru Naháč představují do společnosti těžko zařaditelní jedinci, alkoholici, feťáci, lidé stojící na okraji společnosti. Jejich šance zařadit se do davu je opravdu malá. Když je potkáte na ulici, je více než jisté, že je nepřehlédnete.
„Občas by ses na sebe měl podívat do zrcadla. Boty nejsou zrovna čistá záležitost. Nosíme je na nohou, abychom se chránili před špínou. Mlátit se botou do hlavy není nadvakrát zdravé, není-liž pravda?“
Sedarisův postup je především ironický, ironizuje a vyhrocuje všechno: vztahy v rodině (v povídce Bába si přehazují otcovu matku pocházející z Řecka jako horkou bramboru, jediným argumentem mluvícím pro ni jsou samozřejmě peníze), smrt (není tragickou událostí smutku, ale žádaným odlehčením od starostí – po smrti báby se jim chce slavit; kazeta, jíž matka zanechala své dospívající dceři, je přehrána otcovým golfem), dospívání (sestra hlavního hrdiny a její menstruace, která otce ruší od golfu).
Hovno na ručníku
Povídky vyznívají spíše tragikomicky, autor spojuje ty nejnižší lidské pudy (často se tematizuje vyměšování – hovno) s běžnou lidskou situací. Použitím vulgárních výrazů a nadávek působí mnohdy velmi drsně, hrubě až sprostě (bába, ručníky od hoven).
Abychom mu však nekřivdili zcela, v druhé půli se objevuje povídka Divadelní vir, kde se mění úhel pohledu i způsob nazírání hlavního hrdiny. Ten se mění, jeho cit pro divadlo je upřímný, záchodový humor ustupuje do pozadí.
„Věděl jsem, že žiju na malém městě, kde se dá dokončit základní školní docházka, aniž byste kdy spatřili mima. Pokud šlo o mě, ten muž byl prorok, génius a průkopník na poli zábavy – a osud ho zavál do severokarolínského Raleigh!“
Přirovnávat Sedarise k Robertu Fulghumovi se zdá jako míchat pověstná jablka a hrušky. Oba autoři mají svou specifickou techniku vyprávění, charakterizaci postav a především jazyk. Ten Fulghumův je ve většině případů laskavý, s občasnými vybočeními, ten Sedarisův sarkastický až hrubý. Fulghum dosahuje humoru poukázáním na běžné a trapné věci lidského života, které následně zesměšní, Sedaris zase vše vyhrotí do úplné krajní meze, a to často s pomocí přehnané vulgarity.
Název: Naháč. Název originálu: Naked. Autor: David Sedaris. Přeložila: Hana Ulmanová. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2013, 300 stran. Doporučená cena: 298 korun.
Hodnocení: 65 %
