Nová inscence pražského Švandova divadla Crash u potoka slibuje do současnosti zasazenou adaptaci Kříže u potoka Karolíny Světlé a variace na téma láska. TOPZINE.cz vám zároveň s recenzí přináší možnost vyhrát vstupenky na inscenaci.
Současností si na první pohled nemohou být diváci jistí. Kulisa hostinského sálu i všechny dekorace vypadají spíš na šedesátá až osmdesátá léta minulého století, šaty nevěsty možná ještě starší. Ale jakmile se objeví ženich Štěpán, začneme se do současného světa dostávat.
Nepřehlédněte: Soutěž o vstupenky do Švandova divadla
Před diváky se tvoří střet nového a starého. Tento střet je patrný především mezi postavami, kdy Evička a rodiče jsou zástupci staré školy a Štěpán s příbuznými zastupují vše nové a moderní.
Kříž versus Crash
Jak se později diváci dozvídají, Eviččinou oblíbenou knihou je Kříž u potoka a vypadá to, jako by se snažila převtělit do hlavní hrdinky. Její vystupování, vyjadřování a snad i vnímání světa je na dnešní dobu poněkud naivní a zastaralé. Ovšem víra se jí vyplatí.
Očima Jany Kumherové: Crash u potoka je velmi originálním kouskem. Četné změny oproti námětu Kříž u potoka přinesly řadu zajímavých lidských příběhů i nezvyklých charakterů. Divák si z divadla odnese víc než jen příjemný zážitek. Originální nápady i vtipy dovedly diváky rozesmát a oceňovala jsem i celkové provedení, ať už je řeč o režii, hereckých výkonech či čemkoli dalším.
Představení probíhalo dynamicky a pohybové scény ho jednoznačně obohacovaly. Viděli jsme tak, že ani svatební hostina nemusí vypadat táhle a strnule, ba právě naopak. Na druhou stranu by ale neuškodila změna prostředí. Na pódiu vidíme po celou dobu stejný houf lidí v té samé místnosti. Někteří z nich odcházejí a přicházejí, ale přesto zůstávala inscenace poněkud neměnná. V některých místech se tak děj mírně táhl, ačkoli z obecného hlediska vystoupení rozhodně zdlouhavé nebylo.
Hodnocení: 70 %
Se Štěpánem se vzali po velmi krátké známosti a z čisté lásky. Diváci jsou pak přítomni celému svatebnímu veselí. S přibývajícím časem a hlavně alkoholem se ale svatební idylka mění v příšernou grotesku.
Láska se v inscenaci vyskytuje v mnoha podobách a ne vždy jde o tu čistou duševní lásku. Ta opravdová a bezpodmínečná láska se objevuje snad jen mezi novomanželi, a to ještě ne stoprocentně, a mezi Evou a rodiči. Jak se později dozvídáme, Eva vůbec není jejich dcera, je adoptovaná, ale to nebrání ani jednomu z nich, aby se vzájemně milovali a bezezbytku ctili a respektovali.
Zato Štěpánova matka Józa necítí lásku k nikomu. K manželovi pociťuje nenávist a odpor, se švagrem ji spojuje zhrzená láska a nenaplněná touha a s oběma syny si rovněž nerozumí. Ani jeden ji nevnímá jako mámu, o kterou by stáli.
V pokročilou dobu a s notnou dávkou alkoholu Józa v návalu vzteku po mnoha letech nešťastného soužití konečně manželovi přizná, že si ho vzala jen z trucu. Z nenaplněné lásky se později vyznává i Štěpánův bratr Ambrož a jeho vyvolenou není nikdo jiný než sama nevěsta. Svou náklonnost ale celou dobu skrývá pod slupkou nezájmu a opovržení.
Mezitím se ve Štěpánovi opět probouzí city k bývalé lásce a místní koketě Mařičce. Zoufalá Evička žádá o radu faráře, ale ani ten jí neumí poradit, co dělat a s kým zůstat. Ona se pak rozhodne pro manžela.
Několik let během jedné noci
Zápletka se takřka striktně drží knižní předlohy, jen je zkrácena z několika let na pouhou jednu jedinou noc. Ta je speciální nejen tím, že je svatební, ale také proto, že se v tu noc posouvá čas. Eva situaci vnímá jako boží dar do začátku nové životní etapy. Přidaná hodina ale na celém zmatku svatební hostiny nic nemění.
Inscenace je velmi dynamická, a i když se celá odehrává v jedné místnosti, divák se ani chvíli nenudí. Jako velké plus pak vnímám statickou dekoraci, která je velmi funkční i bez sebemenších úprav.
Iluze hospodského sálu je opravdu dokonalá včetně otevíracích oken, dveří i funkčního schodiště. Za okny jsou vidět i stromy. Škoda jen, že ve chvíli špatného nasvícení plakát hází odlesky, jinak by ani z předních řad nebylo patrné, že jde pouze o dvourozměrnou kulisu. Veškerá modulace prostoru je pak vytvořena pomocí světla. Eva Jiřikovská si ale bezesporu zaslouží pochvalu nejen za scénu, ale i za již zmíněné kostýmy. Ty výborně dokreslují charakter jednotlivých postav a zároveň zůstávají velice jednoduché.
Karolína Světlá pro teenagery
Režisér Dodo Gombár v inscenaci ukázal, jak plnohodnotně a přitom současně zpracovat klasiku bez jakékoliv dávky sentimentu. Cash u potoka by se mohl stát počinem lákajícím do divadla mladou generaci, ve které by se mohli nenásilně seznámit s povinnou četbou.
Mladí diváci ocení zejména využití nových technologií a akčnost některých scén. Rvačky všech postav i házení ženami o zem působí velmi autenticky. V předních řadách diváci až chvílemi přestávají dýchat a s napětím čekají, jak všechno dopadne. Inscenace jako celek každopádně dopadla na výbornou.
Crash u potoka
Švandovo divadlo
Autor: Dodo Gombár (dle románu Karolíny Světlé)
Režie: Dodo Gombár
Hrají: Martina Krátká, Patrik Děrgel, Miroslav Hruška, Apolena Veldová, Marek Pospíchal, Petra Hřebíčková, David Punčochář, Tomáš Pavelka, Zuzana Onufráková, Stanislav Šárský, Kristýna Frejová, Jana Bezpalcová, František Segrado
Hodnocení: 90 %
Stay inmaofrtive, San Diego, yeah boy!