Nová inscence pražského Švandova divadla Crash u potoka slibuje do současnosti zasazenou adaptaci Kříže u potoka Karolíny Světlé a variace na téma láska. TOPZINE.cz vám zároveň s recenzí přináší možnost vyhrát vstupenky na inscenaci.
Současností si na první pohled nemohou být diváci jistí. Kulisa hostinského sálu i všechny dekorace vypadají spíš na šedesátá až osmdesátá léta minulého století, šaty nevěsty možná ještě starší. Ale jakmile se objeví ženich Štěpán, začneme se do současného světa dostávat.
Před diváky se tvoří střet nového a starého. Tento střet je patrný především mezi postavami, kdy Evička a rodiče jsou zástupci staré školy a Štěpán s příbuznými zastupují vše nové a moderní.
Kříž versus Crash
Jak se později diváci dozvídají, Eviččinou oblíbenou knihou je Kříž u potoka a vypadá to, jako by se snažila převtělit do hlavní hrdinky. Její vystupování, vyjadřování a snad i vnímání světa je na dnešní dobu poněkud naivní a zastaralé. Ovšem víra se jí vyplatí.
Očima Jany Kumherové: Crash u potoka je velmi originálním kouskem. Četné změny oproti námětu Kříž u potoka přinesly řadu zajímavých lidských příběhů i nezvyklých charakterů. Divák si z divadla odnese víc než jen příjemný zážitek. Originální nápady i vtipy dovedly diváky rozesmát a oceňovala jsem i celkové provedení, ať už je řeč o režii, hereckých výkonech či čemkoli dalším.
Představení probíhalo dynamicky a pohybové scény ho jednoznačně obohacovaly. Viděli jsme tak, že ani svatební hostina nemusí vypadat táhle a strnule, ba právě naopak. Na druhou stranu by ale neuškodila změna prostředí. Na pódiu vidíme po celou dobu stejný houf lidí v té samé místnosti. Někteří z nich odcházejí a přicházejí, ale přesto zůstávala inscenace poněkud neměnná. V některých místech se tak děj mírně táhl, ačkoli z obecného hlediska vystoupení rozhodně zdlouhavé nebylo.
Hodnocení: 70 %
Se Štěpánem se vzali po velmi krátké známosti a z čisté lásky. Diváci jsou pak přítomni celému svatebnímu veselí. S přibývajícím časem a hlavně alkoholem se ale svatební idylka mění v příšernou grotesku.
Láska se v inscenaci vyskytuje v mnoha podobách a ne vždy jde o tu čistou duševní lásku. Ta opravdová a bezpodmínečná láska se objevuje snad jen mezi novomanželi, a to ještě ne stoprocentně, a mezi Evou a rodiči. Jak se později dozvídáme, Eva vůbec není jejich dcera, je adoptovaná, ale to nebrání ani jednomu z nich, aby se vzájemně milovali a bezezbytku ctili a respektovali.
Zato Štěpánova matka Józa necítí lásku k nikomu. K manželovi pociťuje nenávist a odpor, se švagrem ji spojuje zhrzená láska a nenaplněná touha a s oběma syny si rovněž nerozumí. Ani jeden ji nevnímá jako mámu, o kterou by stáli.
V pokročilou dobu a s notnou dávkou alkoholu Józa v návalu vzteku po mnoha letech nešťastného soužití konečně manželovi přizná, že si ho vzala jen z trucu. Z nenaplněné lásky se později vyznává i Štěpánův bratr Ambrož a jeho vyvolenou není nikdo jiný než sama nevěsta. Svou náklonnost ale celou dobu skrývá pod slupkou nezájmu a opovržení.
Mezitím se ve Štěpánovi opět probouzí city k bývalé lásce a místní koketě Mařičce. Zoufalá Evička žádá o radu faráře, ale ani ten jí neumí poradit, co dělat a s kým zůstat. Ona se pak rozhodne pro manžela.
Několik let během jedné noci
Zápletka se takřka striktně drží knižní předlohy, jen je zkrácena z několika let na pouhou jednu jedinou noc. Ta je speciální nejen tím, že je svatební, ale také proto, že se v tu noc posouvá čas. Eva situaci vnímá jako boží dar do začátku nové životní etapy. Přidaná hodina ale na celém zmatku svatební hostiny nic nemění.
Inscenace je velmi dynamická, a i když se celá odehrává v jedné místnosti, divák se ani chvíli nenudí. Jako velké plus pak vnímám statickou dekoraci, která je velmi funkční i bez sebemenších úprav.
Iluze hospodského sálu je opravdu dokonalá včetně otevíracích oken, dveří i funkčního schodiště. Za okny jsou vidět i stromy. Škoda jen, že ve chvíli špatného nasvícení plakát hází odlesky, jinak by ani z předních řad nebylo patrné, že jde pouze o dvourozměrnou kulisu. Veškerá modulace prostoru je pak vytvořena pomocí světla. Eva Jiřikovská si ale bezesporu zaslouží pochvalu nejen za scénu, ale i za již zmíněné kostýmy. Ty výborně dokreslují charakter jednotlivých postav a zároveň zůstávají velice jednoduché.
Karolína Světlá pro teenagery
Režisér Dodo Gombár v inscenaci ukázal, jak plnohodnotně a přitom současně zpracovat klasiku bez jakékoliv dávky sentimentu. Cash u potoka by se mohl stát počinem lákajícím do divadla mladou generaci, ve které by se mohli nenásilně seznámit s povinnou četbou.
Mladí diváci ocení zejména využití nových technologií a akčnost některých scén. Rvačky všech postav i házení ženami o zem působí velmi autenticky. V předních řadách diváci až chvílemi přestávají dýchat a s napětím čekají, jak všechno dopadne. Inscenace jako celek každopádně dopadla na výbornou.
Crash u potoka
Švandovo divadlo
Autor: Dodo Gombár (dle románu Karolíny Světlé)
Režie: Dodo Gombár
Hrají: Martina Krátká, Patrik Děrgel, Miroslav Hruška, Apolena Veldová, Marek Pospíchal, Petra Hřebíčková, David Punčochář, Tomáš Pavelka, Zuzana Onufráková, Stanislav Šárský, Kristýna Frejová, Jana Bezpalcová, František Segrado
Hodnocení: 90 %
Napište komentář