RECENZE: Chladnou zemí. Jáchym Topol přiložil pod kotel a vzplanul požár

FOTO: Jáchym Topol
Za svou zatím poslední prózu Chladnou zemí získal Jáchym Topol Cenu Jaroslava Seiferta, nyní i cenu anglického PEN klubu., Foto: Kateřina Ciborová, Topzine.cz

Napsat dobrou knihu a oslovit čtenáře jde v dnešní době i bez tzv. love sex story. Dokazuje to Jáchym Topol. Ve své zatím poslední knize s názvem Chladnou zemí přelil rozpolcenost ústřední postavy do schizofrenního způsobu psaní. A zdařilo se.

FOTO: Jáchym Topol
Jáchym Topol se zprvu věnoval poezii, v 90. letech se však přechýlil k príóze a u té zůstal. Foto: Kateřina Ciborová, Topzine.cz

Do role průvodců příběhem obsadil Jáchym Topol zoufalé existence, které za sebou vláčí kouli na noze sežmoulanou ze šrámů na historii svého rodu.

Pro nesmířené potomky obětí pozřených hrdlem pracovního tábora psychoterapie spočívá ve snaze zachovat areál Terezína. Hlavními záchranáři torza města jsou Lebo, zdejší autorita a snad jediný člověk, který se přímo v táboře na sklonku války narodil, a nepojmenovaným hlavní hrdina, z jehož pohledu je kniha vyprávěna. Kolem této dvojice se shromažďují takzvaní hledači pryčen, kteří se skrz prozkoumávání místa snaží vyrovnat se svojí minulostí.

Terezín je jen pískoviště

To však nebyl případ běloruské sourozenecké dvojice Alexe a Marušky. Ti vypravěče příběhu jakožto odborníka na zachraňování živoucích pohřebišť přemluví k cestě do Běloruska, jehož křivdy z války také ještě krvácí.

Živoucí pohřebiště, asi žádné slovní spojení nepopisuje situaci této země tak výstižně, a to jak z politických, tak z historických důvodů. Oproti otevřenému krvácení Běloruska jsou zranění Terezína pouhými škrábanci. Postavy živené silně koncentrovaným odporem vůči hnisu války a lidské nelítosti bojující za jejich nezapomnění se samy uchylují k nehumánním krokům a zatýkají lidskou svobodu.

Překvapením je, že fanatickou touhu zakonzervovat bývalé hrůzy vyhrotí Jáchym Topol až do situace, která způsobí bolebřich a chuť na místě vyvrhnout horním přijímacím otvorem veškerý obsah svého trávicího ústrojí. A to kvůli závěru, ve kterém zkřížil muzeum voskových figurín s vycpanými zvířaty. Z této kombinace se bohužel nezrodila milosrdnější varianta voskových zvířat.

Lidé, kteří celou dobu mluví o úctě k místní tragédii a potřebě dát mrtvým pokoj, zvolili tu horší možnost – vycpané lidi. Autor tak zabodl do lidské empatie rezavou dýku. Stejně jako v románu Kloktat dehet i zde začíná příběh poměrně střízlivě a realisticky a postupně se zvrhává do fantasmagorických hrůz.

Chladnou zemíAutor si s knihou vyhrál i po jazykové stránce

Autorovi se podařilo přelít rozpolcenost ústřední postavy i do schizofrenního způsobu psaní. Střídá roztěkané pasáže, které ježí dění okolo, a využívá v nich náladu aposiopese s údernými ráznými větami.

Tato protipólnost vyústí v uklidněný a rezignovaný záznam okamžiků. Všechny tři variace tohoto autentického toku se polykají snadno, čtenář to Topolovi věří a ještě mu chutná!

Román navíc dokazuje, že i v dnešní době se dá vytesat zápletka i bez tzv. love sex story, ač zde žena vystupuje jako vábitelka, důvod pro souhlas s cestou do Běloruska. Funguje i osvědčené opakující se típání znovuvzplanulého světla na konci tunelu v podobě útěku, které uhasínají absurdně mírumilovná slova tyranů.

Překvapivě Topol daroval naivům drobnou skulinku, do které se vejde špetka naděje přetransformované do otevřeného konce, přestože do předchozích řádků vytepal pravděpodobnost, že chladná zem utečence porazí.

Název: Chladnou zemí. Autor: Jáchym Topol. Nakladatelství: Torst, 142 stran. Doporučená cena: 188 korun

Hodnocení: 85 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Petra Dvořáková
Autorka je redaktorkou rubriky Literatura magazínu TOPZINE.cz. Studuje obro Žurnalistika na Univerzitě Karlově. Mezi její zájmy patří poezie a výtvarné umění.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*