2 fotky 
Očima 
Nejdříve své hrdiny vyhnal z města, teď je režisér Tomáš Vorel hezky za ručičku odvedl do lesa. Nacpal je až po uši houbičkami a jejich duši oblažil obrázky jako vystřiženými z kouzelných západů slunce. Stačí to ale na dobrý film?
Poetika filmů Tomáše Vorla (Kouř, Cesta z města) vždy stála stranou všeho, co byla schopna česká kinematografie ve své porevoluční podobě chrlit. Sklepácké vtípky, karikaturní postavičky a osobitost až za roh z něj mnohdy udělaly i terč posměchu. Stačí si vzpomenout na uloveného miliardáře a bulvy filmových fanoušků se protáčejí. Když se přestane dařit, logika věci velí sáhnout po jistotě. A co jiného může být jistější než navázaní na kultovní Cestu z města?
Tomáš Vorel st. se jako režisér přihlásil o slovo dnes již kultovním snímkem Kouř, který dosud platí za jeho nejlepší film. Ať se ve své následující kariéře snažil sebevíc, diváci jeho filmy posílali do vod šedého průměru. Doplatil na to originální Skřítek i Gympl. Vorel si ale po celou kariéru drží úzkou skupinu oddaných příznivců, kteří na svého režiséra nedají dopustit.
Ajťák Honza Marák (Tomáš Hanák) si to se svou rodinou namířil do odlehlých lesů, kde pracuje jako pomocný dělník. Vykutálená rodinka přebývá na klasické vesnické farmě, žije z darů přírody, u oběda si prozpěvuje a léčí sousedy pomocí lektvarů z hloubi okolního lesa. Není proto divu, že si jejich dcerka Anya (Anna Linhartová) povídá se srnkami a tyká se včelami. Při pokecu se zvířátky jednoho dne narazí na mladého hajného a už je ruka v rukávě.
Divoženka a myslivec, dvojka jaksepatří. Zdroj: Aerofilms
A o tohle všechno vlastně ani tak moc nejde. Vorel si nikdy nehrál na velkého vypravěče, film chápal jako prostředek ke sdělení svých, mnohdy svérázných pohledů na okolní svět. Jeho postavy tak mluví za něj a jen tak mimochodem pronášejí hlášky o škodlivosti moderní techniky, politiků a celé řady dalších znaků moderní společnosti.
Očima Nely Christovové: Souhlasím s hláškou Jiřího Schmitzera alias lesníka Cvrka… Protože tohle jsem teda nežrala ani já. Když opomeneme ekologickou agitku, bylo to hlavně zpracování. Přehršel divé zvěře, nehybně se vystavující v každém druhém záběru, působí spíš, jako by tvůrci vykradli přírodopisný kabinet. Tak nějak nepřirozeně. A nezachrání to ani výborné herecké výkony, kterými byl film nabitý stejně jako animovanými divokými prasaty. Možná ale stačí před zhlédnutím pozřít hrst houbiček a budete na vrcholu blaha… Nicméně pro mě Vorlova Cesta do lesa představuje velké zklamání.
Hodnocení: 2**
Jste kovaní vyznavači města, počítačů a chlastání v nejbližším baru? V tom případě utíkejte, než vás Vorel a jeho zvířena dožene. Mnozí budou po zhlédnutí Cesty do lesa mudrovat nad nesnesitelnou ekologickou agitkou, ze které se jim chtělo zvracet. Co je ale špatného na tom předkládat svůj pohled na svět? Dělají to přeci všichni filmaři. Vorel jen nejde s hlavním proudem, to je jeho největší slabina.
Proč by to taky dělal? Sám má zatraceně originální vidění světa, které nemá na poli českých filmů konkurenci. Od svých prvních počinů si ušel dlouhou cestu, světonázor ale nemění. Transformací tak prošla jím tolik odmítaná technika. Pryč jsou nekvalitní a někdy i k uzoufání odpudivé obrazy Cesty z města. Vorel si bere k ruce nejmodernější kamerovou techniku a z rukávu sype jeden vymazlený záběr za druhým.
Jeřáby létají přes scénu ředěnou oku lahodícím zástupem časosběrných záběrů a divák se nestačí divit, že tohle všechno je možné natočit za pár šupů. Ambientní hučení pak rozvibrovává ekologicky citlivou duši Vorlových přívrženců, stejně tak jako odpuzuje poslední zbytek jeho odpůrců.
Milovníci přírody vrní blahem
Standardní hodnotící měřítka naneštěstí neplatí téměř na žádný prvek filmu. Zvláštní poetika vám buď vadí, nebo ji přijmete za svou. Stejně jsou na tom herecké výkony, které mají do realistického herectví daleko. Stylizace prostupuje vším. Výhodou je, že po prvních minutách filmu budete vědět, jak jste na tom. Láska nebo nenávist na první pohled platí u Cesty do lesa více než vrchovatě.
Dej si houbu.
Ani Vorel ale neodolal tlaku ze strany většinového publika. Narozdíl od Cesty z města se nebojí své postavy konfrontovat s následky jejich počínání. Zhulenecky houbičkové seance tak budou podle měřítek měšťáků po zásluze potrestány. Pohádkovost ale přeci jen musí zvítězit, záporné postavy nakonec obrátí a všichni spolu budou v té zlaté přírodě tralalí tralalá spokojeně žít.
S filmy Tomáše Vorla to je jako s oblíbenou značkou piva. Někomu sedne, jiní z něho zvrací. Cesta do lesa podobné zařazení splňuje do posledního detailu. Máte rádi Cestu z města? Pak běžte do kina. Točili jste u ní hlavou o 360 stupňů? Tak raději zůstaňte doma, pusťte si svoji dvoumetrovou plazmu, sedněte do koženého kanape za půl milionu a užívejte si požitky moderní společnosti. My, ekologičtí aktivisté, se radši půjdeme rochnit se srnkami do jehličí.
Cesta do lesa
Komedie / Romantický
Česko, 2012, 110 minRežie: Tomáš Vorel st.
Hrají: Tomáš Vorel ml., Anna Linhartová, Tomáš Hanák, Bolek Polívka, Eva Holubová, Jiří Schmitzer, Marie Štípková, Milan Šteindler, Barbora Nimcová-Schlesinger, Vojta Vovesný, David Vávra, Tomáš Vaněk, Václav Marhoul, Ján Slovák, Radomil Uhlíř, Michaela Rumpíková, Jiří HruškaHodnocení: 4****
