RECENZE: Bez doteku je film, u kterého vám jedno zhlédnutí nestačí

Debut Matěj Chlupáčka Bez doteku. Zdroj: CinemArt
Debut Matěj Chlupáčka Bez doteku. Zdroj: CinemArt

Když se o vás neustále mluví jako o nejmladším českém režisérovi, který právě natočil svůj celovečerní debut, stojí před vámi poměrně těžký úkol. Diváci jsou natěšeni a mají velká očekávání. O to je celá situace pro Matěje Chlupáčka těžší, protože netočí žádnou řachandu, ale náročný film plný symbolů a snových sekvencí.

Když takový Sam Mendes natočil svůj celovečerní debut, který mířil na plátna kin, bylo mu něco přes třicet. Zkušenosti za sebou měl jen z televize, přesto se mu do Americké krásy podařilo dostat několik zvučných jmen. Dvouhodinové drama bylo natočeno, šlo do kin a překvapený Mendes za něj dostal hned pět Oscarů. Matěj Chlupáček je jen krátce plnoletý, zkušenosti má spíše s hudebními klipy a do Bez doteku dostal herce, kteří se mohou pyšnit Českými lvy. Otázkou je, jak úspěšný bude jeho debut.

Matěj Chlupáček oslaví letos v květnu 19. narozeniny a už má za sebou celkem slušnou kariéru filmaře. V osmi letech si s kamarády poprvé osahal digitální kameru a později točil i videoklipy či krátké spoty. Na tom všem trénoval praxi – nestuduje totiž žádnou filmovou školu, dokonce ani ekonomickou střední nedokončil, ale raději se věnoval svému celovečernímu debutu.

Bez doteku je především úplně jiný film, než na jaký jsme od českých tvůrců zvyklí. Jistě, pár složitějších dramat či surrealistických děl se během roku objeví, ale kinosály plní diváci hlavně u titulů od osvědčených režisérů, kteří jim s chutí přinesou nějakou tu komedii s kyprými výstřihy či erotickými vtípky (a neříkám, co je špatně a co je dobře).

Psychický nátlak je často účinnější než fyzický útok. Zdroj: CinemArt
Psychický nátlak je často účinnější než fyzický útok. Zdroj: CinemArt

Už proto bude mít film problém prorazit. Na složité snímky se do kin tolik nechodí, navíc když pojednávají o tak nepříjemném tématu jako sexuální zneužívání. Hlavní hrdinka Jolana totiž nežije ve zcela běžné rodině. Její upracovaná matka, která se raději než problémy dcery zaobírá těmi vlastními, si nabrnkla starostlivého, ale na první pohled zvláštního partnera. Tomu se psychickým nátlakem nakonec podaří Jolanu znásilnit a zapříčinit tak, že její život nebude takový, jaký si představovala.

Oldřich MánertOčima Oldřicha Mánerta: Téma sexuálního zneužívání v podobě, jaké tu dlouho, nebo možná nikdy, nebylo. Bez doteku se nesnaží o realistický pohled na danou problematiku a nekomunikuje s divákem formou klasického filmového vyprávění. Máme příčinu, máme následek, vše ostatní chybí.

Odvážný záměr v několika momentech povážlivě zaskřípe, dává však obrovský prostor pro vlastní interpretaci. Přísně stylizovaný svět je totiž vystaven na desítkách symbolů a náznaků, jejichž odhalení a zasazení do kontextu děje je klíčovým prvkem pro pochopení a akceptování snímku.

Zabalení do nečesky nekompromisního audiovizuálního kabátku budiž bráno jako příjemný bonus, který naneštěstí od absolutního filmového nadšení odvrací hrubě nekonzistentní herecké výkony a místy na kost ohlodané dialogy hraničící s trapností. Základ pro vybudování velkého režisérského jména následujících let byl však položen s jistotou a sebevědomím ostřílených filmařských es.

Jednoduše řečeno: Klobouk dolů, bylo to dobrý!

Hodnocení: 4****

Jako by byl snímek rozdělen na dvě části. V první se vysvětluje, co Jolanu dohnalo k tomu, až skončila v nevěstinci. Druhá část se pak věnuje jejím snahám přežít. Svým způsobem by se dalo říci, že celý děj se odehrává během dvou týdnů, které jsou od sebe odděleny rokem, možná více.

[flowplayer src=’https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2013/01/film-bez-doteku-trailer.mp4′ width=640 height=465 splash=’https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2013/01/05.jpg’]

Herečka Tereza Vítů tak dostala složitý úkol. Měla svoji postavu zahrát před a potom. Nebylo zde žádné mezi, žádný přerod vystrašené, obyčejné dívky do apatické ženy, která se na požádání svlékne a roztáhne nohy. Měla tak zahrát dvě výrazně odlišné role, což se jí poměrně podařilo (ačkoliv psychologie postavy příliš propracovaná není). Je navíc potřeba vzít v potaz, že stejně jako u režiséra jde o její celovečerní debut.

Snový svět je lepší než realita

Během svého počínání se hrdinka snaží od všeho odvracet hlavu a před vším zavírat oči. Ať se jí děje cokoliv, raději se uzavírá do svého snového světa k tajemnému příteli (jehož skvěle ztvárnil Adrian Jastraban). Právě tyto pasáže, kdy se Jolana rozmluví a se Stínem probírá své problémy a myšlenky, jsou pak těmi nejvydařenějšími scénami filmu. Nakousne se zde i téma znásilnění, ke kterému došlo psychickým nátlakem („vlastně mi neubližoval, znamená to, že jsem to teda chtěla?“), a kamera Alexandra Šurkaly má v tuto chvíli největší prostor se vyřádit.

Scény z běžného světa ale bohužel tolik neuchvátí. Technická stránka je vzhledem k rozpočtu filmu stále nesrovnatelná s většinou české konkurence, ale kvůli scénáři začíná vše skřípat. Ten byl totiž několikrát přepisovaný, a tak není zcela jasné, kde nastala chyba. Ve výsledku dialogy působí jako z knihy a po vyslovení nahlas občas působí pateticky, místy i trapně.

Film je plný symbolů. Kryštof Hádek například představuje naivního prince na bílém koni.
Film je plný symbolů. Kryštof Hádek například představuje naivního prince na bílém koni.  Zdroj: CinemArt

Je to přitom škoda, protože právě dialogy jsou u psychologického dramatu natolik důležité, že mohou podkopat nohy celému filmu. Herci (výborný Ondřej Malý, za každou cenu klaďas Kryštof Hádek nebo úlisný Marian Roden) se totiž snaží o sto šest a častá symbolika pomáhá alespoň částečně vysvětlit některé zákruty děje (bílé šaty, které má hrdinka na konci oblečeny, nebo počínání Jolany, která je celý film apatická, až se v jediný moment rozhodne vzít vše do vlastních rukou).

Nejde o stoprocentně vydařený film a neopakuje se situace s Americkou krásou. Jenže ta byla také jeden případ z mnoha. Vzhledem k mnoha okolnostem, ať už věku režiséra či způsobu, jak sehnal finance (na film nešla ani koruna z našich daní, ale pouze z peněz ČT a partnerů), je ale vhodné dát palec nahoru. Už jen proto, že takových filmů na dvě podívání (na první je opravdu těžké vše pochopit) je v české produkci zbytečně málo.

Hodnocení: 3***

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Pavlína Nouzová
Narozena v roce 1989 v Praze, absolventka Žurnalistiky na FSV UK a studující Mediální studia na téže škole. Od roku 2009 píše na TOPZINE.cz, do konce roku 2012 fungovala i jako editorka rubriky Film a TV a zástupkyně šéfredaktora. Stále ale pokračuje ve svém recenzentském snažení.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*