Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Recenze: Baaria. Sexy Monica Bellucci na pozadí Itálie v proměnách času

Redakce

Redakce

21. 5. 2010

Giussepe Tornatore podává silně realistické svědectví o politickém vývoji v Itálii od let 30. do 70. Nesnaží se film přizpůsobit divákovi, jako to dělá hollywoodská produkce. Snímek někdy pobaví, jindy lehce překvapí a občas i dojme. A dokonce tam na dvě vtěřiny uvidíte prso Monicy Bellucci!

Baaria

Baaria. Zdroj: distributor filmu

Film zachycuje Itálii během padesáti let. Fašismus, komunismus, náboženství i bídu poznáváme skrz život Peppina, s nímž se setkáváme na začátku jako s malým, ani ne desetiletým chlapcem, a pozorujeme jeho osudy až do doby, kdy mu zešednou vlasy.

Peppin je výraznou osobností v dětském věku, jak stárne, zápal ho opouští. I když se nám film snaží namluvit něco jiného. Jeho drzost a nadšení s přibývajícími léty uvadají, až se místo dlouhých výčtů vlastností jeho charakteristika omezí na sousloví Peppino – komunista.

Baaria. Zdroj: distributor filmu

Jak Peppino o slávu přišel

Jinocha až starého muže si zahrál Francesco Scianna, který podal slušný herecký výkon, který však zastiňuje jeho filmová partnerka Margareth Madé. Ta skvěle reflektuje všechna stádia, kterými prochází. Na sympatiích jí přidává i postava, kterou představuje. Ta je pravým opakem Peppina – komunisty – politika, neboť vnáší do filmu plného ideologií citovost. Lásku, mateřství, starostlivost, hněv i strach. Díky tomu je snímek docela vyváženou směsí historického dokumentu (kterýžto žánr je ještě umocněn použitím roztmívání v předělech scén) a klasického dramatu.

Očima Terezy Janíkové: Přiznám se, že jsem čekala něco ve stylu mistrné, leč sáhodlouhé rodinné ságy. Už první minuty ale ukázaly, jak moc jsem se spletla. Baaria začíná svižně a v rychlém tempu střídá scénu za scénou. Hlasitě, barvitě a tak nějak staromilsky stylizovaně. Pak režisér trochu zvolní a přidá pomalejší a vážnější tóny. Ale pozor! Baaria mě i přes svou dlouhou stopáž rozhodně nenudila. Ano, slušelo by se film o půl hodinky zkrátit, ale kdybych měla zvolit scénu na odpal, vybrat bych nedokázala.

Někdo možná namítne, že Baaria není dostatečně hluboké dílo. Blbost! Spíš jsme si tak zvykli na násilí a tragické zvraty, že máme pocit, že bez toho není dobrý film. Ale on je. Shrnuto, podtrženo: Giuseppe Tornatore mi připravil krásný zážitek plný vizuálně vytříbených, roztomile vtipných i nenuceně naléhavých scén. Scén, které nejsou přehnaně vypjaté a nesnaží se o žádné citové vydírání. Scén, které vyvolávají pousmání i úžas. Já Peppinovi a jeho rodnému městu Baaria nadšeně tleskám!

Hodnocení: 4****

Snímek je jedním slovem italský. Plný povyku, křiku, lomení rukama a silných citových výlevů. Sicilané jsou lidé horkokrevní, plní prudkých vášní a neřízených citů, přesně takoví, jak je vykresluje režisér Giussepe Tornatore. Našinci se však zdají náruživé projevy citů trochu přehnané a nedokáže se tak vcítit do postav. Jejich jednání totiž působí místy přehnaně a úsměvně. Ale ani to není zárukou zábavy.

Pobaví vás ovšem malá cameo role oblíbenkyně režiséra Monicy Bellucci. Na pár sekund ji zahlédnete jako neznámou dívku, která se líbá se zedníkem – celý výjev na dálku pozorují dychtiví chlapci spolu s učitelem.

Baf, já jsem vtip!

Během sledování filmu divák tuší, že teď by se měl (u)smát, ale veselost nějak nepřichází. Jak již bylo výše řečeno, možná je to kulturním nepochopením, aneb co se líbí jednomu národu, nemusí ocenit druhý. Humor je zde poněkud těžkopádný a často nezáživný. Dokonce ani drzé nebo naivní děti nefungují jako spouštěč pobavení (ač se o to očividně snaží). Tvůrci zařadili snímek do žánru komedie. Kdyby jej rovnou označili jako drama, udělali by lépe.

Celý film působí silně realisticky, scény dokonale prokresluje hudba z dílny Ennia Morriconeho. Režisér se však rozhodl opříst svůj film atmosférou snu a tajemství, když v posledních minutách propojil svět minulosti a naší přítomnost. Divák žije celé dvě hodiny v domnění, že sleduje pravdivou výpověď o minulosti, ale nakonec musí své stanovisko přehodnotit a popřemýšlet, zda to nebyl jen sen a fikce. To sice zanechá silný dojem, ale na druhou stranu dokonale zmate a ubere snímku na vážnosti. A to je v tomto konkrétním případě škoda.

Baaria. Zdroj: distributor filmu

Typicky netypický

Jedna věc se musí Tornatorovi nechat. Je naprosto objektivní. Film nepropaguje komunismus jako dokonalou ideologii ani ho neukazuje v černém světle. Režisér nesoudí, názor si musí každý udělat sám. I když to je pro snímky tohoto rázu typické.

Přiznávám, že jsem film poměrně zkritizovala. Je však pravda, že během promítání mě velice oslovil. Baaria si jde svou vlastní cestou mimo main stream a jistě si najde i své věrné fanoušky. Jen se obávám, že vzhledem ke svému tématu bude v mnoha případech nedoceněna.

Baaria (Baaria – La porta del vento)

Komedie/Historický
Itálie/Francie, 2009, 150 min

Režie: Giuseppe Tornatore
Hrají: Monica Bellucci, Francesco Scianna, Raoul Bova, Ángela Molina

Hodnocení: 3***

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Recenze: Baaria. Sexy Monica Bellucci na pozadí Itálie v proměnách času