3 fotky 
Hledáte tipy na opravdové skvosty kinematografie napříč celou její historií? Dokážete rozeznat kvalitu od plevelu a náležitě ocenit výborné nebo zásadní snímky z pokladnice světového i českého filmového umění? Nechte si doporučit pár takových editorem rubriky Film!
Křižník Potěmkin / Bronenosec Poťomkin
Drama / Válečný; Sovětský svaz, 1925, 75 min
Režie: Sergej M. Ejzenštejn
Hrají: Alexandr Antonov, Grigorij Alexandrov, Ivan Bobrov, Sergej M. Ejzenštejn, Vladimir Uralskij
25. prosince 1925 měl premiéru film, který o rok později získal cenu Americké filmové akademie, v dalším roce nejvyšší cenu Světové výstavy v Paříži a v letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu určilo za nejlepší film všech dob. Toto vrcholné Ejzenštejnovo dílo má pět kapitol: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Po pětadvaceti letech od svého vzniku byl film ozvučen hudbou a zvuky, když hudbu k němu složil německý skladatel Edmund Meisel pro berlínskou premiéru. Ejzenštejn ve svém filmu uplatnil jednak avantgardní divadelní postupy masové pantomimy, jednak nové prvky montáže a dal Potěmkinem dělnické třídě celého světa nejen nádherné umělecké dílo, ale i doklad o síle její solidarity a výzvu k revoluci. V mnoha zemích bojovala buržoazní cenzura proti tomuto dílu, ale film, podoben křižníku v závěrečné scéně, pokračoval ve vítězné plavbě, kterou nebylo možno zastavit.
Obrázek z filmu Křižník Potěmkin
Radek Lang: Tady zkrátka všechno funguje: námořníci se bouří, lidová revoluce propuká, lidová revoluce je potlačená, námořníci díky bratrství vítězí… A celá kompozice je skvěle vykonstruovaná: formou (symboly a motivy fungují precizně a vytvářejí přesně ty emoce, které mají vyznít – scény okolo schodů, kdy je vzbouření drtivě potlačeno směrem dolů, a davové záběry evokující pocity, které podobná lidová revoluce vrhá (davové šílenství atp.), jsou nejlepším důkazem) a obsahem (kontrast protikladů: námořníci – admirálové; masa lidí – hrstka nad nimi; lidé – stroje (křižník); revoluce – potlačení revoluce atp.). Rychlý střih za pomoci výborné hudby a dynamické a nápadité kamery dávkuje napětí a emoce přesně tak, jak je zamýšleno – film jasně definuje své významy a ty divák jednoznačně dešifruje. Tady zkrátka všechno funguje.
Četa / Platoon
Akční / Drama / Válečný; USA / Velká Británie, 1986, 120 min
Režie: Oliver Stone
Hrají: Tom Berenger, Willem Dafoe, Charlie Sheen, Forest Whitaker, Francesco Quinn, John C. McGinley, Richard Edson, Kevin Dillon, Keith David, Johnny Depp, Mark Moses, Tony Todd, Dale Dye, Oliver Stone, Bob Orwig, Chris Castillejo
Obrázek z filmu Četa
Vietnam 1967. Mladý nezkušený student Chris Taylor (Charlie Sheen) je přidělen k třicetičlenné pěchotní jednotce. Úkol zní: „Nalézt a zničit“ (vyhledat nepřítele a zabít jej). Psychické a fyzické nasazení je pro mladé vojáky nesnesitelné. Mnozí se ocitají na pokraji šílenství. Při jednom z útoků na vesnici se z mladíků stávají šelmy. Jako v opilosti zabíjejí mrzáky, ženy a děti. Barnes (Tom Berenger) vyslýchá rolníka. Nevěří, že zbraně ukryté v rýži nejsou určeny pro vietnamské vojáky. Barnes zastřelí rolníkovu ženu a vyhrožuje smrtí i jeho malé dceři. Vše viděl Elias (Willem Dafoe) a přísahá Barnesovi, že se postará, aby byl postaven před soud. Krátce poté je Elias při útoku zabit. Pouze Chris ví, kdo to udělal; nebyli to Vietnamci, ale Barnes. Nyní již Chrise ovládají pouze dvě myšlenky: vidět Barnese umírat a sám přežít.
Radek Lang: Oproti Olověné vestě jsem tady našel přesně ty prvky, které mi tam chyběly: chytlavé postavy, do kterých se divák dovede vžít (nejsou jednoduché a plytké) a jež se během příběhu vyvíjejí (a kterým se dá především věřit). Perfektní atmosféra. A celkový dojem z filmu, který je dostatečný látce, jež zpracovává. Válečný film z Vietnamu, který byste rozhodně měli vidět.
