!Speciál!Cyklojízdou, jíž se účastnilo odhadem zhruba třicet cyklistů, odstartoval v pondělí 4. října ve dvě hodiny odpoledne na třeboňském náměstí 36. ročník MFF Ekofilm. Kdo s sebou neměl kolo, mohl cyklistům aspoň zamávat a počkat si na koncert skupiny The Tap Tap, která rozproudila život na náměstí o dvě hodiny později. Nebo se mohl rovnou ponořit do maratónu filmů, besed a přednášek.
Kdo se nejel projet na kole si mohl zatancovat za hudby The Tap Tap, Zdroj: Ekofilm
Přestože byl letošní ročník Ekofilm už před svým začátkem nešťastně poznamenán zprávami o ovlivňování poroty ze strany Ministerstva životního prostředí, organizátoři se maximálně snažili, aby si diváci odnesli plnohodnotný zážitek. Hoďme tedy i my politiku za hlavu a věnujme se zajímavějším věcem, které první dny Ekofilmu návštěvníkům nabídly – tedy těm, které v duchu zaměření festivalu pomáhají odhalovat přírodní a kulturní dědictví světa kolem nás.
Orchestr jako metafora fauny
Co se týká kulturní části světového nebo spíš českého dědictví, k jedněm z nejlákavějších bodů programu patřil pondělní koncert Varhana Orchestroviče Bauera a jeho přátel v kavárně českobudějovického kina Kotva. Ten poodhalil souvislosti mezi hudbou a festivalem dokumentárních filmů takto: „Orchestr je podle mě přírodní záležitost, nástroje bývají dřevěné a kovové a pocházejí z matky země. Na tyto různorodé nástroje hrají muzikanti rozdílných povah i temperamentů a pod taktovkou dirigenta se mění v harmonický celek podobný soužití zvířat v přírodě.“
Podle Varhana Orchestroviče Bauera je hudba tak trochu jako příroda
Ten, koho Varhan – podivuhodná postava s podivuhodným jménem – zaujal, mohl využít možnosti poslechnout si ho v úterý na besedě v Domě knihy, ale zejména v rámci fascinujícího tématického odpoledne Ze zákulisí, na němž ve středu od tří odpoledne v Akademické knihovně Jihočeské univerzity přednášel o tom, jak se skládá hudba k dokumentu.
Už jsme si zvykli, že k filmovým festivalům doprovodné akce patří. V případě Ekofilmu a jemu podobných se ale často stává, že člověk nakonec stráví víc času na nejrůznějších přednáškách a besedách než v kině. Jenže když si v jednom odpoledni konkurují s filmy Včely letěly krásně nebo soutěžním Pahrbkem českým takové tituly přednášek jako Zachraňme hnědáska nebo Svět bílého boha, je rozhodování hodně těžké.
První dny festivalu nabídly velice bohatý program. Těžko by se asi hledal nějaký vrchol. Ale Ekofilm není festivalem červeného koberce nebo nejnovějších filmových hitů. V hlavní roli je zde svět, ve kterém žijeme, v celé své rozmanitosti.