Profesor Neřád neboli Konec tyrana

Heinrich Mann, autor píšící v proudu kritického realismu 20. století, se proslavil zejména svým románem Profesor Neřád neboli Konec tyrana. Příběh o gymnaziálním profesoru Raatovi, který se zamiluje do „umělkyně“ Fröhlichové, vyšel poprvé v roce 1905.

Heinrich Mann na pamětní minci, Zdroj: beutler-muenzen.de

Maloměšťáka Raata, jednu z hlavních postav, umístil autor do menšího provinčního městečka. Inspirací mu bylo jeho rodné město Lübeck, v němž prožil jednu etapu svého chlapeckého života, později zde i studoval. Ve vzpomínkách popisuje tehdejší školství, ale rovněž i atmosféru, jež ve městě panovala. Mann vytvořil zajímavý, spletitý příběh, v němž se hlavní hrdina – učitel Raat – snaží pomstít svým studentům za nekalosti a zachycuje, co vše je ochoten podstoupit kvůli umělkyni Rose Fröhlichové, kterou je doslova poblázněn.

Příběh učitele Neřáda

Gymnaziální profesor Raat, kterému všichni přezdívají Neřád (do češtiny přeloženo z německého Unrat), si přezdívku vysloužil kvůli své nepřátelské povaze; neustále se například snažil své žáky potopit. Lohmann, Etzum a Kieslack, to jsou tři studenti kvinty, na něž má nejvíce spadeno a které nejvíce sleduje.

Při psaní literární páce zanechá Lohmann v sešitě omylem jednu báseň o Rose Fröhlichové.

Jak zkažena jsi naskrze celá,
přec však jsi velkou umělkyní,
a kdybys snad otěhotněla –

Profesor Neřád v sobě nedokáže potlačit touhu dozvědět se, kdo ona tajemná žena je. Marně ji hledá, až přece jen dosáhne svého v podniku Modrý anděl, kde Rosa působí jako kabaretní zpěvačka. Neřád se snaží Rosu přesvědčit, aby se dál nestýkala s jeho žáky, se kterými se vidí denně. Za to on se s ní setkává stále častěji, až se postupem času do ní zamiluje a stává se na ní doslova závislý. Trpí, když se kolem umělkyně ochomýtnou její příznivci. Nejvíce nenávidí právě svého žáka Lohmanna.

Růžové brýle mu na chvíli spadnou v momentě, kdy se dozví, že Rosa byla u toho, když Lohmann s Etzumem a Kieslackem zničili starou mohylu, za což byli souzeni. Lohmann odjíždí do Anglie, Kieslack je vyloučen ze školy a Etzum dokončí studium na jiné škole.

Neřádovy city k umělkyni Fröhlichové jsou natolik silné, že jí odpouští, a dokonce si ji vezme. Přijde o místo učitele v místní škole. Začíná s Rosou žít bohémským životem, utrácejí peníze, až jim nakonec nic nezbude. Aby se jejich finanční stránka vylepšila, začnou ve svém domě pořádat divoké večírky plné orgií a hazardních her. A právě v tuto chvíli nastává čas pomsty. Neřád zruinuje Kieselacka i fond Etzuma, také Richterovi překazí svatbu, jež by ho obohatila především po finanční stránce. Zbývá už jenom Lohmann. Toho náhodně potkává Rosa, která ho pozve k sobě do bytu. Přistihne je zde Neřád. Svou ženu se pokusí uškrtit a Lohmannovi sebere peněženku. Ten vše ohlásí na policii a bývalý profesor je i spolu se svou ženou zatčen pro dluhy, které neplatili.

Satirický román

Profesor Neřád je satirický román, jenž je založen na groteskně tragické nadsázce. Zkostnatělý profesor Raat – fanatik mravnosti – se zblázní do šantánové zpěvačky Rosy. Mann dokázal v postavě Neřáda úžasně zachytit typického maloměšťáka. Z puntičkářského člověka a vyznavače svobody se stane tyran, který chce lidi ničit. Tento hrdina je příkladem toho, jak se lidé dokáží z ničeho nic totálně změnit kvůli lásce. Z maloměšťáka a tyrana se stane člověk, který není úplně tím nejhorším, neboť horší jsou ti, jež se nad jeho chováním rozhořčují, ale zároveň chtějí být účastni jeho orgií.

Když se Neřád včera v noci zas šťastně octl doma, rozsvítil stolní lampu a postavil ji k psacímu pulpitu. Kamna ještě hřála, hodiny tikaly, Neřád listoval ve svém rukopise a řekl si: „Jedině pravé je toliko přátelství a literatura.“ – Cítil, že unikl umělkyni Fröhlichové, a nekalosti, jimiž se zabýval žák Lohmann, mu najednou připadaly hluboce bezvýznamné.

Ale když procitl do temného časného rána, zpozoroval, že to nebude v pořádku, dokud žáka Lohmanna nedopadne. Pustil se sice zas do jemných částic u Homéra, ale přátelství a literatura ho již nebyly s to upoutat. Cítil, že ho již nemohou upoutat, dokud Lohmann bude nerušeně vysedat u umělkyně Fröhlichové!

Doba vzniku románu

V roce 1905, kdy Profesor Neřád poprvé vyšel, vzbudil nejen v Mannově rodném městečku Lübecku, ale i v celém Německu kritiku především z řad buržoazie. Ta se jeho dílem cítila napadena a zesměšněna. Avšak i přes odpor měšťáků mělo toto dílo velký ohlas.

Pamětní deska na domě v Heringsdorfu, Německo, Zdroj: OTFE Berlin

Přibližně po pětadvaceti letech od jeho vydání byl román zfilmován pod názvem Modrý anděl. Režie se ujal J. von Sternberg. V hlavní roli Neřáda se představil slavný německý herec Emil Jannings a role umělkyně Fröhlichové se ujala Marlene Dietrichová. Film se stal velice populárním. Heinrich Mann o tomto filmu ironicky prohlásil, že se prý o něj stejnou měrou zasloužila jeho hlava jako nohy herečky Marlene Dietrichové.

Vlastní názor na knihu

Kniha se mi četla dobře, rychle. Dokonce je obohacena o vysvětlivky, jež jsou ihned na spodní straně pod textem. Knihu vydalo Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n. p. (Praha 1964). Přeložila ji Jaroslava Vobrubová- Koutecká.

Neřád se otázal, mluví-li pastor o umělkyni Fröhlichové. Ovšemže. Nyní se po doznáních, která učinila při veřejném soudním řízení, dozajista otevřely Neřádovi oči. Láska činí slepým, to – a pastor Quittjens si znovu zapálil doutník – přiznává. Na druhé straně nechť se Neřád rozpomene na svá studentká léta a na leccos, co tenkrát člověk prožíval v Berlíně. On přece také nebyl žádný jelimánek, hehe, vyzná se jakžtakž v takových dámičkách. Ty přece nestojí za to, aby člověk obracel svou existenci a existenci druhých lidí vzhůru nohama. Ba, když si vzpomene na Berlín –

Pastor Quittjens se blaženě usmál a chystal se k důvěrnostem. Neřád byl stále neklidnější a náhle ho přerušil. Vztahuje se to snad všechno na umělkyni Fröhlichovou? Pastor byl udiven a přisvědčil. Neřád poté vyskočil z pohovky, zasyčel, a zatímco sliny z jeho úst stříkaly na pastora Quittjense, vychrlil ze sebe temně a hrozivě tato slova:

„Urazil jste umělkyni Fröhlichovou. Tato dáma se těší mé ochraně! Opusťte – kupředu tudíž! – můj dům!“

Vyděšený pastor se daleko odsunul i se židlí. Neřád letěl ke dveřím a otevřel je. Když se pak, všecek se třesa zlostí, znovu vrhl na pastora Quittjense, vyklouzl pastor v zbabělém oblouku ze dveří i se židlí. Neřád je zavřel.