5 fotek 
Tento příspěvek nebude věnovaný spekulacím, zda ten či onen soutěžící v Česko Slovenské SuperStar umí, nebo neumí zpívat. Televizi nejde o hledání nových hvězd, ale chce mít co největší sledovanost a díky ní prodat reklamní bloky za velké peníze. Aby na pořad lidé koukali, musí je ovšem bavit…
Foto: Karel Slabý, Topzine.cz
Pojďme si proto na příkladu zavedení SuperStar před devíti lety do USA podívat na to, jak má správná SuperStar vypadat a v čem se liší ta tuzemská, která se z vysoké sledovanosti zrovna netěší.
Televizní show SuperStar už v roce 2001 zažila svou úspěšnou premiéru ve Velké Británii pod názvem Pop Idol, ale v Americe o pořad nebyl zájem. Produkční společnost Fremantle Media se dokonce velmi dlouho setkávala s odmítavým postojem ze strany Hollywoodu, kde neměli ani zájem vyslechnout si prezentaci pořadu. Měli nedávnou zkušenost s podobným typem pořadu s názvem Pop Stars, který sice na svém vrcholu přilákal k obrazovkám pár milionů diváků, ale nejednalo se na tamní poměry o žádný trhák.
Mike Darnell odhalil potenciál pořadu a vydělal společnosti Fox jmění. Zdroj: youtube.com
SuperStar s lokálním názvem American Idol se málem do celonárodní americké televizní sítě vůbec nedostala, kdyby si jí nevšiml šéf reality show společnosti Fox, Mike Darnell. Přitom show sklízí v USA úspěch dodnes. V roce 2010 podle časopisu Forbes vydělal American Idol více peněz z reklamy, než jakékoliv jiné TV show v USA.
Boj o diváka byl snadný
První série American Idol se k překvapení množství zástupců médií začala vysílat v létě, kdy televizní stanice nepřicházejí s novými programy, čili konkurence byla minimální. Navíc v letních měsících má cílová skupina mladých soutěžících nejvíce času, kdy se může účastnit konkurzů a sledovat televizi. Osobním kontaktem prostřednictvím konkurzů v šesti amerických městech s tisíci lidmi si pořad vybudoval věrné publikum ještě před tím, než se začal vysílat v televizi.
Marketingový expert Mark Hughes ve své knize popisuje příběh jednoho z tisíců účastníků konkursů: sedmnáctiletého A. J. Gila ze Seattlu, který se stal slavný ještě před tím, než vůbec nastoupil do letadla.
„Kolem míst, kde se konaly konkursy, číhali rozhlasoví reportéři, aby zaplnili vysílací čas příběhy o tomto neobvyklém způsobu hledání talentů. A. J. byl jediný z celé oblasti Seattlu, kdo se dostal až do Hollywoodu, a díky tomu se o něm psalo v místním tisku. V důsledku této místní publicity byl už dávno předtím, než se do Hollywoodu vypravil, tak slavný, že denně rozdával víc než dvě stovky autogramů,“ píše Hughes.
Další důležitou součástí pořadu je drsný porotce Simon Cowell. Ten je ovšem na rozdíl od Paľo Habery přímý spolutvůrce pořadu American Idol. Ví, co je to byznys, a podle toho se před kamerou chová. Byť se ho Habera snaží napodobit, nejde mu to. Možná mu tvůrci Česko Slovenské SuperStar zapomněli dát manuál od Cowella, který se nebojí soutěžící ranit svými kontroverzními, někdy hrubými komentáři.
Diváci milují Cowellovy poznámky v duchu: „Nějaká mládežnická kapela, to ano. Idol, kdepak.“Zdroj: youtube.com
Bývalí finalisté American Idol a lidé z produkční společnosti Fremantle Media o Cowellovi říkají, že jeho chování před kamerou je v rozporu s vystupováním mimo obrazovku: je zdvořilý a chová se k lidem pozorně. Cowell není Habera. Je to podnikatel, který ví, jak zahrát svou roli. Ví, co lidi šokuje a pobuřuje, ví, že kontroverze zvyšuje sledovanost.
Simon říká přesně to, co si všichni myslí (jenže my bychom nedokázali být tak nezdvořilí a říct to snaživému soutěžícímu těmito slovy). Po čase nás ale omrzí sledovat toho Brita v těsném tričku, co pořád na všechny strany trousí urážky.
Zásadním znakem American Idol je poctivost
Na rozdíl od reality show typu Vem si mě, kdy po skončení pořadu zjistí i ti nejnaivnější diváci, že prostřednictvím televize není možné najít opravdovou lásku, American Idol nabízí poctivý produkt.
Americe byli představeni finalisté, se kterými se mohli lidé ztotožnit. Nešlo o hollywoodské štíhlé krásky či krasavce. Naopak, soutěžící byli často směšní tlouštíci, u kterých by vás nepřekvapilo, kdyby byli na základní a střední škole typickými otloukánky. Šlo pak o klasický pohádkový příběh typu: Jak hloupý Honza ke štěstí a slávě přišel.
Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Čeští porotci pořád hodnotí vzhled soutěžících, jak je kdo krásný, jak to komu sluší a už podle vzhledu vybrali celou řadu soutěžících do finále. Pravděpodobně nečetli onen manuál.
American Idol naučil USA esemeskovat
V roce 2003 bylo v rámci American Idol odesláno 7,5 milionu textových zpráv, přičemž 33 % odesílatelů nikdy před tím žádnou sms zprávu neposlalo.
U nás je situace jiná, ačkoliv sms byly od zavedení velmi populární, pořád je posílání textových zpráv dominantou hlavně náctiletých, kteří hlasují pro hezounky. Bohužel i poslání smsky je na líného Čecháčka příliš velký úkol. Show pak nenabízí to, co bylo jeho základem úspěchu v USA: pocit moci, že divák dokáže něco ovlivnit. V době internetu a sociálních sítí se vynořuje celá řada otázek, proč tyto prostředky SuperStar nepoužívá a nenajde jiný koncept.
Česká SuperStar produkuje celebrity, nikoliv zpěváky
Česko Slovenská SuperStar investuje úsilí do získání toho nejcennějšího, pozornosti. Nabízí jen průměrný výrobek. Ani se už vůbec neříká, o co se soutěží. Působí to proto celé jako pouhá pokleslá zábava, kde jde o to zabít něčím čas po několik týdnů vysílání. O toho vítěze vlastně vůbec nejde.
Finalisté musí počítat s tím, že se zařadí mezi celebritky, nikoliv zpěváky, na které budou chodit jejich vrstevníci na koncerty. Moc dobře si pamatuju Gábu Al Dhábbu (finalistku druhé řady Česko hledá SuperStar) na menším, ale tradičním, festivalu kousek za Prahou. U pódia stáli dva rodiče se svými dětmi, jinak se doposud přeplněný prostor před pódiem vylidnil. Zůstalo jen několik lidí, kteří po ní pokřikovali sprosťárny a uráželi jí.
Někteří finalisté budou obsazeni do muzikálů, aby mohlo být jejich jméno či obličej na plakátech a na stránkách bulvárních plátků a mnohdy tak tvořili hlavní téma tiskových zpráv PR managerů divadel.
Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Běžní muzikanti začnou brát tyto vítěze jako lidi, kteří nešli poctivou cestou, co se nesnažili získat fanouška v nejzapadlejším zakouřeném klubu tak jako oni. Česko a Slovensko jsou natolik malé státy, že pravděpodobnost objevení skutečně dobrého zpěváka je velmi malá. Pokud by se náhodou našel, bude tu chybět někdo, kdo mu napíše kvalitní texty. A k tomu všemu je česká a slovenská povaha naprosto jiná, než americká.
Pokud v této zemi hledáte skutečnou SuperStar, která se jen neblýskne několikrát ročně v několika televizních estrádách a VIP večírcích celebrit, hledejte ji v hudebních klubech, nikoliv v televizi. Místo výdajů za smsky vložte peníze do vstupenky na opravdové show kapely, kterou uvidíte i uslyšíte naživo, a ještě se na koncertu pěkně vyřádíte s kelímkem piva v ruce, seznámíte se s přáteli…
