2 fotky 
Po osudech židovských dětí, které před druhou světovou válkou utekly do Dánska, pátrala spisovatelka a novinářka Judita Matyášová. Kniha Přátelství navzdory Hitlerovi však není další z řady válečných děl. Autorka do ní vepsala autentické pocity pubertálních dětí, které musely opustit rodinu a naučit se žít ve zcela nových podmínkách.
Součástí povídání o knize bylo také autorské čtení. FOTO: Eliška Olšáková, TOPZINE.cz
O knize, která u čtenářů vzbudila značný ohlas, vyprávěla Judita Matyášová na besedě v brněnské knihovně Jiřího Mahena. Jak autorka přiznala, všechno začalo jedním článkem v Lidových novinách, ve kterém se objevila fotka mladé dívky Hany.
„Až bude po všem“
Její autor si vzpomněl, že za ním kdysi před válkou přišla jakási dívka pro pasovou fotografii. Když se jí zeptal, kdy si ji hodlá vyzvednout, odpověděla mu: „Až bude po všem.“ Jenže dívka se už neukázala. Byla totiž Židovka a musela nastoupit do smrtelného transportu.
Po mnoha letech si fotograf na dívku vzpomněl a uveřejnil její portrét s možná trochu naivním dotazem, zda ji někdo nezná. K jeho překvapení se ozvala Hanina sestřenice, která se jako jediná z celé rodiny před řáděním Hitlera zachránila. Společně s řadou dalších židovských dětí utekla do Dánska.
A tak se Judita Matyášová dostala ke zcela novým osudům. Znala příběh Nicolase Wintona, který pomáhal dětem dostat se do Velké Británie, o „dánské cestě“ však nikdy předtím neslyšela a příběhy těchto dětí ji začaly zajímat.
Pamětníků už bylo dost
Shánění podkladů pro knihu zabralo Matyášové tři roky. Procestovala Dánsko, Švédsko i Izrael, ačkoli nezískala žádnou státní finanční podporu a nepřispěly jí ani soukromé organizace. „Příběhů o pamětnících už bylo dost,“ bylo jí řečeno. Přesto se rozhodla knihu dokončit na vlastní náklady.
Na knize Přátelství proti Hitlerovi pracovala autorka celé tři roky. FOTO: Eliška Olšáková, TOPZINE.cz
Zjistila, že v Brně a Praze existovaly dvě školy, které židovské děti pomáhaly připravit na cestu do Palestiny. Možnosti dostat se až tam se však stále ztenčovaly, proto se učitelé rozhodli poslat děti nejdříve do Dánska. Ve svých čtrnácti až šestnácti letech musely ihned opustit rodiče a naučit se žít v nové zemi, bez znalosti jazyka a s jinými kulturními hodnotami a zvyklostmi.
Historická nadčasovost
Těch, co vzpomínají na válku, už možná bylo dost, nicméně kniha Přátelství navzdory Hitlerovi se nezabývá pouze válkou. Líčí osudy pubertálních dětí, které byly násilně vytrženy z domova a musely se naučit žít v nových podmínkách. A právě díky tomu si kniha uchovává pomyslnou nadčasovost.
Některé děti se se situací smířily a dokázaly se ke svému životu postavit čelem, jiné se ovšem v nových rodinách nikdy nezabydlely. A právě v této rozmanitosti se skrývá atraktivita celé knihy. „Pro mě je příběh důležitější než holá fakta,“ ohradila se autorka nad praxí některých historiků, kteří orální historii příliš nevěří.
