5 fotek 
Soubor divadla Semafor na své jeviště přenesl kultovní operetu Florimonda Hervého, zvanou Mam’zelle Nitouche. Divadlo si s ní pohrálo a převedlo ji do jazzových let 20. století. Semaforské provedení neudivuje pouze povedenými hereckými výkony, ale také líbivými melodiemi. Exceluje zde především Jitka Molavcová v roli matky představené.
No nevypadají jako pravé? Zdroj: semafor.cz
Mam’zelle Nitouche byla původně zasazena do konce devatenáctého století. Přidejte několik desítek let a dostanete se do doby, v níž je Mam’zelle situována v inscenaci Semaforu. Do doby, kdy velký rozvoj zaznamenal hudební žánr jazz. Takže je třeba počítat nejen se souhrou typických nástrojů jako jsou klarinet, trubka nebo saxofon, ale také se slušnou porcí odvážných oblečků, které dávají vyniknout ženským křivkám.
Sehraná dvojka Moravcová a Suchý
Děj inscenace začíná hudebním vystoupením svěřenkyň kláštera U Vlaštoviček. Již zde se seznámíte s hlavní postavou, chovankou Denisou alias Vandou Hauserovou. Denisa je zamilovaná do věhlasného zpěváka Floridora, který utíká od své světské dráhy do kláštera, kde vede dívčí sbor a skrývá se pod jménem Célestin. Toho ztvárnil Michal Stejskal. Denisa se ale důsledkem několika dějových zvratů dostane z kláštera a zprvu jednoduchá zápletka začíná být zajímavější.
Ve hře se dočkáte velkého množství velmi povedených anekdot, o něž se postará především Jitka Molavcová, představená kláštera, a Jiří Suchý, major a bratr představené. Jejich vrozený cit pro situační humor je důležitou součástí představení. Scénky, které jsou výhradně záležitostí postav, jimž se propůjčili, dokážou nejednou rozesmát celý sál.
Corinna má zlato v hrdle
Mezi další důležité role patří Corinna Lucie Černíkové nebo poručík Champlatreux, jehož ztvárnil Václav Kopta. Lucie Černíková hraje důležitou postavu. V rámci muzikální složky inscenace září. Její pěvecké výkony jsou plně profesionální a líbezný hlas, jímž bezesporu disponuje, potěší nejen mužské zastoupení hlediště. Naproti tomu v okamžiku, kdy se přestane zpívat, působí její výstupy afektovaně.
Bylo na co koukat
Do dění na scéně jsou v určitých situacích zataženi i diváci. Ve vrcholné fázi hra skáče ze zákulisí Floridorovy opery na její jeviště a během takových situací herci s hledištěm komunikují. V takových okamžicích se stáváte součástí hry.
Velkým plusem jsou také povedené forbíny. V představení je málo mrtvých bodů, ale tyto vsuvky jsou vítané za každé situace.
Živá hudba je skvělá
Celé představení zpříjemňuje živá hudba v pozadí. Díky ní se téměř cítíte jako v opravdovém jazzovém podniku. Inscenace je po hudební stránce vůbec velmi rozmanitá a na četnost různých melodií a skladeb si nelze stěžovat. Někdy jdou do popředí pěvecké výkony samy o sobě, jindy jsou muzikální intermezza výrazné vydařenými duety a vtipným textem.
Scénografie zde plní jen čistě pragmatickou funkci. Na jevišti je jen to nejnutnější k tomu, aby si divák uvědomil, kam se zrovna děj posunul.
Neřest versus ctnost
Kostýmy jsou velmi propracované. Od perfektní uniformy majora a poručíka až po věrohodný řeholní úbor matky představené. Jazzem a koketérií ovinutý oděv Corinny je kontrastem k většině ostatních kostýmů, které spadají spíš zpátky do doby Hervého původní verze. Neřest s Corinnou spojená by ale asi těžko šla vyjádřit jinak.
Sbor kláštera U Vlaštoviček
Je nutno zmínit, že délka, jež činí téměř dvě hodiny, spíše škodí. Originální humor se ke konci vytrácí, a to i v podání hlavních matadorů představení. Drobné redukce by určitě neuškodily. Pokud se ale chcete příjemně pobavit, poslechnout si krásné skladby v doprovodu živé hudby, tak unavený a dlouhý den se nedá zakončit příjemněji, než návštěvou Mam’zelle Nitouche.
Mam’zelle Nitouche
divadlo Semafor
Režie: Jiří Suchý
Hrají: Vanda Hauserová, Michal Stejskal, Jitka Molavcová, Jiří Suchý, Olina Patková, Václav Kopta, Jiří Štědroň, Veronika Kubařová, Lucie Černíková
Hodnocení: 4****
