Vítr si pohrával s větvemi stromů a slunce ještě nevyšlo. Balíček karet ležel na jednom z batohů a my ostatní jsme začali balit své věci. Co může být krásnějšího než vidět východ slunce mezi horami? To jsme se rozhodli zjistit poslední den.
Přesto, že je východ slunce denní činností, nikdy vás nezklame, pokud se na něj podíváte z výšky. Slunce pomalu vycházelo a my jsme mohli vidět, jak jednotlivé sluneční paprsky postupně osvětlují kopce krkonošského národního parku. Na samotný východ slunce jsme si počkali z vyhlídky jménem Tvarožník. Ta se nachází nedaleko Vosecké boudy a je tvořena žulovými kameny. Slunce už bylo vysoko a my jsme neustále stáli a zírali na osvětlené nebe.
Jedním z největších úkazů v Krkonoších je pramen Labe, právě proto jsme si tento úkaz nemohli nechat ujít. Věděli jsme, že si zajdeme, ale přesto jsme se rozhodli jít k prameni Labe přes Labský vodopád, kde se voda leskla v prvních slunečních paprscích. Od pramene Labe nás čekala klasická prašná cesta k pomníku Hanče a Vrbaty na Zlatém navrší, kde se jako každoročně potuluje mnoho turistů, kteří si sem vyjedou autobusem z Horních Míseček. My jsme se rozhodli pro pěší sestup, abychom nešli po silnici, zvolili jsme opět delší, ale o to hezčí cestu lesem. Jako naschvál jsme potkávali jednoho hříbka vedle druhého, ale nikomu z nás se nechtělo tahat houby až do Prahy, a proto jsme je nechali liškám.
Na Horních mísečkách jsme se občerstvili a maličko si odpočinuli v místní hospůdce. Slunce nás opět pálilo do tváře a nohy začaly pociťovat únavu. Před sebou jsme měli poslední část trasy. Rozhodli jsme se jít z Horních Míseček úpatím Kotle na Dvoračky. Cesta byla velice dobrodružná a plná borůvek. Nad Kotlem se začalo zatahovat a my jsme věděli, že je zle. Naštěstí jsme ještě stihli dojít ke Dvoračkám, kde jsme mohli obdivovat novou chatu, která zde vyrostla. Jen co jsme zasedli k dřevěnému stolu, strhla se průtrž mračen. Krakonoš se asi opět zlobil a vypustil tak ze své sbírky mohutné kapky a silný vítr.
Naštěstí nepršelo dlouho a my jsem tak po zvláštní polévce, kterou jsme dostali, mohli vyrazit směr Harrachov. Nemohli jsme vynechat Čertovu horu a po její sjezdovce dolů do Harrachova. Samozřejmě jsme si nemohli neprohlédnout mamutí skokanský můstek, na kterém skáčou takoví skokani jako Janda, Morgenstein, Adam Malysz a ostatní skokani světového poháru.
Náš přechod přes Krkonoše nebyl nejkratší cestou, ale občasné sejití z cesty za některým z přírodních divů našich hor za to rozhodně stál. Vřele vám doporučuji přejít celé Krkonoše, ale hlavně nevynechejte východ slunce, protože ten byl jednou z nejkrásnějších zážitků, jaké můžete v Krkonošském národním parku prožít.
První den putování zde.
Druhý den putování zde.