Před několika málo dny by Jiří Schelinger oslavil své šedesáté narozeniny. Před třiceti nešťastnou náhodou přišel o život. Za svůj krátký život se stal legendou, jehož hity budou slavné pořád. Pražské Popmuseum si připomíná jeho památku vzpomínkovou výstavou.
Jiří Schelinger, hvězda, která nepadá. Zdroj: oficiální stránky
Pražské Popmuseum si pro toto poněkud smutné výročí připravilo výstavu mapující jeho život, dílo a dobu. Smutnit se ale rozhodně nebude. Výstava s názvem Který z vás je ten Schelinger? začíná již 17. března a všichni zájemci si budou moci vernisáž prohlížet až do 29. května. V první den výstavy, tedy ve čtvrtek, se návštěvníci mohou těšit na nabitý program, který započne v podvečerních hodinách, bude pokračovat projekcí audiovizuálních dokumentů a skončí vystoupením jeho bratra Milana s kapelou.
Výstava mapující život a písně Jiřího Schelingera od Šlapacího kola k Zemětřesení dále návštěvníkům slibuje, že se mohou těšit na unikátní exponáty z muzejních i soukromých sbírek a také na posmrtná vydání jeho nahrávek, projekty k jeho poctě a zvukové i obrazové dokumenty. Součástí výstavy bude také Schelingerova akustická kytara, sametový oblek a další zpěvákovy osobní předměty.
Celá výstava tak bude jakousi cestou sledující vzestup, následné úspěchy a nečekaný konec jednoho z nejvýznamnějších zpěváků své doby. I když byl konec jeho kariéry tak předčasný (umřel ve 30 letech), seznam jeho hitů je předlouhý. Nejslavnějším hitem se stal Holubí dům, který vznikl ve spolupráci s Jaroslavem Uhlířem a Zdeňkem Svěrákem.
Teď ale od začátku. Muzikální talent nezapřel už v dětsví. Už na základní škole založil se svými kamarády svoji první kapelu Nothing but Nothing, ve které hrál na kytaru. Tehdy se zhlédl v kytarovém géniovi Brianu Jonesovi z Rolling Stones. Ocitl se také ve vyšetřovací vazbě, odkud se však brzy dostal, když se pokusil o demonstrační sebevraždu. Díky tomuto incidentu se dostal do psychiatrické léčebny v Bohnicích a následně získal modrou knížku, vyhnul se tedy vojenské povinnosti a mohl dál pracovat na kariéře.
Nejdříve pracoval v divadle Jiřího Wolkera, kde ho však práce kulisáka neuspokojovala, a tak se pro něj záchranou stal Ivo Trojan, který ho vzal do skupiny Smaragd. V tomto období se seznámil i se svou první ženou Alenou, se kterou měli holčičku Andreu. Jeho další angažmá bylo ve skupině The Happy Five. Ta však odjela bez Jiřího Schelingera na vystoupení ve Finsku, a proto když Karel Šíp přišel s nabídkou, aby hrál v jeho kapele Faraon, neváhal a nabídku přijal. Zde vznikla i jeho nejslavnější, již zmiňovaná píseň Holubí dům.
Vzestup vzhůru a…
Angažmá ve skupině Faraon ale také nebylo dlouhé. V roce 1973 odtud přešel do skupiny Františka Ringo Čecha, kde nahrál své úspěšné album Nemám hlas jako zvon. O čtyři roky později spatřila světlo světa deska Hrrr na ně, která se v tu dobu stala přelomovou, nejen proto, že se jednalo o první hardrockovou desku u nás, ale také proto, že u nás tehdy hrozila cenzura.
Posledním albem, které Jiří Schelinger ještě za svého života vydal, se stalo Nám se líbí. Následně začal připravovat další desku Zemětřesení, která ale nebyla kvůli jeho předčasnému úmrtí dokončena.
13. dubna 1981 odjel do Bratislavy, kde měl natočit na playback svůj filmový hit Což takhle dát si špenát, ale ve večerních hodinách z neobjasněných důvodů skočil z mostu do Dunaje. O měsíc později jeho tělo vyplavila voda nedaleko Šamorína. Okolnosti, za kterých umřel, jsou dosud nevysvětlené.
Jedno je ale jasné. Příznivci Jiřího Schelingera na něj nikdy nezapomenou. Vryl totiž do české hudební scény nesmazatelnou stopu, která jen tak nezmizí.
