Prague Biennale 2011 se z Karlína odstěhovalo do atomového krytu

V Praze právě začala již pátá největší mezinárodní přehlídka současného umění v České republice. Na Prague Biennale 5 se setkává na 200 umělců z 25 zemí světa. Můžete zde zhlédnout díla začínajících i renomovaných autorů. S mnohými z nich měli návštěvníci možnost se v prvních dnech i osobně setkat.

Foto."Performance byly součástí prvních zahajovacích dnů."

Performance byly součástí prvních zahajovacích dnů. Zdroj: Prague Biennale, Petr Flíček.

Prague Biennale, které v Praze probíhá každé dva roky, by mělo být jednou ze stěžejních uměleckých událostí ve střední Evropě. Ani letos nemá přehlídka jedno konkrétní téma či zaměření, ale představuje díla různých žánrů – malbu, sochy, kresby, světelné instalace, fotografie či videoinstalace. I tento ročník tedy nechce reagovat na globální témata a problémy (od toho je tu mimochodem např. World Press Photo), ale prezentovat současné umění z různých koutů světa.

I letos přehlídka sestává ze tří hlavních velkých sekcí s výstižnými názvy: Expanded Painting, představující mladé umělce, Art In General a Focus Italy. Jakousi nadstavbu už podruhé představuje sekce Prague Biennale Photo, zaměřená především na fotografii střední Evropy. Na letošním ročníku sekci vévodí současné aspekty polské fotografie A. Zawady. Autor na nich zachycuje atmosféru polského města, které jsou i obsahem autorovy následné DVD prezentace.

Z Karlína do Továrny na letadla

Největší novinkou letošního ročníku je ovšem změna místa akce. Z téměř již domácké Karlínské haly se přehlídka letos přesouvá do dvanáctiposchoďové modřanské haly Microna včetně jejího přilehlého atomového bunkru. V historii bienále je to tak už druhý přesun. První ročník se konal roku 2003 v Národní Galerii (NG). Následující ročníky již probíhaly v Karlíně, s nímž byla přehlídka doposud spojována. Přičemž ředitel NG Milan Knížák si založil vlastní bienále pod názvem „Mezinárodní Triennale současného umění“.

Na Prague Biennale můžete zhlédnout různé umělecké žánry

Přehlídka čítající na 200 děl tak zaplňuje 9. a 10. patro této budovy a její přilehlý atomový kryt. Tři hlavní sekce jsou pak dále rozděleny do podsekcí, jejichž různorodá díla okupují jednotlivé „pokoje“ obou pater budovy, která kdysi sloužila jako továrna na díly do letadel.

Malba na letošním Biennale

Již „tradiční“ sekce EXPANDED PAINTING prezentující postupy a tendence současné malby nechyběla ani letos. Název podsekce Portréty moci vypovídá vše o tematice těchto olejomaleb na plátně – působí místy až děsivě a mysteriózně. Zde se představují především současní maďarští malíři, např. Attila Szús, Péter Súdar či Alexander Tinei původem z Moldávie.

Expanded Painting prezentuje současnou malbu

V podsekci Potřeba abstrakce se můžete uvolnit před některými jemnějšími abstraktními malbami, např. od Venezuelana A. Herrery a díly jiných amerických, britských a jiných malířů ze světa. Poslední část této sekce, Několik domácích událostí, rozvíjí různá společenská témata. Dalo by se říci, že malby vyjadřuje jakási „ženská“ i „mužská“ témata. Od přípravy na večírek přes násilí až po lehce dekadentně znázorněné sexuální aktivity.

Přehlídce vévodila díla ze současné Indie

Ovšem největším tahounem, jež láká pozornost mnoha návštěvníků, nese název Křižovatky: Indická eskalace, představující současné indické umělce. Zájem patrně částečně vyvolává také zvědavost na současné indické umění, které v našich končinách není tolik probádané, ba hůře, mnohé obecenstvo se seznamuje s touto kulturou spíše jen přes bollywoodské filmy.

Avšak tato umělecká podsekce opravdu něco nabízí. Indii zde zastoupila díla různých žánrů. Těmi emočně nejpůsobivějšími byla patrně většina video instalací, z nichž si některé pohrávaly se sexuální tematikou hravým způsobem (např. video Sperm Waver od Shine Shivana), jiná syrověji. Některá se zaměřila na vjemy z ulice a města.

Prague Biennale letos představuje na 200 umělců z 25 zemí světa

V letošní Italské sekci Focus Italy se představují současní mladí italští umělci, o nichž běžně v Čechách také není příliš slyšet. Mezi ně patří skupina umělců z Milánské umělecké akademie, např. Riccardo Beretta, Lupo Borgonovo a další.

České umění do bunkru

Česká část této přehlídky je umístěna ve zmíněném atomovém bunkru. Mělo by ji reprezentovat i mnoho autorů, kteří se do Česka přistěhovali, a nabídnout tak český pohled z jiné perspektivy. Tato tendence se však pro diváka nezdá příliš patrná. A tak je otázkou, jestli její umístění není i trochu její analogií, i když i zde si divák oblíbí nějaký kousek či fotografii.

Ať už si některá díla oblíbíte či z jiných odejdete zklamáni, mapuje přehlídka současnou situaci a tendence v umění poměrně kvalitně. Témata v umění nám vzdálených zemí i těch bližších mohou příjemně překvapit a oslovit. U některých možná budete marně hledat pokus nějak diváka šokovat či něco mu sdělit. Avšak umění má nějakým způsobem reflektovat současnou společnost, a tak je otázkou, zda se umění ocitá v jakési „nevýrazné, nedramatické době“, anebo je takto „nevýrazné“ umění samo.

Místo konání pro mezinárodní Biennale

Co však letos patrně bude platit za skloňované téma této mezinárodní expozice, je místo jejího konání. Mezinárodní přehlídka současného umění by si zřejmě zasloužila svébytnější místo než prostory dvou pater modřanské „extovárny“ Microna, i když zde samotná díla mají bezpečné zázemí. Kde bude probíhat Biennale příště a zda jí třeba neposkytne prostory NG nový ředitel, je otázkou budoucnosti. Snad však nynější tendence posouvaní této přehlídky do méně vhodných míst nebude muset pokračovat.